Svatobernardský pes dlouhosrstý

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Dnes je s. p. především společenským plemenem, které si udržuje sice nepříliš široký, ale stálý okruh přátel nejen pro svůj líbivý exteriér, ale také pro nesmírně mírnou a přátelskou povahu, neobyčejnou tolerantnost k dětem, trpělivost, poslušnost, extrémní oddanost majiteli a příslušníkům jeho rodiny, ochotu a připravenost radovat se, klidný až živý temperament a ostražitost.

Výchova:

Raná socializace je nezbytná, ale díky mimořádné inteligenci a učenlivosti s. p. je relativně snadná, podobně jako výchova, se kterou je nutno začít stejně jako s příp. výcvikem již v raném věku, samozřejmě hravou formou, neboť odrůstající jedinec je vzhledem ke své velikosti záhy dost obtížně manipulovatelný.

Při vítání, ať už někoho z rodiny vracejícího se domů, nebo známého příchozího, je vhodné se k němu sklonit. Jde o to, aby si nezvykl při ceremoniálu, pro něho jako tvora navýsost sociálního velmi důležitém, jehož cílem je olíznout tvář příchozího a deklarovat tím uznání jeho nadřazeného postavení v societě, na lidi skákat. Tělesné hmotnosti dospělého jedince, jenž se opře tlapkami hrudních končetin člověku o ramena, dokážou „odolat“ pouze osoby statné a fyzicky zdatné. Není správné postupovat cestou zakazování tohoto rituálu. Psa to uvádí do nejistoty. V jeho chápání to je odmítnutí jednoznačně přátelského vstřícného gesta, kterému nemůže rozumět, protože si počínal „jak se sluší a patří“. Mohlo by to do budoucna narušit jeho vztahy s majitelem aj. lidmi.

Díky impozantnímu zjevu, ostražitosti a neohroženosti je s. p. nejen vynikajícím společníkem, ale i výborným hlídačem. Potřebuje majitele klidného, rozvážného, ale rozhodného, důsledného a přiměřeně dominantního, který je v jeho očích dobrým vůdcem smečky. Pokud se mu tak nejeví, cítí zcela přirozenou potřebu ujmout se této úlohy sám. To nesmí majitel v žádném případě připustit. Při velikosti a síle psa, který se pak stává méně přístupným, by to mohlo být velmi nepříjemné. S. p. má dokonale vyvinuté smysly, zejména čich, ale disponuje i „šestým“ smyslem, který mu umožňuje např. spolehlivě rozpoznat blížící se bouři nebo pád laviny.

Stavba těla:

Je to pes pozoruhodné velikosti a celkově vznešeného zjevu. Má harmonicky stavěné, silné, pevné a svalnaté tělo s mohutnou hlavou a pozorným výrazem ve tváři. Formát těla je obdélníkový, koh. výš. činí u psů min. 70 a max. 90 cm, u fen min. 65 a max. 80 cm.

Mozkovna má být silná, široká, při pohledu zepředu a ze strany svrchu lehce klenutá. V afektu jsou základny ušních boltců právě v úrovni temene, tvoří s ním jednu linii, která přechází po stranách měkkým zaoblením do silně vyvinutých horních partií lící.

Čenichová partie má být stejně široká od základny až k nosu. Nosní hřbet je rovný, uprostřed s mělkou podélnou rýhou. Nos má být černý, široký a hranatý, nozdry jsou široce otevřené.

Okraje pysků mají být černě pigmentované. Horní musí být výrazný, napjatý, nikdy příliš převislý. Pod nosem tvoří velké oblouky. Ústní koutky jsou patrné. Horní i dolní čelist má být silná, široká. Obě čelisti jsou stejně dlouhé. Požaduje se pravidelný a úplný nůžkový nebo klešťový skus. Těsný předkus dolní čelisti beze ztráty dotyku řezáků je přípustný. Chybění 1. premolárů (P1) a 3. stoliček (M3) se toleruje.

Oči jsou středně velké, tmavě až oříškově hnědé, přiměřeně hluboko uložené, přátelského výrazu. Žádají se přirozeně pevně uzavřená oční víčka přiléhající k bulvám, nicméně malé vychlípení dolního s kouskem viditelné spojivky a malé vchlípení horního se připouští. Na okrajích jsou víčka jednotně černě pigmentovaná. Ušní boltce mají být středně velké, vysoko nasazené, u základny široké, dost silné, poddajné, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích zaoblené. Zadní okraje lehce odstávají, přední přiléhají k lícím.

Krk musí být silný a dostatečně dlouhý. Lalok na hrdle má být přiměřené velikosti. Trup je celkově mohutný, harmonický, statný a dobře osvalený. Kohoutek by měl být dobře patrný. Horní linie těla probíhá až k bedrům rovně a je vodorovná. Hřbet má být široký, silný, pevný. Záď je dlouhá, mírně svažitá a harmonicky přechází do nasazení ocasu. Ten má být u kořene široký a silný, dlouhý a těžký. Jeho poslední obratel musí být min. v úrovni hlezen. V klidu bývá volně zavěšený, rovný nebo v poslední třetině lehce prohnutý směrem vzhůru. Při vzrušení může být nesen výše.

Hrudník je přiměřeně hluboký, s dobře klenutými, nikoli však sudovitě zaoblenými žebry, břicho mírně vtažené. Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a vzájemně rovnoběžné. Pohyb má být harmonický a prostorný, pánevní končetiny jsou zdrojem vydatné dopředné hnací síly, mohutného odrazu. Hřbet zůstává i za pohybu pevný a klidný. Akce tlapek hrudních i pánevních končetin směřuje za lokomoce přímo vpřed.

Existuje ráz krátkosrstý a dlouhosrstý. Krátkosrstý má krycí srst hustou, hladce přilehlou, hrubou, s bohatou podsadou. Na zadní straně stehen tvoří o maličko delší srst nevýrazné „kalhoty“, ocas je hustě osrstěný. Dlouhosrstý ráz má patřičně dlouhou rovnou krycí srst s bohatou podsadou. Na obličejové partii a ušních boltcích je osrstění krátké, na kyčlích a zádi většinou trochu zvlněné. Na zadních stranách hrudních končetin jsou „praporce“, zezadu na stehnech výrazné „kalhoty“, ocas je huňatý.

Základní zbarvení srsti musí být bílé s menšími nebo většími rezavě červenými plotnami (bílé s plotnami), které mohou splývat v tzv. plášť (plášťové). „Roztrhaný“, nesouvislý, bílou barvou přerušovaný plášť se při posuzování hodnotí jako rovnocenný. Tmavě žíhané zbarvení skvrn či pláště je přípustné, žlutavé se toleruje. Tmavá maska v obličeji je žádoucí. Černý nádech skvrn na těle způsobený tím, že konce některých pesíků jsou černé, je přípustný. Bíle zbarvená srst musí být na hrudi, tlapkách, špičce ocasu, kolem čenichové partie, na níž tvoří pás, na čele, kde tvoří tzv. lysinu, a v týle. Žádoucí je bílý límec na krku a symetrická tmavá maska v obličeji.

 

Chovatelský klub:

www.bernardynklub.cz