Irish Glen of Imaal terier

FCI:

Patří do skupiny III – Teriéři, sekce 1 – Vysokonozí

Povaha:

Dnes je to převážně velmi sympatický, učenlivý a inteligentní společenský pes, aktivní, čilý, hravý, s jistým sklonem k bouřlivosti, ale také oduševnělý, v případě potřeby odvážný, jinak mírný, vždy však patřičně sebevědomý. Díky svojí věrnosti a laskavému vztahu k majiteli je příjemným společníkem. Ač je nízké postavy, je velkou osobností. Při práci si počíná naprosto tiše.

Výchova:

I když vyniká menším sklonem k vzrušivosti než jiní teriéři, je kdykoli připravený vydat se na lov, dostane-li pokyn od majitele, anebo se vším důrazem zasáhnout, hrozí-li majiteli nebo členům jeho rodiny nebezpečí. Bývá poněkud dominantní ve vztahu k jiným psům, na což je třeba pamatovat již v rámci nezbytné rané socializace a na ni bezprostředně navazující vlídné, ale naprosto důsledné výchovy. Osoby, s nimiž se bude přátelit, si vybírá vždy sám. Chce-li se s ním sblížit někdo cizí, učiní nejlépe, ponechá-li všechnu iniciativu na něm, neměl by se mu žádným způsobem vnucovat.

S výchovou je nutno začít v útlém věku, v den převzetí štěněte, a to hravou formou. Vzdor zkráceným končetinám miluje pohyb a rád si hraje a např. při hře s míčem je doslova neúnavný. Dostane-li se mu patřičného vedení a tréninku, může být úspěšný ve psích sportech odpovídajících jeho fyzickým možnostem. Srst vyžaduje pravidelnou péči (česání) a úpravu (škubání podle potřeby). Mimo svoji vlast je znám poměrně málo, není na první pohled překrásným a atraktivním plemenem, chybí-li mu však troška elegance typické pro některá jiná teriérská plemena, vynahradí to majiteli vrchovatě svými povahovými dispozicemi a vpravdě nevšedním, svým způsobem impozantním zjevem „většího plemene v menším vydání“.

Stavba těla:

Jde o středně velkého, velmi silného psa se zkrácenými končetinami a středně dlouhou srstí. Má být obrazem max. substance (síly) v poměru k celkové velikosti. Trup je nízko nad podkladem a jeho délka musí být větší než koh. výška. Formát těla je obdélníkový. Koh. výš. činí u psů max. 35,5 cm, u fen o něco méně. Těl hmot. psů se pohybuje kolem 16 kg, u fen je o něco nižší.

Mozkovna musí být patřičně široká a přiměřeně dlouhá. Čelní sklon (stop) je výrazný, svažitý. Čenichová partie má být silná a směrem k nosu se zužuje. Nos je černý. Čelisti musejí být mohutné, zuby zdravé, pravidelně uspořádané, silné a náležitě velké. Žádoucí je nůžkový skus.

Oči jsou hnědé barvy, středně velké, okrouhlé a uložené v očnicích daleko od sebe. Světlá barva oční duhovky je důvodem k penalizaci. Ušní boltce mají být malé, v klidu dozadu složené, v afektu polovztyčené. Zavěšené (jako u honiče či ohaře) nebo vztyčené (jako u špice) jsou nežádoucí.

Krk je velmi svalnatý, přiměřeně dlouhý. Trup musí být hluboký, patřičné délky, spíš hlubší než delší. Horní linie těla má být rovná. Bedra jsou pevná. Ocas by měl být u kořene silný, správně nasazený a vesele nesený. Může být kupírovaný nebo nekupírovaný. V zemích, kde je kupírování přípustné, se krátí na polovinu původní délky, tam kde je zakázáno zákonem na ochranu zvířat, může zůstat přirozeně dlouhý.

Hrudník má být široký a mohutný, žebra musejí být náležitě klenutá. Hrudní končetiny mají široké, dobře osvalené a přiměřeně šikmo uložené lopatky. Jejich vrcholy směřují nahoru a vzad. Volné části (od loktů k podkladu) jsou krátké, v partii předloktí vyklenuté (sudovitě prohnuté), silných kostí. Záprstí spolu s tlapkami smějí být mírně vybočená. Tlapky mají být kompaktní („uzavřené“) a pevné, s okrouhlými nášlapnými polštářky.

Pánevní končetiny jsou zdrojem výrazného dopředného impulzu (odrazu) a musejí být silné a velmi svalnaté. Stehna mají být výrazně osvalená, kolena patřičně zaúhlená. Hlezna nesmějí být při pohledu zezadu ani sbíhavá, ani rozbíhavá.

Tlapky by měly být kompaktní („uzavřené“) a pevné, s okrouhlými nášlapnými polštářky. Pohyb musí být volný, prostorný a lehký, tzv. stepování (vysoká a krátká akce končetin) je nežádoucí. Srst se požaduje středně dlouhá, na pohmat hrubá, s měkkou podsadou. Může být upravována tak, aby obrysové linie těla byly úhledné.

Zbarvení srsti je modré (s tmavým žíháním, nikoli však černého nádechu) nebo pšeničné (od světlého po zlatočervený odstín). Štěňata se obvykle rodí modrá, pšeničná nebo načervenalá. Světleji zbarvená mívají inkoustově modrou masku v obličeji, podélný modrý pruh na horní straně těla a ocasu a modře zbarvené ušní boltce. Tmavé znaky s dospíváním světlají.

Každá odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být pokládána za vadu a hodnocena přesně podle stupně závažnosti. K vadám patří zavěšené ušní boltce (připomínající honiče), předkus nebo podkus dolní čelisti, příliš krátký trup, rovné volné části hrudních končetin. K vylučujícím vadám se počítá agresivita a bázlivost, černo-tříslové zbarvení srsti a úzká čenichová partie. Jedinci vykazující patrné fyzické nebo psychické anomálie musejí být na výstavě diskvalifikováni.

 

Chovatelské kluby:

www.kchmpp.cz

www.kcht.cz