Landseer

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahově je to přátelský, vyrovnaný, klidný, poslušný a přítulný pes, kterému ovšem nechybí značné sebevědomí.  Není agresivní, ale majitele a členy jeho rodiny je vždy připraven bránit. Snáší se dobře s dětmi, nevyhledává spory s jinými psy a má pochopení i pro jiná volně držená drobná domácí zvířata. K neznámým osobám, jestliže nemají postranní úmysly a nechovají-li se podezřele, je obvykle vlídný.

Výchova:

Protože je učenlivý a snaží se vyhovět, není jeho výchova problematická, dodržuje-li majitel zásadu laskavé, ale naprosté důslednosti. Po zlém se s ním nesvede nic, je si dobře vědomý své fyzické převahy. Tvrdé jednání není nutné, reaguje na pouhou intonaci hlasu. Musí být ovšem zřetelná, jednoznačně odlišná, je-li chválen nebo kárán.

Protože má v dospělosti velkou sílu, měl by být od raného mládí navykán na chůzi na vodítku bez tahání. S táhnoucím dospělým psem jeho velikosti si totiž i dospělý a silný člověk poradí jen těžko. Je-li volně puštěn na vycházce, nevzdaluje se příliš od majitele a reaguje spolehlivě na přivolání, pokud mu byl dobře naučen, ale pouze do té chvíle než se v blízkosti objeví voda.  Tu miluje tak, že neodolá a musí si jít zaplavat, i když je jinak poslušný a dobře ovladatelný.

Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, rozhodně v něm však nesmí prožít celý život. Nutně potřebuje každodenní dostatečně dlouhý kontakt s majitelem a členy jeho rodiny. Je poměrně náročný na pohyb, nejlépe mu vyhovuje volný výběh na oploceném pozemku.

Stavba těla:

Musí působit dojmem velkého, robustního psa harmonické stavby těla. Končetiny, zvláště u psů (samců), jsou relativně vyšší než u novofundlandského psa. Koh. výš. činí v průměru 72 – 80 cm u psů a 67 – 72 cm u fen. Menší odchylky směrem dolů nebo nahoru se tolerují. Hlava má být výrazně modelovaná, ušlechtilá. Kůže na ní nesmí tvořit vrásky a je pokryta krátkou, jemnou srstí.

Mozkovna musí být široká, mohutná. Týlní hrbol je výrazný, čelní sklon (stop) svažitý. Čenichová partie má být u základny, kde stop přechází v nosní hřbet, tak hluboká, jak je dlouhá. Nos musí být černý. Pysky jsou suché, na okrajích černě pigmentované. Nesmějí být uslintané. Horní přiléhá co nejtěsněji k čelistem a zubům a mírně překrývá dolní. Požaduje se nůžkový skus. Přiměřeně do stran vystupující líce přecházejí plynule do čenichové partie.

Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, patřičně hluboko uložené, barvy hnědé až tmavě hnědé, i světle hnědé se však tolerují. Jejich pohled je přátelský. Spojivky nesmí být vidět. Vysloveně světlé (sírově žluté nebo šedožluté) oči jsou vadou stejně jako oči uložené příliš blízko u sebe.

Ušní boltce mají být nasazené středně vysoko, nikoli však příliš daleko vzadu na hlavě. Jsou středně velké, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích poněkud zaoblené. Těsně a ploše přiléhají k lícím. Nataženy kupředu dosahují svými vrcholky k vnitřním očním koutkům. Pokrývá je jemná, krátká srst, jen u zadní části základen tvoří osrstění delší třásně.

Krk není na pomyslném příčném řezu vysloveně kruhového, ale lehce vejčitého tvaru. Je svalnatý a symetrický, šikmo zasazený do plecí. U základny má být široký, směrem k hlavě se mírně zužuje. Jeho délka od týlního hrbolu ke kohoutku se rovná asi 3/4 – 4/5 celk. délky hlavy měřené od týlního hrbolu ke špičce nosu. Výrazný lalok na hrdle je nežádoucí.

Trup má být široký a mohutný od plecí až po záď. Vzdálenost od kohoutku ke kořeni ocasu musí být skoro stejná jako dvojnásobek délky hlavy. Hřbet je pevný, rovný. Bedra jsou svalnatá. Ocas může být v pohybu a při vzrušení nesen výš, v úrovni horní linie těla, se vzhůru zahnutým koncem. Je-li deformovaný nebo nad hřbet zatočený, jde o vylučující vadu.

Hrudník tvoří mezi svalnatými plecemi náležitě klenutá žebra. Mezi ním a bedry by měly být při pohledu shora zřetelně patrné oboustranné mělké prolákliny. Břicho je jen mírně vtažené

Hrudní končetiny jsou silné. Mohutná svalovina plecí obklopuje lopatky a ramenní kosti. Ty svírají správné úhly s kostmi volných částí končetin (od loktů po tlapky). Lokty těsně přiléhají k nejspodnější části hrudníku. Jsou poměrně vysoko nad podkladem a směřují přímo vzad, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí jsou zezadu pokrytá delší srstí tvořící neveliké „praporce“.

Pánevní končetiny musejí být mohutné, volně pohyblivé. Jejich kostra má být silná, osvalení mocné. Tzv. kalhoty tvořené delší srstí na zadní straně stehen jsou přiměřeně výrazné. Stehna mají být obzvlášť široká. Paspárky by měly být odstraněny co nejdříve po narození (pokud tento úkon není zakázán zákonem na ochranu zvířat).

Tzv. kravský postoj (do „X“, se sbíhavými hlezny) a nedostatečné zaúhlení celých končetin při pohledu ze strany je vadou. Za lokomoce mají být obojí končetiny dobře pohyblivé, krok musí být prostorný.

Krycí srst je s výjimkou hlavy, předních stran obojích končetin a tlapek dlouhá, co nejrovnější a nejhustší, na dotek měkká. Mírné zvlnění na hřbetě a stehnech není na závadu. Podsada je řidší než u novofundlandského psa. Kartáčuje-li se osrstění chvíli proti směru růstu pesíků, musí se samo a hned vrátit do původní polohy.

Základní barva srsti je čistě bílá s ostře ohraničenými černými plotnami rozmístěnými na trupu a zádi. Krk musí být bílý stejně jako hruď zepředu, břicho, hrudní i pánevní končetiny a ocas. Hlava je černá. Velmi žádoucím znakem, který by se měl chovem upevňovat, je bíle zbarvená čenichová partie přecházející plynule v symetrickou, ani příliš širokou, ani příliš úzkou lysinu, která rozděluje černé zbarvení hlavy na dvě poloviny a táhne se podélně až k bíle zbarvenému krku. Černé tečkování bíle zbarvených ploch, které se dosud vyskytuje, není vadou, ale je záhodno je v chovu omezovat.

 

Chovatelský klub:

www.landseerclub.cz