Kangalský pastevecký pes

FCI:

Anatolský pastevecký pes patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi, sekce FCI - Molossoidní psi, podsekce FCI – Horští psi.

Povaha:

Povahově vyrovnaní, odvážní, ale bez jakýchkoli známek agresivity, zachovávají si jistou nezávislost, samostatnost a projevují značné vůdčí sklony; jsou inteligentní, hrdí, ale spolehliví, k svému majiteli velmi příchylní a loajální; mají však také tendenci počínat si dominantně vůči jiným psům; dospělí jedinci jsou k cizím osobám nedůvěřiví.

Výchova:

Pokud má být a. p. p. opravdu příjemným a dokonale ovladatelným společníkem, vyžaduje od nejútlejšího mládí vlídné, ale naprosto důsledné vedení a širokou ranou socializaci.

Nepatří do rukou začátečníků; jeho majitel musí být nadán přirozenou autoritou, kterou umí za všech nastalých situací nenásilně, ale jednoznačně uplatnit, a musí mít určité předcházející zkušenosti s výchovou a vedením plemen podobného povahového založení; lidé nedůslední, netrpěliví a roztěkaní, impulzivní, často měnící svá přání a své názory, by ho nikdy vlastnit neměli.

S výchovou je třeba začít již v nejútlejším věku spolu s co nejširší systematickou socializací; musí být laskavá, ale železně důsledná; je třeba mít stále na paměti, že pes tohoto plemene musí být při svém fyzickém fondu a povahovém založení i v dospělosti vždy, tj. za všech okolností, dokonale ovladatelný, čehož se nikdy nedosáhne, jestliže se s výchovou začne pozdě nebo zanedbá-li se zespolečenštění; a. p. p. vyžaduje hodně pohybu, ale volně vypouštěn by měl být pouze na dobře oploceném pozemku; může být celoročně ubytován v kotci, ale nesmí v něm prožít celý život. Potřebuje častý kontakt s majitelem a členy jeho rodiny.

Povelům se dokáže naučit rychle, neboť je inteligentní a učenlivý, ale otrockou poslušnost od něho očekávat nikdo nemůže; na to je příliš hrdý a sebevědomý a vždy si uchovává jistou míru nezávislosti.

Nutně potřebuje vůdce, který zklamat nikdy nesmí; takovým situacím musí majitel důsledně předcházet; s ohledem na tento povahový sklon a. p. p. se doporučuje vodit ho na vycházkách na vodítku vždy tak, aby šel alespoň o půl kroku za člověkem, nejvýše s nosem v úrovni jeho nohou, nikdy vepředu. Podle zákonitostí psí smečky jde totiž jako první vždy vůdčí jedinec, který rozhoduje o tom, kam se půjde; proto by měl být pes stále za majitelem, aby se mu tak soustavně a naprosto nenásilně připomínalo, jaké je jeho postavení ve skupině.

Stavba těla:

Je to mohutný pastevecký pes velkého rámce, robustní postavy, se silnou hlavou a hustou středně dlouhou srstí; musí být velký a vytrvalý, schopný pohybovat se značnou rychlostí; koh. výš. činí u psů 74 – 81 cm a u fen 71 – 79 cm, těl. hmot. dospělých jedinců se pohybuje v rozmezí 50 – 65 kg u psů a 40 – 55 kg u fen.

Hlava je u dospělých psů–samců širší než u fen; mozkovna má být velká, avšak ve správném poměru k celkové velikosti těla, široká mezi ušními boltci, svrchu lehce klenutá; čelní sklon (stop) je povlovný; čenichová partie musí být při pohledu shora téměř čtvercová, při pohledu ze strany tupě zakončená, neboť se směrem k nosu zužuje jen nepatrně; její délka je poněkud menší než délka mozkovny. Nos je černý, u játrově hnědě zbarvených jedinců hnědý. Pysky jsou mírně převislé, na okrajích černě (u jedinců s hnědým nosem hnědě) pigmentované; okraj horního pysku nepřesahuje spodní okraj dolní čelisti.

Zuby jsou silné, s perfektním pravidelným nůžkovým skusem, což znamená, že hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, přičemž obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo; standard AKC připouští i skus klešťový, ale nůžkovému dává přednost; žádoucí je úplný chrup se 42 zuby.

Oči jsou v poměru k velikosti hlavy spíše malé, hluboko a daleko od sebe uložené; spojivky nesmí být vidět, což znamená, že oční víčka musejí těsně přiléhat k očním bulvám; barva duhovky je zlatá až tmavě hnědá; okraje očních víček jsou černé s výjimkou jedinců s játrově hnědým pigmentem, u těch musejí být hnědé.

Ušní boltce mají být středně velké, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích zaoblené, zavěšené, těsně přiléhající předním okrajem k lícím.

Horní linie těla má být v bederní partii lehce vyklenutá; hřbet je v poměru k délce končetin dosti krátký; ocas má být dlouhý, je-li dolů nesený dosahuje k hleznům; je poměrně vysoko nasazený, v klidu zavěšený, na konci lehce vzhůru zahnutý, v afektu, obzvlášť u psů (samců), vysoko nesený, zatočený nad zádí a bedry; hrudník musí být dostatečně dlouhý a hluboký tak, že dosahuje k loktům; žebra mají být patřičně klenutá; břicho je zřetelně vtažené; hrudní končetiny jsou silných kostí, přiměřené délky, rovné; jejich postoj je široký; lopatky mají být šikmo uložené, mocně osvalené, lokty volně pohyblivé, těsně přimknuté k trupu, záprstí silná a při pohledu ze strany mírně zešikmená; pánevní končetiny musejí být mocně, ne však přehnaně osvalené a při pohledu zezadu mají být kolmé k podkladu a vzájemně rovnoběžné.

Akce končetin má být pružná, protáhlá; pes při typické lokomoci působí dojmem šelmy na lovu; při nižší rychlosti je přípustný mimochod; krátký krok nebo stepování (vysoká a krátká akce končetin) je krajně nežádoucí.   

Srst může být krátká nebo středně dlouhá, hustá, s bohatou podsadou; v důsledku klimatických podmínek mohou být rozdíly v délce osrstění značné; na krku a na plecích bývá srst delší a hustší; v zimě je delší i na jiných partiích těla; přípustné jsou všechny barvy srsti.

 

Chovatelský klub:

www.moloss.cz