Foxterier drsnosrstý

FCI:

Patří do skupiny III –  Teriéři, sekce 1 - Vysokonozí.

Povaha:

Povahově je přátelský, vstřícný, naprosto nebojácný, veselý, extrovertní jako všichni teriéři, optimistický, zvídavý, ale také houževnatý a za všech okolností sebejistý. Vyniká inteligencí, až mazaností. Nechce-li učinit to, co se po něm žádá, je dost obtížné ho k tomu přimět. Je také nesmírně hravý, ideální společník dětí při jejich hrách, a to i když jsou poněkud divočejší. Je velice velkorysý.

V nouzi, má-li dostatek hraček, si dokáže hrát i sám (např. s míčkem), což je nutno mu umožnit, aby se nenudil. Na zahradě rád hrabe a hloubí „nory“, pro kterýžto sklon obvykle není vhodným plemenem pro milovníky zahradničení, leda by mu např. plůtkem vymezili místo, kde bude hrabat dovoleno.

Výchova:

Když se mu nechce uposlechnout, dává najevo, že „absolutně neví a nechápe, o co jde“. Jakýkoli tvrdší zákrok nebo dokonce násilí nepřichází v úvahu, zatvrdil by se. Stejně nesnadné je odvrátit ho pouhým zákazem od toho, co se pevně rozhodl učinit. Poslechne sice jako dobře vychovaný pes, ale určitě to dříve nebo později v nestřeženém okamžiku zkusí znovu. Proto je vhodný jen pro majitele klidné, dostatečně trpělivé a důsledné, jimž vyhovuje jeho neutuchající všudypřítomnost, nezměrná čilost a vykutálenost. Vhodný je i pro některé osoby lehce cholerického založení (pokud si je uvědomují). Ty by pro svůj naturel pro něho měly mít vždy dostatek pochopení. S kočkami aj. drobnými domácími zvířaty se snáší, pokud se s nimi měl možnost dokonale seznámit již v raném věku v rámci náležitě široké socializace.

Stavba těla:

D. f. je atraktivní a stále aktivní pes patřičně silné kostry, který však nikdy nesmí být hrubý ani těžkopádný. Stavba těla musí být dokonale vyvážená, což se projevuje např. ve vzájemném poměru délky mozkovny a čenichové partie. Koh. výš. nepřesahuje 39 cm u psů, feny jsou poněkud menší. Ideální těl. hmot. ve výstavní kondici činí 8,25 kg u psů, u fen poněkud méně. V postoji připomíná celkovým zjevem zmenšeninu ve hřbetě krátkého koně určeného k loveckému využití, zabírajícího „hodně půdy“.

Hlava má svrchu téměř plochou mozkovnu, která se postupně svažuje a při pohledu shora také mírně zužuje směrem k očím. Obličejová část lebky se rovněž zužuje pozvolna od očí k čenichové partii a mírně se svažuje v místě čelního sklonu (stopu). Pod očima nesmí být ani propadlá, ani srázná, ale vyplněná a dobře utvářená. Plné a do stran vystupující líce jsou nežádoucí. Stop má být povlovný.

Čenichová partie by měla být stejně dlouhá jako mozkovna, nejvýše může být o maličko kratší. Byla-li by výrazně kratší, vypadala by hlava celkově slabá a jakoby „nedokončená“. Nos musí být černý. Čelisti jsou silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem (se šesti řezáky nahoře a šesti dole). Hornočelistní řezáky přitom těsně překrývají dolnočelistní a obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo. Nepřiměřeně kostnaté (hrubé) čelisti jsou nežádoucí a nevzhledné stejně jako nadměrně vyvinuté svaly ovládající dolní čelist (do stran vyklenuté líce).

Oči mají být tmavé, jiskrné, inteligentního pohledu, přiměřeně malé, nevypoulené, pokud možno co nejokrouhlejší, v očnicích uložené ani velmi daleko od sebe, ani moc blízko u sebe. Nemají být také příliš blízko u ušních boltců. Světlé oči jsou krajně nežádoucí. Ušní boltce musejí být malé, tvaru písmene „V“, přiměřené tloušťky, dopředu klopené tak, že vnitřním okrajem těsně přiléhají k lícím. Přehyby mají být zřetelně nad úrovní horní linie mozkovny. Boltce vztyčené, tzv. tulipánovité nebo dozadu složené jsou krajně nežádoucí.

Krk má být suchý, svalnatý, přiměřeně dlouhý, bez laloku na hrdle. Směrem k plecím se rozšiřuje a linie šíje tvoří při pohledu ze strany ladnou křivku. Hřbet je krátký, rovný a pevný, bez nejmenšího náznaku ochablosti. Bedra jsou svalnatá, mírně klenutá, velmi krátká a pevná („svázaná“).

Ocas musí být vysoko nasazený, vzhůru nesený, nikoli však překlopený nad záď a bedra nebo zakroucený obvykle se krátí (s výjimkou zemí, kde je úkon zákonem na ochranu zvířat zakázán), a pak musí být přiměřeně silný a dlouhý. Nekupírovaný má mít rovněž patřičnou sílu i délku, aby jedince celkově vyvažoval.

Hrudník se požaduje hluboký, nikoli široký. Přední žebra jsou mírně klenutá, zadní dlouhá a pružná. Hrudní končetiny musejí být při pohledu z kterékoli strany rovné, silných kostí od loktů až po tlapky. Plece se při pohledu zepředu od kohoutku svažují srázně dolů k mírně naznačenému ramennímu kloubu. Lopatky mají být při pohledu ze strany dlouhé, šikmo uložené, takže jejich vrcholy směřují nahoru a vzad. Kohoutek je vždy jasně vyznačený. Lokty přiléhají k tělu a jsou volně pohyblivé, ani za pohybu nesmějí být vybočené nebo vbočené.

Pánevní končetiny mají být silné a svalnaté, nikdy nesmějí ani podklesávat, ani být pokrčené. Stehna by měla být dlouhá a silná. Patřičně zaúhlená kolena nesmějí být ani vbočená, ani vybočená. Krátké bérce spolu s nedostatečně zaúhlenými koleny jsou krajně nežádoucí. Hlezna mají být nízko nad podkladem, nárty svislé a při pohledu zezadu vzájemně rovnoběžné.

Tlapky jsou okrouhlé, kompaktní, s malými, tuhými, plnými nášlapnými polštářky a přiměřeně klenutými prsty. Nemají být ani vbočené, ani vybočené.

Za pohybu směřují hrudní i pánevní končetiny přímo vpřed a jsou vzájemně rovnoběžné. Kolena přitom nesmějí ani vbočovat, ani vybočovat. Zdrojem výrazné dopředné hnací síly (odrazu) jsou pružné pánevní končetiny.

Krycí srst má být hustá, výrazně drátovitá, dlouhá 2 cm na plecích a až 4 cm na kohoutku, hřbetě, bocích a končetinách. Podsada je krátká a jemná. Na hřbetě a končetinách bývá osrstění drsnější nežli na bocích trupu. Na čenichové partii je srst kadeřavá a dostatečně dlouhá, aby zdůrazňovala její sílu. Na končetinách má být hustá a kadeřavá. Zbarvení může být bílo-černé, bílo-černo-tříslové, bílo-tříslové, přičemž bílá vždy převládá. Žíhané, červené, játrově hnědé nebo břidlicově modré odznaky jsou nežádoucí.

 

Chovatelský klub:

www.foxterrier.cz