Foxterier hladkosrstý

FCI:

Patří do skupiny III – Teriéři, sekce 1 – Vysokonozí

Povaha:

Povahově je přátelský, vstřícný, naprosto nebojácný, veselý, extrovertní jako všichni teriéři, optimistický, zvídavý, ale také houževnatý a za všech okolností sebejistý. Vyniká inteligencí, až mazaností. Nechce-li učinit to, co se po něm žádá, je dost obtížné ho k tomu přimět.

Je také nesmírně hravý, ideální společník dětí při jejich hrách, a to i když jsou poněkud divočejší. Je velice velkorysý. V nouzi, má-li dostatek hraček, si dokáže hrát i sám (např. s míčkem), což je nutno mu umožnit, aby se nenudil. Na zahradě rád hrabe a hloubí „nory“, pro kterýžto sklon obvykle není vhodným plemenem pro milovníky zahradničení, leda by mu např. plůtkem vymezili místo, kde bude hrabat dovoleno.

Výchova:

Nechce-li poslechnout, dává vědět, že „absolutně neví a nechápe, o co jde“. Jakýkoli tvrdší zákrok nebo dokonce násilí nepřichází v úvahu, zatvrdil by se. Stejně nesnadné je odvrátit ho pouhým zákazem od toho, co se pevně rozhodl učinit. Poslechne sice jako dobře vychovaný pes, ale určitě to dříve nebo později v nestřeženém okamžiku zkusí znovu. Proto je vhodný jen pro majitele klidné, dostatečně trpělivé a důsledné, jimž vyhovuje jeho neutuchající všudypřítomnost, nezměrná čilost a vykutálenost. Vhodný je i pro některé osoby lehce cholerického založení (pokud si je uvědomují). Ty by pro svůj naturel pro něho měly mít vždy dostatek pochopení. S kočkami aj. drobnými domácími zvířaty se snáší, pokud se s nimi měl možnost dokonale seznámit již v raném věku v rámci náležitě široké socializace.

Stavba těla:

Tento aktivní a živý pes pevné kostry je malý, ale přiměřeně silný, nikdy však nesmí být hrubý či těžkopádný, nadměrně nohatý nebo příliš krátkonohý. V postoji připomíná celkovým habitem při štvanicích používaného jezdeckého koně dobré stavby těla, „zabírajícího hodně půdy“, s krátkým hřbetem. Těl. hmot. činí u psů 7,5 – 8 kg, u fen 7 – 7,5 kg.

Hlava má svrchu plochou mozkovnu, která je přiměřeně úzká a směrem k očím se mírně zužuje. Partie pod očima nesmějí být příliš vyhloubené (propadlé). Čelní sklon (stop) je jen mírně patrný, povlovný. Čenichová partie má být čistě modelovaná tak, aby se její rovné obrysové linie směrem k nosu sbíhaly jen lehce, nesmí být klínovitá, na konci ostře zašpičatělá. Nos je černý.

Čelisti jsou mocné, dolní má být dobře osvalená, líce však musejí být ploché. Požaduje se dokonalý pravidelný kompletní nůžkový skus – 6 hornočelistních řezáků těsně překrývá 6 dolnočelistních, přičemž obojí musejí být zasazené v čelistech kolmo.

Oči mají být tmavé, poměrně malé, co nejkulatější. V žádném případě nesmějí být vypoulené. Jejich výraz je bystrý a inteligentní. Ušní boltce jsou malé, tvaru písmene „V“, přiměřeně silné, dopředu klopené, těsně přiléhající vnitřními okraji k lícím. Nesmějí být ploše zavěšené po stranách hlavy. Jejich ohyb má být nad úrovní horní linie mozkovny.

Krk musí být suchý a svalnatý, bez laloku na hrdle, náležitě dlouhý. Směrem k plecím se pozvolna rozšiřuje. Hřbet je krátký, rovný a pevný, bez sebemenšího náznaku slabosti. Bedra jsou silná, velmi lehce vyklenutá. Ocas se obvykle kupíruje (pouze v zemích, kde tento zákrok není zakázán zákonem na ochranu zvířat). Je spíše vysoko nasazený, vesele nesený, nikoli však od kořene překlopený nad záď a bedra nebo zakroucený. Je-li kupírovaný, musí být patřičně silný, zůstane-li přirozeně dlouhý, má být co nejrovnější, střední délky a celkově musí jedince vyvažovat.

Hrudník je hluboký, nikoli však široký. Přední žebra jsou mírně klenutá, zadní zasahují daleko vzad. Vzdálenost mezi posledními žebry a předními okraji stehen má být krátká. Hrudní končetiny musejí být při pohledu z kterékoli strany rovné, silných kostí od loktů až po tlapky. Lopatky mají být dlouhé, šikmo uložené, takže jejich vrcholy směřují nahoru a vzad a vytvářejí zřetelný kohoutek. Předloktí jsou rovná, navzájem rovnoběžná, silných kostí. Plynule přecházejí do zápěstí. Ta jsou jen málo patrná nebo zcela nevýrazná. Tlapky mají být malé, okrouhlé, kompaktní („uzavřené“), s přiměřeně klenutými prsty a drsnými a tuhými nášlapnými polštářky. Nesmějí být ani vybočené, ani vbočené.

Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté, nikdy by neměly být podkleslé (pokrčené). Stehna mají být dlouhá a silná, kolena náležitě zaúhlená, hlezna nízko nad podkladem. Nárty jsou rovné, při pohledu zezadu vzájemně rovnoběžné a při pohledu ze strany kolmé k podkladu. Tlapky se požadují malé, okrouhlého tvaru, kompaktní, tj. se sevřenými, přiměřeně klenutými prsty. Nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Nášlapné polštářky jsou drsné a tuhé.

Za pohybu směřují hrudní i pánevní končetiny přímo vpřed a musejí být vzájemně rovnoběžné. Lokty přitom nesmějí ani vybočovat, ani vbočovat. Mají být přimknuté k hrudníku, volně pohyblivé. Také kolena by neměla být ani vybočená, ani vbočená. Hlezna nesmějí být příliš blízko u sebe, sbíhavá jsou krajně nežádoucí. Pružné pánevní končetiny musejí být zdrojem vydatné dopředné hnací síly (mohutného odrazu).

Srst je rovná, hladká, ploše přilehlá, tvrdá a hustá. Břicho nesmí být lysé stejně jako vnitřní strany stehen. Ve zbarvení srsti musí převládat bílá barva. Přípustné je zbarvení jednotně bílé, bílé s tříslovými, černo-tříslovými nebo černými odznaky. Odznaky žíhané, červené nebo játrově hnědé jsou velmi nežádoucí.

 

Chovatelský klub:

www.foxterrier.cz