Holandský pinč

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahově je h. p. doslova okouzlující, majiteli oddaný, veselý, nesmírně přátelský, uvolněný, charismatický, vtipný a vynalézavý, snášenlivý a přizpůsobivý pes se smyslem pro humor, který není ani přehnaně aktivní, ani bojácný, ani uštěkaný. Přesto je ostražitý a cokoli, co je mu podezřelé, ihned ohlásí.

Za všech okolností je milým a sympatickým společníkem, který majitele a jeho rodinu zahrnuje bezmeznou láskou a je jim za hrob věrný. Také je však velmi citlivý a vnímavý, adekvátně reaguje na intonaci hlasu. Hrubá slova, kterými by např. byl odbyt, když chce majitele-„vůdce smečky“ po návratu domů řádně přivítat, ho hluboce zraňují, protože dělá jen to, co se z jeho hlediska sluší a patří. Díky jeho duševním schopnostem je komunikace mezi ním a majitelem, je-li vstřícný stejně jako on, snadná.

Výchova:

Potřebuje-li ho už majitel za něco pokárat, stačí vlídné napomenutí vyřčené spíš vyčítavě než zlostně nebo výhrůžně. Počíná si velmi přátelsky k dětem, cizím psům, ale i kočkám aj. domácím zvířatům. K neznámým osobám bývá zpočátku poněkud rezervovaný, nikdy však není agresivní a brzy je připraven se s nimi spřátelit. Rád se zavděčí majiteli, je inteligentní, učenlivý a jeho výchovu zvládne při nezbytné laskavé důslednosti i úplný začátečník.

Miluje pohyb, je neúnavný a nemá sklon vzdalovat se od majitele, když je puštěn z vodítka. S chutí jde do vody. Kromě toho, že bedlivě hlídá, pronásleduje také urputně škodlivé hlodavce. Je jako stvořený k nejrůznějším hrám a jiným fyzickým i mentálním aktivitám, vynikající je při soutěžích v agility, flyballu, míčových hrách, dogdancingu apod. Může-li cvičit a trénovat, působí mu to radost. Musí žít – pokud možno – stále s lidmi, do venkovního kotce v žádném případě nepatří.

Srst vyžaduje pravidelnou péči (pročesávání) a podle rychlosti růstu 2krát do roka nebo častěji více méně rovnoměrné oškubání. Nikdy se nesmí ostříhat speciálními nůžkami nebo elektrickým strojkem na psy, protože by srst změkla a ztratila svoji typickou texturu. Přípravě na výstavu je třeba věnovat více péče, aby jeho vzhled vyhovoval požadavkům standardu. Pokud si majitel v tomto směru nevěří, měl by úpravu svěřit někomu zkušenému.

Stavba těla:

Je to hrubosrstý, živý, silný pes kvadratické stavby těla, v jehož vzhledu nemá být ani stopy po hrubosti či neohrabanosti. Tělesný rámec fen může být poněkud delší. Koh. výš. činí u psů 37 – 42 cm a u fen 35 – 40 cm. Těl. hmot. se pohybuje v rozmezí 9 – 10 kg.

Hlava je jedním z nejtypičtějších plemenných znaků, při pohledu shora je široká a krátká. Mozkovna má být svrchu mírně klenutá. Čelo je lehce zaoblené a čelní sklon (stop) svažitý. Čenichová partie má být silná, délka mozkovny měřená od týlního hrbolu po stop (spojnici vnitřních očních koutků) se má k délce čenichové partie měřené od stopu ke špičce nosu jako 2:1. Nos je černý a široký.

Čelisti jsou silné, poměrně krátké. Pysky mají být tenké, těsně přiléhají k čelistem a zubům a jejich okraje jsou černě pigmentované. Zuby musejí být silné, preferuje se nůžkový skus, což znamená, že hornočelistní řezáky těsně překrývají svými zadními plochami přední plochy řezáků dolnočelistních, klešťový skus nebo těsný předkus dolní čelisti (tzv. opačný nůžkový skus) je však také přípustný.

Oči jsou velmi typické, přátelského a živého výrazu, velké, tmavé, okrouhlého tvaru. Nikdy nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé. Okraje očních víček mají být černé, řasy tmavé a výrazné.

Ušní boltce musejí být vysoko nasazené, dopředu klopené. Špičkami přiléhají k lícím, jsou malé, tenké, trojúhelníkového tvaru, s mírně zaoblenými vrcholky. V afektu se natáčejí poněkud dopředu tak, že vrcholy směřují proti lícím.

Krk je poměrně krátký, dobře osvalený. Trup má vypadat robustně, přílišná hrubost by však měla být penalizována stejně jako nadměrná útlost (slabost). Hřbet je široký, osvalený a rovný, bedra jsou lehce klenutá, záď má být náležitě osvalená.

Ocas může být nekupírovaný nebo zkrácený o 1/3 původní délky (to neplatí v zemích, kde je kupírování ocasů zákonem na ochranu zvířat zakázáno). Nekupírovaný ocas má být poměrně krátký, vesele vzhůru nesený, nikoliv však přetočený nad záď a bedra.

Hrudník musí být široký, s dobře klenutými žebry, ale neměl by být nepřiměřeně hluboký. Břicho je sotva vtažené. Hrudní končetiny jsou rovné, v postoji nemají být příliš blízko u sebe. Měly by být kolmé k podkladu, silné a na pomyslném příčném řezu oválných kostí. Lopatky musejí být přiměřeně šikmo uložené. Pánevní končetiny jsou náležitě zaúhlené, silné a dobře osvalené. Hlezna mají být nízko nad podkladem. Tlapky by měly být okrouhlé, úhledné a malé („kočičí“) se silnými prsty a černými drápy.

Srst je důležitým znakem. Na trupu musí být hrubá, drátovitá, drsná, rovná, rozcuchaného vzhledu, přibližně 4 – 7 cm dlouhá. Nikdy nesmí být kučeravá, zvlněná či vlnovitá. Podsada tvoří spolehlivou ochranu před rozmary počasí. Rozděluje-li se srst na hřbetě sama od sebe na pěšinku, znamená to, že je příliš dlouhá a jemná a postrádá podsadu.

Na končetinách má být středně dlouhá, nikoli však příliš hustá. Na zadních stranách předloktí tvoří náznaky praporců. Vadou je hustá a vlnovitá srst na celých končetinách, která zakrývá jejich obrysy. Nepochybě jde o nežádoucí následek příměsi krve holandského ovčáckého pudla. Ocas je huňatý, kolem dokola bohatě osrstěný, bez „vlajky“. Hlava má být pokryta stejnou drátovitou srstí jako trup, ale o maličko kratší alespoň na mozkovně a ušních boltcích.

Dlouhá srst je na lících, horním pysku, bradě a nad očima. Tvoří tzv. vous, bradku a obočí. To může trochu spadat přes oči, ale nesmí je zakrývat nebo překážet psu ve výhledu. Chocholka na temeni je vadou, stejně jako rozdělení srsti na čenichové partii pěšinkou. Srst na ušních boltcích musí být kratší než na trupu.

Zbarvení je jednotně žluté jakéhokoli, nelépe však sytě slámového odstínu. Ušní boltce, vousy, bradka a obočí mohou být tmavší než srst jinde na těle. Jiná barva než různé odstíny žluté je nepřípustná.

Všechny odchylky od výše uvedených požadavků standardu mají být považovány za vady a hodnoceny přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny. Jedinci vykazující zřejmé abnormality fyzické nebo povahové musejí být na výstavě diskvalifikováni.