Italský corso pes

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Jde o odvážného, sebevědomého, vyrovnaného, inteligentního, klidného a dobromyslného psa, výborného obranáře a naprosto věrného, ostražitého a neúplatného ochránce majitele, jeho rodiny a vlastnictví včetně hospodářských zvířat. Neví, co je strach - je si dobře vědomý své síly, ale nikdy ji nezneužívá. Zaútočí jen tehdy, je-li napaden sám nebo někdo z jeho blízkých. Ten však, kdo na něj zaútočí, záhy zjistí, že je na s. m. pomalý. Defensivní agrese s. m. je vždy bleskurychlá.

Musí mít možnost žít v těsném kontaktu s lidmi, nemůže být trvale zavřen ve venkovním kotci. Se staršími dětmi vychází dobře, malé by s ním však nikdy neměly zůstávat bez dohledu dospělé zodpovědné osoby, protože mu mohou chtě nechtě ubližovat a nedokážou respektovat jeho osobnost. K neznámým lidem je s. m. zpočátku velmi nedůvěřivý, jeho nedůvěra k nim je apriorní a takřka vrozená. Obvykle se pozvolna rozhoduje sám, s kým se bude v budoucnu přátelit. Nikdy není cholerický nebo bezdůvodně útočný, k jiným psům má však sklon se chovat dominantně, proto je např. při vycházkách nezbytná krajní opatrnost. S malými domácími zvířaty včetně koček se snáší dobře za předpokladu, že si na ně zvykl již v raném věku, v rámci nezbytné socializace.

Stavba těla:

Je to středně velký až velký pes impozantního vzhledu, robustní, silný, mohutně stavěný, přesto však elegantní. Obrysové linie těla jsou zřetelné, tvořené plasticky vystupujícím svalovým reliéfem. Tělesný formát má být obdélníkový, délka těla poněkud přesahuje koh. výšku. Ta činí u psů 64 – 68 cm a u fen 60 – 64 cm, těl. hmot. se pohybuje v rozmezí 45 – 50 kg u psů a 40 – 45 kg u fen.

Hlava je široká, typická pro dogovité psy. Její délka představuje 36 % koh.výšky. Při pohledu ze strany je horní linie mozkovny v pomyslném prodloužení mírně sbíhavá s linií nosního hřbetu. Mozkovna musí být široká, bizygotmatická šířka měřená v nejširším místě jařmových oblouků odpovídá její délce nebo ji poněkud přesahuje. Klenuté čelo se směrem k týlnímu hrbolu výrazně oplošťuje. Podélná čelní brázdička je patrná, čelní sklon (stop) musí být svažitý. Čenichová partie má být zřetelně kratší než mozkovna, její délka se má k délce mozkovny přibližně jako 1 : 2. Je silná, hranatá, téměř tak široká, jak dlouhá, zepředu rovná. Její boční linie jsou při pohledu shora rovnoběžné.

Nosní hřbet musí být při pohledu ze strany rovný, nos černý a velký, se široce otevřenými nozdrami, nasazený v úrovni nosního hřbetu.

Horní pysk by měl být přiměřeně hluboký, zavěšený. Překrývá dolní čelist, takže spodní linie čenichové partie je při pohledu ze strany tvořena jeho okrajem. Čelisti jsou velmi široké, mohutné, dolní je vzhůru zahnutá. Žádoucí je lehký předkus dolní čelisti, klešťový skus je sice přípustný, ale nežádoucí.

Oči mají být středně velké, vejčitého tvaru, poněkud vystouplé. Směřují přímo vpřed. Oční víčka dobře přiléhají k očním bulvám. Barva duhovek má být co nejtmavší, v závislosti na barvě srsti. Výraz očí musí být živý a pozorný.

Ušní boltce jsou trojúhelníkového tvaru, zavěšené, široké u základen, nasazené vysoko nad jařmovými oblouky. Většinou se kupírují do tvaru rovnostranného trojúhelníku (pouze v zemích, kde úkon není zakázán zákonem na ochranu zvířat).

Krk je silný, svalnatý, délkou se rovná délce hlavy. Trup má být robustní a mohutný, nikoli však zavalitý, jeho délka by měla být poněkud větší než koh. výška. Kohoutek je výrazný, vyšší než záď. Hřbet má být rovný, svalnatý a pevný, bedra jsou krátká a pevná, záď je dlouhá a široká, lehce svažitá.

Ocas by měl být nasazen dosti vysoko, u kořene velmi silný. Kupíruje se u čtvrtého obratle (pouze v zemích, kde úkon není zakázán zákonem na ochranu zvířat). V akci je nesen vysoko, nikdy však zatočený nebo vztyčený.

Hrudník má být prostorný, dostatečně široký, dlouhý i hluboký. Dosahuje až k loktům. Hrudní končetiny mají dlouhé, šikmo uložené, mocně osvalené lopatky, silné ramenní kosti, rovná a velmi silná předloktí, pružná zápěstí a záprstí a „kočičí“ tlapky. Pánevní končetiny mají dlouhá a široká stehna při pohledu ze strany směrem dozadu vyklenutá, silné a nepříliš osvalené bérce, přiměřeně zaúhlená hlezna, silné, šlachovité nárty a tlapky poněkud méně uzavřené než u hrudních končetin. Krok je protáhlý, prostorný. Upřednostňovaným druhem pohybu je klus.

Kůže má být poměrně silná a dosti těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží. Srst je krátká, lesklá, velmi hustá, s řidší podsadou. Zbarvení může být černé, olověně, břidlicově nebo světle šedé, plavé (nažloutlé), červené (odstínu jelení červeně), sytě žluté, žíhané (tmavé pruhy na různě syté žluté nebo šedé základní barvě). U žlutých a žíhaných jedinců může být černá nebo šedá maska, která se omezuje na čenichovou partii a nezasahuje za linii očí. Malé bílé skvrny zepředu na hrudi, na špičkách tlapek a na nosním hřbetě jsou přípustné.

 

Chovatelské kluby:

www.moloss.cz

www.kmdpp.eu

www.canecorsoklubcr.cz