Rakouský pinč

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahově je to sebevědomý, čilý, pozorný, hravý, velmi oddaný a k blízkým lidem přátelský, vůči cizím však podezíravý a nedůvěřivý pes a nepodplatitelný strážce. Lovecký pud je u něho vyvinut jen slabě.

Je asertivní, čilý a hbitý, ale má sklon být „psem jednoho pána“ (one man dog). Chová se přátelsky ke všem členům rodiny majitele, ale zpravila si vybere jednoho jejího příslušníka, kterého respektuje a poslouchá bez výhrad a jemuž je naprosto věrný a oddaný. O tom, kdo z rodiny to bude, rozhoduje výhradně sám, ale zpravidla to bývá ten, kdo je nadán přirozenou autoritou, kterou dokáže nenásilně, ale za všech okolností uplatňovat. Musí to být člověk důsledný, pro psa „dobře čitelný“, jehož jednání je konzistentní, klidné a sebevědomé.

R. p. je vždy ostražitý, ale také poněkud hlasitý, neboť považuje za svoji přirozenou povinnost ohlásit kohokoli nepovolaného a vše neobvyklé, co se děje v prostoru, který pokládá za teritorium svěřené mu k hlídání. To ho poněkud diskvalifikuje pro život ve městě, ale při rané socializaci a správně vedené výchově se dá vrozený sklon ke štěkání, za které nikdy nesmí být trestán, výrazně ztlumit. Záleží na důslednosti toho, koho si vybral za „svého pána“, ostatní členové rodiny však nesmějí toto snažení bojkotovat, anebo psa doslova kazit tím, že mu dovolí to, co má zakázáno (např. ve snaze si ho „koupit“). Získat na svoji stranu ho nedokážou, pouze ho zkazí.

Až na svoji akustičnost je r. p. pes do města doslova ideální, ale vzdor své příhodné velikosti (není ani příliš malý, ani moc velký), praktickému krátkému, mimořádnou péči nevyžadujícímu osrstění a přívětivé povaze je stále ve městech vzácným společenským plemenem. Na venkově, kde se mohou v plné míře uplatnit jeho krysařské a hlídačské schopnosti, bývá hojnější.

Výchova:

Vyniká inteligencí, šikovností a učenlivostí, takže jeho neutuchající touhu po aktivitě lze uspokojit tréninkem a provozováním některého ze psích sportů. Cvičí-li ho „jeho pán“, je snaživý a pilný, snaží se ho potěšit. Je to za všech okolností optimistický společník, který nevyhledává konflikty s jinými psy a soužití s volně drženými jinými malými domácími zvířaty (pets), zvlášť pokud jim měl možnost v mládí přivyknout, mu nečiní žádné potíže. Dokáže dokonce jako přirozený pronásledovatel myší, potkanů a krys žít „ve společné domácnosti“ s malými hlodavci včetně domácích potkanů. Neznamená to však, že volně žijící hlodavce pronásledovat nebude. Dobře vychází s dětmi. Nikdy není ani bezdůvodně agresivní, ani ustrašený nebo bázlivý.

Stavba těla:

Jde o podsaditého psa střední velikosti živého a inteligentního výrazu. Poměr koh. výšky se má k délce těla jako 9 : 10. Koh. výška činí u psů 44 –50 cm a u fen 42 – 48 cm.

Hlava je hruškovitého tvaru a velikostí odpovídá velikosti těla. Poměr délky čenichové partie k délce mozkovny se má jako 4 : 6. Mozkovna je široká a zaoblená s vyznačenou podélnou čelní brázdičkou. Jařmové oblouky jsou výrazné, žvýkací svaly mohutné. Čelní sklon (stop) má být zřetelný.
Čenichová partie musí být silná, nosní hřbet rovný, nos černý. Pysky jsou tenké, hladké, na okrajích tmavě pigmentované a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Požaduje se úplný chrup a nůžkový skus.

Oči mají být velké, zakulaceného tvaru. Okraje očních víček těsně přiléhají k bulvám a jsou tmavě pigmentované. Ušní boltce mají být dopředu klopené, malé a vysoko nasazené.

Krk je silný, středně dlouhý. Na trupu má být dobře patrný kohoutek. Hřbet je silný, široký, rovný a pevný. Bedra jsou krátká a široká. Záď má být dosti dlouhá i široká. Ocas je vysoko nasazený, silný, středně dlouhý, hustě osrstěný. Hrudník musí být dlouhý, hluboký, široký, sudovitý. Předhrudí je dobře vyvinuté, osvalení hrudníku silné a pevné. Břicho má být směrem k bedrům mírně vtažené.

Končetiny jsou silných kostí, hrudní řádně osvalené, rovné. Jejich postoj je široký. Lopatky jsou dlouhé, šikmo uložené. Také ramenní kosti mají být uloženy šikmo. Předloktí musejí být středně dlouhá, rovná, zápěstí silná a záprstí krátká, při pohledu z boku mírně zešikmená. Pánevní končetiny jsou náležitě zaúhlené, stehna široká, bérce středně dlouhé, hlezna silná, nárty krátké, tlapky pěkně uzavřené se silnými drápy. Pohyb má být plynulý a harmonický, prostorný.

Kůže těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží. Osrstění je husté a sestává z krycí srsti a podsady. Krycí srst je krátká až středně dlouhá, hustá, hladká a přilehlá, podsada hustá a krátká. Na zadní straně stehen tvoří osrstění krátké „kalhoty“.

Zbarvení srsti může být žemlové, hnědožluté, jelení červené nebo černo-tříslové. Bílé znaky jsou na hrudníku, čenichové partii, krku, hrdle, týle, tlapkách a špičce ocasu. Jejich chybění není vadou. K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost a podkus nebo předkus dolní čelisti.