Velký švýcarský salašnický pes

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Je vysoce ceněn pro svoji klidnou a spolehlivou povahu, přiměřený temperament bez sebemenších náznaků sklonu k flegmatismu nebo choleričnosti a především jako pes pro celou rodinu (není tzv. psem jednoho pána). Oblibu si získává také co impozantní společenské plemeno líbivého zbarvení srsti.

V běžných každodenních situacích si počíná sebevědomě, je dobromyslný a přítulný k majiteli, příslušníkům jeho rodiny a důvěrně známým lidem, sebejistý vůči osobám cizím, současně však pozorný a ostražitý hlídač a při ochraně majitele a jeho majetku naprosto nebojácný obranář. Z klidu, který mu dodává vědomí vlastní síly jakož i „pevné nervy“, se nedá vyrušit ledajakou maličkostí, přesto je vždy velice ostražitý.

Jako společensky založený pes je nejspokojenější mezi „svými“ lidmi, je rád přítomen každému významnějšímu dění v rodině-„smečce“, a i když by vzhledem k osrstění klidně mohl být celoročně ubytován ve venkovním kotci, psychicky by strádal. Velmi dobře vychází díky svojí dobrosrdečnosti s dětmi, ale vzhledem k velikosti by jeho partnery měly být spíš ty větší, důrazně poučené o jeho síle a obranářském založení jakož i o tom, že ho mají nechat v klidu, přijímá-li potravu nebo chce-li spát, že ho nesmějí např. tahat za uši apod.

Výchova:

Rád poslouží po příslušném zácviku také jako tažný pes zapřažený do vozíku. Byla to koneckonců běžná práce jeho prapředků. Dal by se proto snadno využít i sportovně, při soutěžích v pullingu. Výchova tohoto rozvážného psa obvykle nečiní potíže ani začátečníkům, pokud jsou vlídně důslední a jejich počínání vůči němu je vždy konzistentní. Hlavním cílem je, aby pes této velikosti a síly byl i v dospělosti vždy a za všech situací ovladatelný.

Jedním z nejdůležitějších úkolů proto je naučit ho chůzi na vodítku bez tahání. Při troše vytrvalosti majitele a za pomoci pozitivní stimulace (pochval, pamlsků) to jde celkem snadno, začne-li se již u malého štěněte. Raná socializace je velmi vhodná a vzhledem k povahovému založení v. š. s. p. probíhá zpravidla bez problémů.

Stavba těla:

Je to statný pes mohutné kostry, mocného osvalení a líbivého trikolorního zbarvení srsti. Přes svoji velikost a těl. hmotnost je vytrvalý a hbitý. Pohlavní výraz psů a fen má být výrazně odlišný. Dél. trupu měřená od předního okraje ramenního kloubu po sedací hrbol na pánvi se má ke koh. výška jako 10 : 9. Koh. výška činí u psů 65 – 72 cm, u fen 60 – 68 cm.

Hlava odpovídá mohutností velikosti trupu, nesmí však být hrubá. U psů je většinou těžší než u fen. Mozkovna má být svrchu plochá a široká. Její délka se má k délce čenichové partie jako 1 : 1 a její šířka se má k šířce čenichové partie jako 2 : 1. Podélná čelní brázdička začínající na konci čelního sklonu (stopu) se směrem k temeni pozvolna ztrácí. Stop je povlovný.

Čenichová partie má být silná, delší než hlubší a ani při pohledu shora, ani ze strany nesmí být zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný, bez podélné střední prohlubeniny. Nos musí být černý. Pysky nesmějí být příliš výrazné a volné, musejí přiléhat k čelistem a zubům a jsou na okrajích černě pigmentované.

Čelisti mají být mohutné. Požaduje se silný, úplný a pravidelný nůžkový skus. Toleruje se absence dvou 1. premolárů (P1) nebo dvou 2. premolárů (P2) a na příp. chybějící 3. stoličky (M3) se nebere ohled.

Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, ani zapadlé, ani vypoulené, barvy lískového oříšku až kaštanově hnědé. Jejich výraz je bystrý, přátelský. Oční víčka dobře přiléhají k očním bulvám a mají mít tmavě pigmentované okraje. Ušní boltce jsou středně velké, trojúhelníkového tvaru, poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhají ploše k lícím, v afektu se natáčejí kupředu. Zevnitř i zevně musejí být dobře osrstěné.

Krk má být silný, svalnatý, spíše zavalitý. Na hrdle nesmí být nikdy lalok. Trup je poněkud delší než koh. výška. Hřbet má být středně dlouhý, pevný a rovný. Bedra jsou široká a silně osvalená. Záď je dlouhá a široká, mírně svažitá, nikdy ani přestavěná (vyšší než kohoutek), ani sražená.

Ocas tvoří svým nasazením její plynulé pokračování. Je poměrně těžký a dosahuje až k hleznům. V klidu je zavěšený, v afektu a za pohybu bývá nesen výše a lehce vzhůru prohnutý, nikdy však nekroužkuje a nesmí být nesen překlopený nad hřbet. Hrudník je mohutný a široký, dosahuje až k loktům, jeho hloubka se má ke koh. výška jako 1 : 2. Na pomyslném příčném řezu má mít krátce oválný tvar, nesmí být ani vysloveně plochý, ani vyloženě sudovitý.

Předhrudí je výrazné. Břicho má být jen mírně vtažené a slabiny jsou lehce vykasané. Hrudní končetiny musejí být při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, jejich postoj je široký. Lopatky mají být dlouhé, silné, náležitě šikmo uložené. Přiléhají těsně ke stěně hrudníku a jsou patřičně osvalené. Jejich osy svírají s ramenními kostmi nepříliš tupé úhly. Předloktí mají být silných kostí, rovná, záprstí pevná. Při pohledu zepředu tvoří přímá pokračování předloktí a při pohledu ze stran jsou téměř kolmá k podkladu.

Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a nesmějí být příliš blízko u sebe. Stehna mají být dosti dlouhá, dobře osvalená, široká, silná, kolena zřetelně tupě zaúhlená. Bérce musejí být poměrně dlouhé. Hlezna jsou silná a patřičně úhlená. Nárty a tlapky nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Tlapky mají být silné a musejí směřovat přímo vpřed. Prsty jsou pěkně klenuté a těsně k sobě přiléhají. Drápy by měly být silné. Paspárky se odstraňují s výjimkou těch zemí, ve kterých je úkon zakázán zákonem na ochranu zvířat.

Pohyb je vždy (v kroku, klusu i cvalu) prostorný, vyvážený. Akce hrudních končetin má být vydatná a volná, pánevní jsou zdrojem dopředného hnacího impulzu (odrazu). V klusu se při pohledu zepředu i zezadu končetiny pohybují přímo vpřed a jsou vzájemně rovnoběžné.

Krycí srst je středně dlouhá a hustá, podsada má mít co nejtmavší šedou nebo černou barvu. Krátká krycí srst se připouští, pokud nechybí podsada.

Zbarvení srsti je typické, trikolorní, černé se symetrickými tříslovými odznaky a čistě bílými znaky. Odznaky tříslové barvy jsou vždy mezi černě zbarvenou srstí a bílými znaky na lících, nad očima, na vnitřní straně ušních boltců, po obou stranách předhrudí, na končetinách a spodní straně ocasu. Bílé znaky jsou na hlavě, a to na čele (kde tvoří tzv. lysinu) a čenichové partii, na hrdle a zepředu na hrudi (náprsenka se táhne bez přerušení až na hrdlo), na tlapkách a na špičce ocasu. Mezi lysinou a tříslovými odznaky nad očima má být proužek černě zbarvené srsti. Bílá skvrna na šíji nebo bílý „límec“ kolem krku se toleruje.

 

Chovatelské kluby:

www.kchmpp.cz

www.kssp.cz