Šarplaninský pastevecký pes

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahově je to dobromyslný, klidný, poměrně obtížně vydrážditelný, v případě potřeby však patřičně ostrý, odvážný a statečný, nikdy však bezdůvodně útočný pes oddaný majiteli. Počíná si jako nepodplatitelný strážce nedůvěřivý k cizím osobám. Přitom může být i příjemným a dobře ovladatelným společenským psem, i když stále si zachovává svoji individualitu. Právě proto od něho nelze žádat ani očekávat absolutní (otrockou) poslušnost. Je to pochopitelné, protože jako pes strážící stáda dobytka na pastvě před velkými šelmami a zloději musel při zákroku spoléhat vždy především sám na sebe. Proto se při výcviku chová, jako kdyby smysl povelu zvažoval a hodnotil, zda účelný je, či není.

Výchova:

Nepatří do rukou začátečníků a lidí nejistých, postrádajících přirozenou autoritu, nedůsledných, pasivních a nervózních a těch, kteří by s ním nedokázali jednat naprosto konzistentně. Musí vždy přesně vědět, na čem je, co je dovoleno a co nikoli. Vrozené sebevědomí spolu s oprávněnou sebejistotou by š. p. mohlo vést ke snaze ujmout se vůdčího postavení v societě, což by bylo pro majitele nepříjemné, ale z hlediska psa zcela oprávněné, neboť „smečka“ (za kterou společenství, v němž žije, pokládá) se slabým vůdcem nemá naději na přežití. Proto je potřeba postupovat při jeho výchově se železnou, i když vlídnou důsledností.

Vůči cizím psům má š. p. sklon vystupovat poněkud dominantně, a proto musí být na vycházkách dobře ovladatelný. Kromě výcviku to předpokládá také ranou a co nejširší socializaci. Správně vedený k. p. p. je vcelku přátelský k dětem, ale spíše vyjde se staršími, řádně poučenými a rozumnými, které by si k němu ovšem neměly dovolovat přílišné důvěrnosti. Má svoji důstojnost. Potřebuje hodně pohybu, nejlepší je volný výběh na oploceném pozemku. Na vycházkách je jistější ho vést na vodítku, přičemž by měl být vždy asi půl kroku za majitelem, nikdy před ním. Může být celoročně ubytován venku, ale nezbytně potřebuje dostatek kontaktu s majitelem a členy jeho rodiny.

Stavba těla:

Jde o mohutného psa o něco větší než střední velikosti, kompaktní stavby těla a bohatého osrstění, který se zdá být zavalitější, než ve skutečnosti je. Koh. výška dosahuje u psů prům. 62 cm a u fen prům. 58 cm, žádoucí jsou však větší jedinci. Průměrná těl. hmotnost dospělých jedinců v pracovní kondici se pohybuje v rozmezí 35 – 45 kg u psů a 30 – 40 kg u fen.

Celk. délka hlavy je přiměřená velikosti trupu a dosahuje 25 cm, tj. zhruba 40 % koh. výšky mozkovna má být poněkud delší než čenichová partie. Při pohledu ze strany je horní linie mozkovny lehce vyklenutá a v pomyslném prodloužení mírně sbíhavá (konvergentní) s rovnou linií nosního hřbetu. Čelo má být suché, široké, při pohledu shora a ze strany mírně klenuté a zaoblené. Podélná čelní brázdička je zřetelná, nadočnicové oblouky jsou slabě vyklenuté. Týlní hrbol má být nevýrazný, čelní sklon (stop) povlovný.

Čenichová partie by měla být u základny široká a hluboká a směrem k nosu se pozvolna zužuje. Nosní hřbet musí být rovný a široký. Nos je široký, černě pigmentovaný.

Pysky jsou střední tloušťky a přiléhají k čelistem a zubům. Horní nepatrně překrývá dolní. Ústní koutky musejí být uzavřené, nepřevislé. Skus by měl být nůžkový a chrup úplný.

Oči jsou mandlového tvaru a nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé. Ušní boltce jsou nasazeny v úrovni pomyslné spojnice špičky nosu a vnějšího koutku oka nebo poněkud níže. Mají být zavěšené, přilehlé k hlavě, tvaru písmene „V“, středně dlouhé, takže svými vrcholy dosahují k vnějším očním koutkům na téže straně hlavy. Jsou pokryté krátkou hustou srstí.

Krk je v šíji lehce klenutý nebo rovný. Při pohledu ze strany má být hluboký (vysoký), při pohledu shora široký, svalnatý a středně dlouhý. Díky hustému osrstění vypadá kratší, než opravdu je. Musí být pevně spojen s hlavou i s trupem. Oproti horní linii těla je nesen poněkud výše.

Horní linie těla musí být rovná nebo mírně svažitá od kohoutku k zádi. U jedinců z horských oblastí se toleruje tzv. přestavěnost, záď vyšší než kohoutek, i když není žádoucí. Délka trupu musí být poněkud větší než koh. výška. Kohoutek je přiměřeně výrazný a široký. Hřbet má být rovný a široký, nikdy by neměl být přehnaně dlouhý. Bedra mají být kratší, široká a osvalená. Záď je středně dlouhá, svažitá, svalnatá, široká a směrem dozadu se zužuje.

Ocas má být dlouhý, dosahuje min. k hleznům. Jeho horní linie má tvořit plynulé pokračování zádě. Pokrývá jej hustá, na spodní straně dlouhá srst, takže vypadá huňatě. Má být nesen šavlovitě prohnutý, v pohybu výše a v afektu nad horní linií těla, obloukovitě zahnutý.

Hrudník musí být hluboký, dosahuje až k loktům. Je středně dlouhý, s mírně klenutými žebry, široký a dobře osvalený. Břicho má být pevné, svalnaté. Dolní linie těla směrem k zádi lehce stoupá. Slabiny jsou poměrně krátké, ale dobře patrné.

Hrudní končetiny mají být v postoji rovné, délkou a silou přiměřené mohutnosti trupu. Pánevní končetiny musejí být při pohledu ze strany dostatečně zaúhlené a při pohledu zezadu rovné. Jejich postoj je o něco širší než postoj hrudních končetin. Nejtypičtějším druhem lokomoce je středně dlouhý a rychlý klus. Cval bývá poněkud těžkopádnější, ale vyznačuje se vydatnými a prostornými skoky.

Kůže má být středně silná, pružná, na celém těle dobře přilehlá ke kosterní svalovině a podkoží, bez vrásek. Všechny viditelné sliznice by měly být černě nebo tmavě pigmentované. Srst na hlavě, ušních boltcích a předních stranách končetin je krátká, na krku, trupu, zadních stranách končetin a na ocase dlouhá, poněkud hrubá a skoro rovná. Pod dlouhou krycí srstí musí být kratší, jemnější, velmi hustá a bohatá podsada.

Zbarvení má být jednotné. Přípustné jsou všechny barvy, od bělavé po velmi tmavou, téměř černou. Nejžádanější jsou železitě šedé a tmavě šedé odstíny. U všech tmavě zbarvených jedinců je srst nejsytější na horní části hlavy, krku a trupu. Zespoda bývá světlejší a na končetinách směrem dolů dál postupně světlá, takže na distálních partiích je špinavě šedá, příp. žlutavá. Přechody tmavších odstínů do světlejších nesmějí být náhlé, aby nevznikl dojem vícebarevnosti.

 

Chovatelský klub:

www.sarplaninec-club-cz.cz