Irish Soft Coated Wheaten Terrier

FCI:

Patří do skupiny III. – Teriéři, sekce 2 – Vysokonozí.

Povaha:

S. c. w. t. je energický, vždy odhodlaný, někdy dost sebevědomý a trošku hašteřivý, ale naprosto nebojácný, čilý, hravý, stále optimisticky naladěný a dobromyslný pes plně oddaný a věrný svým majitelům. Je to inteligentní a spolehlivý kamarád. Tradiční uvítání majitele nebo známé osoby se mění v podání tohoto nadšením překypujícího psa v divoké skákání s cílem olízat tvář příchozího a vysloužilo si v angličtině pojmenování „wheaten greeting“ (wheatnův pozdrav). Toto počínání mu nelze ani zakazovat, ani ho za ně není možné kárat, natož trestat.

Sklon s. c. w. t. pronásledovat vše, co mu uniká, je silný. Uplatní se kdykoli se mu naskytne sebemenší příležitost. Vždy také bývá připraven k příp. konfrontaci s jiným psem a žádnou příčinu neponechá nevyužitou, ať je soupeř jak chce velký. Navzdory tomu je podstatně méně agresivní než mnozí jiní teriéři. Není příliš tolerantní k nevychovaným (rozjíveným) nebo vysloveně zlomyslným dětem, ale chová se přátelsky a láskyplně k těm, které se umějí chovat. S těmi je vždy ochoten si roztomile hrát.

Výchova:

Je třeba chápat, že v jeho pojetí je olizování jednoznačné vyjádření uznání nadřazenosti příchozího. Jeho odmítnutí by mohlo vyvolat jistou zmatenost. Podle psovité šelmy totiž musí být gesto podřízenosti vždy přijato a není-li, může být chápáno jako výraz připravenosti k boji o α-pozici ve smečce. To může u s. c. w. t. navodit dojem, že v hierarchickém uspořádání society (rodiny, smečky) nastávají nebo mohou nastat změny, což ho může vést k touze reagovat pro něho adekvátním, ale pro majitele nežádoucím, způsobem, a to snahou o zaujetí pozice vůdce smečky.

Přes svůj nezkrotný temperament reaguje kladně na smysluplnou, konzistentní výchovu. Nesnáší tvrdé výchovné nebo výcvikové metody, na ty odpovídá jednoznačnou defenzivní agresí. Naopak pozitivní motivace (jásavá pochvala, pamlsek) vede spolehlivě k úspěchu, ochotě spolupracovat. Nezbytné je pro něho pravidelné zaměstnání, např. trénink některého ze psích sportů. Potřebuje majitele naprosto důsledného, vlídně neústupného, nadaného přirozenou autoritou, kterou je schopen za všech situací nenásilně prosazovat, ale musí si pro něho každý den udělat čas a věnovat se mu.

Velice nutná je raná socializace. Při ní musí mít již ve štěněcím věku dostatek příležitostí seznámit se s jinými zvířaty, např. kočkami, se kterými má žít ve ,,společné domácnosti”, ale i s jinými, se kterými se bude setkávat. Pokud není socializace skutečně systematická a řádná, zůstává pro něho takové zvíře kořistí, kterou mu silný lovecký instinkt velí ulovit.

Stavba těla:

Je to dobře stavěný, kompaktní a pohyblivý pes krátkého tělesného rámce, působící dojmem síly. Nesmí být ani nadměrně vysokonohý, ani krátkonohý. Koh. výš. činí u psů 46 – 48 cm, u fen poněkud méně. Těl. hmot. se pohybuje u psů v rozmezí 18 – 20,5 kg, u fen je poněkud nižší.

Hlava má být celkově mohutná, nikoli však hrubá. Její délka musí odpovídat velikosti těla. Srst na ní má stejnou barvu jako jinde na těle. Mozkovna by měla být plochá a mezi ušními boltci nepříliš široká. Čelní sklon (stop) je zřetelný.

Čenichová partie nemá být delší než mozkovna. Nos musí být černý, náležitě velký. Čelisti jsou silné, vzbuzující respekt, schopné pevného zákusu. Zuby mají být velké, pravidelně uspořádané v čelistech. Skus se požaduje nůžkový nebo klešťový, ani podkus, ani předkus dolní čelisti není přípustný.

Oči mohou být tmavé nebo sytě oříškově hnědé, nejsou příliš velké ani vypoulené, musejí být správně uložené v očnicích. Ušní boltce mají být malé až středně velké, dopředu klopené, s přehyby v úrovni horní linie mozkovny. Je přípustné a není neobvyklé, jsou-li dolní části pesíků pokrývajících ušní boltce tmavšího odstínu, který směrem ke koncům přechází ve světle pšeničně červenou barvu. To je také jediné místo na těle, kde smí být podsada. Dozadu složené nebo do stran klopené ušní boltce jsou pokládány za vadu.

Krk je přiměřeně dlouhý a silný, bez laloku. Trup nemá být příliš protáhlý. Jeho délka měřená od kohoutku ke kořeni ocasu odpovídá zhruba koh. výška. Horní linie těla je vodorovná. Hřbet má být pevný a rovný. Bedra jsou krátká a silná. Ocas musí být správně nasazený, neměl by být příliš silný. Je vesele nesený, nikdy však nesmí být přetočený nad hřbet. Krátí se na 2/3 původní délky tak, aby odpovídal celkové velikosti psa a vyvažoval ho. Nekupírovaný se také připouští.

Hrudník je hluboký, žebra musejí být patřičně klenutá. Lopatky hrudních končetin mají být ušlechtilé, sice silné, nikoli však hrubé, správně šikmo uložené, osvalené.

Za pohybu směřuje akce hrudních i pánevních končetin přímo vpřed jak v kroku, tak při rychlejší lokomoci. Lokty přitom nesmějí vybočovat. Při pohledu ze strany musí být pohyb volný, lehký, koordinovaný.

Osrstění pozůstává pouze z krycí srsti, která je na pohmat měkká a hedvábná, nikdy nesmí být tvrdá. To neplatí pro mladé jedince. Úprava srsti je přípustná. Srst musí být měkká, zvlněná nebo volně zkadeřená, nesmí být zplstnatělá nebo načechraná. Takové osrstění se přísně penalizuje. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vývoji tělního pokryvu štěňat. Ta se jen zřídka rodí se srstí takové barvy a textury, jaká se požaduje v dospělosti. Proto jí musí být věnována v době růstu psa či feny náležitá péče, aby dosáhla žádoucí kvality.

Než se dospělé osrstění vyvine, prochází několika změnami barvy i struktury. Štěňata bývají zbarvena načervenale, našedle a někdy jasně pšeničně červeně. Obvyklá je u nich černá maska. Někdy se táhne středem hřbetu podélný černý pruh nebo pesíky na trupu mají černé konečky. Tmavá barva s růstem psa mizí. Žádoucí kvality dosahuje srst obvykle mezi 18. a 30. měsícem věku.

 

Chovatelský klub:

www.kcht.cz