Uruguayský cimarron (Uruguayská doga)

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Je to vyrovnaný, bystrý, inteligentní a nesmírně odvážný pes. Za běžných životních situací je velmi klidný. K vlastním lidem a známým osobám se chová přátelsky, k cizincům je však primárně nedůvěřivý a v jejich přítomnosti si počíná nanejvýš ostražitě. Skutečné projevy hněvu a zlosti jsou u něho poměrně vzácné, s výjimkou těch případů, kdy je vyprovokován. Pak je velice důrazný a tvrdý. I v současnosti se používá ve své vlasti k lovu divokých prasat. Útočí-li na kořist, počíná si velmi divoce, podle očitých svědků dokonce zuřivě až krvelačně. Má vynikající čich. Hlídá-li, je naprosto tichý a štěká jen tehdy, má-li k tomu konkrétní důvod.

Výchova:

Vlastnit by ho měl jen majitel zkušený, klidný a rozvážný, trpělivý a důsledný, opatrný a předvídavý, nadaný přirozenou autoritou, kterou dokáže za všech situací nenásilně, ale rezolutně uplatňovat. Naprosto nezbytná je socializace v raném věku a vlídná, ale důsledná výchova k dokonalé ovladatelnosti za nejrůznějších situací. Ta musí vycházet z respektování plemenných i individuálních zvláštností a být založena na vzájemné důvěře a respektu mezi psem a majitelem.

Rozhodně by se u. d. neměla dostat do rukou osob nerozhodných, nedůsledných, váhavých, u těch hrozí nebezpečí, že pocítí potřebu zaujmout ve „smečce“ vůdčí postavení. Nikdy by se jejími vlastníky neměly stát osoby psychicky labilní, nedůvěryhodné nebo dokonce závadové. Obtížně zvladatelná nebo záměrně zkažená (vedená k útočnosti) by byla velmi nepříjemná až nebezpečná.

Stavba těla:

Jde o středně velkého dogovitého psa nížinného typu (krátkosrstého), silného, kompaktní stavby těla, statné, pevné kostry, velice svalnatého, hbitého, čilého a mrštného. Koh. výška činí u psů 58 – 61 cm, u fen 55 – 58 cm. Těl. hmotnost se pohybuje v rozpětí 38 – 45 kg u psů, 33 – 40 kg u fen. Důležité jsou některé základní proporce stavby těla. Poměr koh. výšky a délky těla se má jako 10 : 11, koh. výška. má být stejná jako výška zádě měřená v úrovni kyčelních hrbolů.

Délka čenichové partie měřené od špičky nosu po spojnici vnitřních očních koutků má být o něco menší než délka mozkovny měřená od této spojnice po vrchol týlního hrbolu. Vzdálenost vrcholu lokte od podkladu by měla být stejná jako vzdálenost lokte od kohoutku. Mozkovna je širší než delší. Týlní hrbol lehce vystupuje. Čelní sklon (stop) má být přiměřeně svažitý, nikdy nesmí být ani povlovný, ani srázný. Čenichová partie musí být silná, středně široká. Nos je velký, černý.

Horní pysk překrývá dolní, ale není vysloveně volně zavěšený, plandavý. Čelisti jsou silné, mohutné, zuby velké, uspořádané v jedné souvislé řadě, kolmo zasazené do čelistí. Skus má být úplný, se šesti řezáky nahoře a šesti dole, nůžkový, takže hornočelistní řezáky musejí těsně překrývat dolnočelistní, dotýkat se zadními plochami předních ploch dolních. Líce by měly být náležitě osvalené, nikoli však do stran vyboulené.

Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, zvídavého výrazu. Mohou mít jakýkoli odstín hnědé barvy odpovídající barvě srsti, ale čím tmavší jsou, tím lépe. Ušní boltce mají být středně velké, ani příliš vysoko, ani příliš nízko nasazené, tvaru trojúhelníku, zavěšené, nikoli však těsně přilehlé k lícím. Mohou být kupírované (s výjimkou zemí, kde je zákrok zákonem na ochranu zvířat zakázán) max. na 1/2 původní délky, a to tak, že jsou okrouhlého tvaru podobného boltcům pumy americké.

Krk je silný, velice svalnatý, nesmí být příliš dlouhý. Horní linie těla je rovná, smí být i mírně pronešená. Kohoutek je dobře patrný. Bedra jsou krátká, silná, mírně klenutá. Záď musí být náležitě dlouhá, široká a svažitá tak, že při pohledu ze strany činí její sklon k horizontále asi 30 °.

Ocas je silný, středně vysoko nasazený. V klidu dolů nesený. Dosahuje k hleznům. V afektu a za pohybu je nesen výše, horizontálně nebo poněkud nad horní linií těla. Hrudník musí být tak hluboký, aby dosahoval min. k loktům, široký, dostatečně prostorný. Žebra jsou patřičně klenutá, nikoli však sudovitá. Předhrudí má být dobře vyvinuté, při pohledu z boku vystupuje před přední okraj ramenního kloubu.

Hrudní končetiny musejí být při pohledu zepředu rovné a navzájem rovnoběžné. Lopatky mají být šikmo uložené. Ramenní kosti jsou stejně dlouhé jako lopatky. Lokty nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí jsou rovná, silných kostí, záprstí při pohledu ze strany lehce zešikmená. Tlapky hrudních končetin mají mít oválný tvar, prsty by měly být těsně sevřené a nášlapné polštářky tuhé.

Pánevní končetiny jsou velice svalnaté, silné, při pohledu zezadu rovné a navzájem rovnoběžné. Stehna se požadují mohutná, kolena přiměřeně zaúhlená, nárty pevné, středně dlouhé. Tlapky pánevních končetin jsou okrouhlé („kočičí“), s tuhými nášlapnými polštářky.

Kůže je silná a pružná. Osrstění musí být krátké, hladce přilehlé, s podsadou. Zbarvení může být žíhané nebo může mít jakýkoli odstín plavé barvy s maskou nebo bez ní. Plavé zbarvení může být černě stínované, bílé odznaky jsou přípustné na dolní čelisti, na hrdle, předhrudí, břiše a koncových partiích končetin.

Za vady se považují příliš volné ústní koutky, nadměrně velký lalok na hrdle, do stran vyboulené líce a větší počet chybějících zubů (toleruje se pouze chybění dvou premolárů, P).

 

Chovatelský klub:

www.moloss.cz