Italský chrtík

FCI:

Patří do skupiny X – Chrti, sekce 3 – Krátkosrstí.

Povaha:

Je něžný, ale nebojácný, poddajný, nicméně k neznámým osobám obzvlášť zdrženlivý. Má být klidný a sebevědomý, nesmí mu chybět hrdost a nikdy by neměl být ustrašený nebo agresivní. Je velice fixovaný na svého majitele, kterého bezmezně miluje. Počíná si noblesně, ale v případě potřeby je pěkně mazaný a umí těžit ze své velikosti. Žije-li v domácnosti s nějakým velkým psím společníkem, prosadí se spolehlivě tak, že mu velký pes vždy raději ustoupí. Taktéž si díky svojí chytrosti umí úspěšně „ochočit“ majitele a nemusí to být jen tím, že je nevychovaný, vždy dokáže najít způsob, jak ho mile obelstít a dosáhnout svého. Je ze všech plemen chrtů nejmenší, ale stále je právem pokládán za chrta dostihového, i když je především plemenem společenským.

Výchova:

Jako každý chrt je spíše introvertně založený, takže při výchově musí majitel postupovat vlídně, s velkým citem, ale naprosto důsledně, vždy s rozvahou a klidem, aby nenarušil vzájemný vztah založený na absolutní důvěře. I. ch. zraňuje i drsný tón hlasu a jakákoli hrubost by ho psychicky zničila. Chválení musí i bez dotyku pohladit, kárání by mělo být spíš vyčítavé než výhrůžné či zlostné, z intonace pes při svojí inteligenci snadno pochopí, co se může, a co ne. Je učenlivý a poslušnost mu zvláštní problémy nečiní, ale „výcvik“ ho musí bavit a musí na něm být nějak zainteresován, nejlépe pamlskem.
V rámci socializace by měl mít možnost seznámit se postupně s různými druhy prostředí, jinými psy, domácími zvířaty, lidmi atd. Jako každý chrt miluje pohyb, je ale velmi přizpůsobivý a při své velikosti neklade na majitele v tomto směru takové nároky jako velká plemena chrtů.

Stavba těla:

Je to malý, jemně stavěný, půvabný, nikoli však křehký nebo slabý pes, obraz dokonalé elegance a vznešenosti v malém. Formát těla je čtvercový, případně o málo kratší. Kohoutková výška se má u psů i fen pohybovat v rozmezí 32 – 38 cm, tělesná hmotnost nemá ani u psů, ani u fen překročit 5 kg.

Hlava je protáhlá, úzká a štíhlá. Bývá nesena téměř vodorovně, což souvisí s držením krku. Délka mozkovny se rovná polovině celkové délky hlavy. Pomyslné prodloužení její horní linie směrem vpřed má být při pohledu z boku rovnoběžné s linií nosního hřbetu. Partie pod očima musejí být vyplněné, nikdy nesmějí být propadlé. Čelní sklon (stop) je jen velmi slabě naznačený.

Čenichová partie má být zašpičatělá a nesmí být krátká. Nos je tmavý, nejlépe černý, s široce otevřenými nozdrami. Pysky jsou tenké, úzké, suché, na okrajích tmavě zbarvené. Zuby mají být zdravé, skus se požaduje nůžkový. Oči jsou velké, okrouhlé a výrazné, oční duhovky by měly být tmavě zbarvené. Ušní boltce musejí být vysoko nasazené, malé, tenké, dozadu složené. Přikládají se k horní části krku.

Linie šíje značně vysoko neseného krku je při pohledu z boku lehce klenutá a přechází dosti náhle, ostřejším ohybem, do horní linie trupu. Uprostřed hrdla je pod tenkou kůží snadno hmatná průdušnice. Horní linie těla musí tvořit elegantní křivku prostou jakýchkoli ostrých zlomů. Kohoutek je dosti výrazný, hřbet rovný, dobře osvalený. Bedra mají být lehce klenutá a plynule přecházejí do silně svažité, široké a osvalené zádě. Ocas musí být nízko nasazený a nikdy by neměl být nesen nad úrovní horní linie těla. Musí být vždy krátce osrstěný.

Hrudník má být úzký, pevný, elegantně modelovaný, s lehce klenutými žebry a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Spodní linie těla je tvořena hrudní kostí a spíše krátkým, ale výrazným žeberním obloukem a přechází plynule do břicha, které by mělo být výrazně vtažené. Slabiny jsou vykasané.

Hrudní končetiny musejí být rovné, v postoji kolmé k podkladu, suše osvalené. Jejich kosti nesmějí být hrubé. Předloktí musejí být rovná a dokonale kolmá k podkladu jak při pohledu ze strany, tak zepředu. Tlapky hrudních končetin mají mít skoro oválný tvar a mají být malé, s klenutými a těsně k sobě přiléhajícími prsty.

Pánevní končetiny musejí být při pohledu zezadu naprosto rovné, navzájem rovnoběžné a při pohledu ze strany patřičně zaúhlené. Hlezna a nárty jsou přesně pod sedacími hrboly na pánvi. Při pohledu zezadu musejí být nárty vzájemně rovnoběžné, hlezna nesmějí být ani rozbíhavá, ani sbíhavá. Tlapky jsou méně oválné (kratší) než tlapky hrudních končetin, s klenutými a těsně k sobě přiléhajícími prsty.

Kůže na celém těle, s výjimkou loktů, má těsně přiléhat ke kosterní svalovině a podkoží, na loktech bývá méně napjatá. Srst musí být krátká a jemná, beze stop po jednotlivých delších pesících a její zbarvení smí být jednotné, černé, šedé, modré (břidlicově šedé) nebo světle plavé (béžové, izabela) ve všech možných odstínech. Bílé znaky jsou přípustné pouze zepředu na hrudi a na tlapkách.