Brazilský teriér

FCI:

Patří do skupiny III –  Teriéři.

Povaha:

Je to velice živý, čilý, neobyčejně bystrý a pohyblivý pes, který dokáže v případě potřeby projevit i nezbytnou dávku ostrosti. Jeho chování je suverénní jako u všech teriérů. Vždy je připravený a ochotný se vrhnout, někdy až s poněkud neúměrným elánem, zcela bez bázně a s neskonalou vervou, do jakékoli činnosti.

Ke známým osobám je mimořádně přátelský a mírný, cizím lidem musí pozvolna přivykat. Původně, na haciendách, se tito psi běžně uplatňovali při tlumení hlodavců a drobných šelem, později se plně osvědčili také jako psi společenští. B. t. je milý a hravý, ale vždy je třeba počítat s obrovskou energií, kterou vynakládá na jakoukoli aktivitu, takže rozhodně není nejvhodnějším plemenem do náruče nebo na klín.

Výchova:

Vyniká inteligencí, a proto se až nečekaně rychle učí. Snadno a záhy zvládá povely, neboť při kontaktu s cvičitelem je velice pozorný. Je však také značně samostatný a někdy může být i trochu svéhlavý. Je inteligentní a mívá tudíž na věc svůj vlastní názor. Nesmí to být důvodem k jeho trestání, to by mohlo narušit vzájemný vztah mezi ním a vlastníkem. Majitel jen musí s naprostým klidem, vlídně, leč s neústupnou důsledností prosadit svůj názor. I když je od raného mládí uvyklý soužití s dětmi a nijak je neohrožuje, nikdy by s nimi neměl být ponechán o samotě, bez dohledu dospělé zodpovědné osoby.

Nutně potřebuje dostatek pohybu a příležitostí k fyzické aktivitě. Kromě zaměstnání fyzického vyžaduje také nějaké mentální.

Stavba těla:

Jde o středně velkého, štíhlého psa vyvážené, pevné, nikdy však příliš těžké stavby těla, čtvercového tělesného rámce, který se zaoblenými obrysovými liniemi zřetelně a na první pohled liší od hladkosrstého foxteriéra. Tento požadavek standardu nepřímo potvrzuje, že v žilách b. t. koluje nemalý podíl krve tohoto plemene, pro které jsou rovné obrysové linie těla velmi typické. Právě proto jsou u b. t krajně nežádoucí. Koh. výš. se pohybuje u psů v rozmezí 35 – 40 cm, u fen v rozpětí 33 – 38 cm, těl. hmot. může činit max. 10 kg.

Hlava má mít při pohledu shora tvar trojúhelníku. Nejširší je v týlní oblasti, od očí směrem k nosu se zřetelně zužuje. Při pohledu z boku stoupá linie nosního hřbetu zlehka od špičky nosu směrem k čelnímu sklonu (stopu). Linie stopu se mezi očima zvedá při pohledu z profilu ostřeji směrem vzhůru a přechází do horní linie mozkovny, která probíhá mírným obloukem k týlnímu hrbolu.

Čenichová partie odpovídá při pohledu shora tvarem rovnostrannému trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří nos a oba vnější oční koutky. Plynule se rozšiřuje směrem k základně, která přechází do čelního sklonu. Musí být silná a dobře utvářená (nepropadlá) v partiích pod očima. Nos má odpovídající velikost, široké nozdry a musí být tmavě zbarvený.

Pysky jsou suché, těsně přiléhají k čelistem a zubům. Horní překrývá dolní. Při zavřených ústech musejí úplně zakrývat zuby. Líce jsou suše, ale dostatečně osvalené. Požaduje se kompletní chrup sestávající ze 42 zubů a nůžkový skus. Zuby musejí být dobře vyvinuté (patřičně velké) a v čelistech pravidelně rozmístěné.

Oči jsou uprostřed vzdálenosti mezi týlním hrbolem a špičkou nosu, spojnice jejich vnitřních očních koutků dělí celk. dél. hlavy na dvě stejné poloviny. Musejí být uloženy dosti daleko od sebe, takže vzdálenost mezi oběma vnějšími očními koutky se rovná vzdálenosti od vnějšího očního koutku ke špičce nosu. Směřují přímo vpřed a mírně vystupují. Jsou velké s lehce naznačenými nadočnicovými oblouky. Modře zbarvení jedinci mohou mít oči modrošedé, u hnědých smějí být hnědé, zelené nebo modré.

Ušní boltce jsou nasazené zeširoka, dosti daleko od sebe, v úrovni linie očí. Mají být trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích zašpičatělé, polovztyčené, s dopředu překlopenými špičkami, které dosahují k vnějším očním koutkům. Nikdy nesmějí být kupírované.

Krk musí mít přiměřenou délku, která odpovídá, stejně jako síla, velikosti hlavy. Plynule přechází jak do ní, tak do trupu. Třebaže je silný, musí být štíhlý, suchý, v šíji lehce klenutý. Horní linie těla musí být rovná, pevná, od kohoutku směrem k zádi lehce svažitá. Hřbet má být poměrně krátký a dobře osvalený.

Ocas má být nízko nasazený. V zemi původu plemene se obvykle krátí, ale může být i vrozeně krátký či dlouhý. V tom případě nesmí zasahovat svým koncem pod hlezna. Nezkrácený ocas by neměl být příliš dlouhý, ale má být náležitě silný a vesele, tj. vzhůru nesený, nesmí však být zakroucený nad zádí.

Tlapky hrudních končetin jsou uzavřené (s těsně sevřenými prsty), tzv. zaječí (oválného tvaru) a nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Dva prostřední prsty by měly být delší než ostatní. Tlapky pánevních končetin jsou uzavřené a delší než tlapky končetin hrudních. Značný důraz se klade na elegantní, volný a rychlý pohyb a krátký krok.

Kůže má být tenká a má těsně přiléhat ke kosterní svalovině a podkoží, nikdy nesmí být příliš volná. Srst je krátká, hladká, jemná, nikoli však měkká. Připomíná osrstění krysy obecné nebo potkana. Těsně přiléhá ke kůži. Musí být tak hustá, aby skrz ni nebylo vidět pokožku. Jemnější je na hlavě, ušních boltcích, na vnitřních stranách a koncových partiích hrudních končetin a zezadu na stehnech.

Zbarvení má být převážně bílé s černými, hnědými nebo modrými znaky. Nesmějí chybět tříslové odznaky nad očima, po obou stranách čenichové partie a uvnitř a na okrajích ušních boltců. Ohraničené odznaky tříslové barvy se mohou nacházet i na jiných partiích těla. Na hlavě nesmějí chybět černě, hnědě nebo modře zbarvené plotny na čele a ušních boltcích. Jsou zde však přípustné i bílé odznaky, a to po stranách čenichové partie a na čele, kde tvoří úzkou „lysinu“. Mají být co nejsouměrnější.

 

Chovatelský klub:

www.kcht.cz