Japonský teriér

FCI:

Patří do skupiny III –  Teriéři, sekce 2 - Nízkonozí.

Povaha:

J. t. je pes živé a veselé, typicky teriérské povahy, temperamentní, někdy i rozpustilý, hravý, hbitý a čilý, doma však vzdor tomu klidný a přátelský. Je vyhraněnou osobností s patřičným sebevědomím, ale nechybí mu ani smysl pro humor. Jde o společenského psa, oddaného a okouzlujícího partnera především obyvatel měst. Podle Japonců žije jen proto, aby obšťastňoval svého majitele. Přitom nežárlí na děti a umí si s nimi odpovídajícím způsobem hrát.

Výchova:

Protože je inteligentní, bystrý a učenlivý, nečiní jeho výchova při nezbytné laskavé důslednosti větší obtíže, a proto je vhodný i pro úplné začátečníky. Hodí se i do nejmenších městských bytů a je velmi čistotný. I když má rád pohyb, jeho nároky na vycházky nejsou přehnané. Zejména v zimě, za mrazu, ani nemohou být příliš dlouhé, protože mu vzhledem ke kratičkému osrstění hrozí prochladnutí a omrzliny (zejména ušních boltců). Z téhož důvodu, ale také kvůli povahovému založení, ho není možné držet ve venkovním kotci.

Protože je rychlý a hbitý, mohl by být vhodný k výcviku v agility. Patří stále mezi vzácná plemena. Mimo Japonsko se s ním lze setkat jen zřídka. Pro jeho budoucnost by bylo nejpřínosnější, kdyby o něho v zahraničí (hlavně v Evropě a v USA, příp. i v Austrálii) vzrostl zájem mezi milovníky výstav psů, na nichž by bylo možno ho představit širšímu okruhu potenciálních zájemců.

Stavba těla:

Jde o drobného, úhledného a elegantního psa kompaktní stavby těla s plynulými obrysovými liniemi. V žádném případě nesmí být hrubý nebo těžkopádný. Celkovým zjevem připomíná procelánové figurky, kterým se v Japonsku říká imari. Poměr koh. výš. a délky trupu se má jako 1 : 1, formát těla je čtvercový.

Hlava má být protáhlá, při pohledu zepředu tvaru trojúhelníku, tzv. dobře vyplněná (tj. bez proláklin, nepropadlá) pod očima. Mozkovna je svrchu plochá, spíše úzká. Čelní sklon (stop) má být povlovný, ale zřetelný. Čenichová partie je stejně dlouhá jako mozkovna, na konci mírně zašpičatělá. Celkově má tvar klínu. Nosní hřbet musí být rovný, nos černý.

Pysky by měly být tenké, těsně přilehlé k čelistem a zubům. Čelisti na sebe přesně nasedají a nesmějí být slabé. Zuby jsou silné, bílé. Požaduje se dokonalý a úplný nůžkový skus, 6 řezáků je nahoře, 6 dole a hornočelistní těsně překrývají dolnočelistí, přičemž obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo. Líce mají být ploché, nikoli do stran vyboulené.

Oči by měly být přiměřeně velké, šikmé, jiskrné, oválného tvaru, s duhovkami tmavé barvy bez sebemenšího náznaku světlejšího zbarvení. Ušní boltce mají být vysoko nasazené, spíše malé, tenké, tvaru písmene „V“. Jsou dopředu klopené, s přehybem nad horní linií mozkovny. Vnitřními okraji přiléhají k partiím nad očima.

Krk je středně dlouhý, silný, ale elegantní. Směrem k plecím se postupně rozšiřuje a přechází do nich zcela plynule. V šíji má být lehce klenutý. Ocas má být vysoko nasazený (při pohledu ze strany před sedacími hrboly na pánvi), dosti tenký a podle standardu FCI kupírovaný u 3. nebo 4. ocasního obratle (v zemích, kde je tento úkon zákonem na ochranu zvířat zakázán, se nekrátí). Hrudník by měl být hluboký, předhrudí je při pohledu ze strany výrazné, při pohledu zepředu však nesmí být příliš široké. Žebra jsou přiměřeně klenutá.

Končetiny nemají být ani příliš dlouhé, ani příliš krátké - nesmějí narušovat harmonický vzhled jedince. Hrudní mají útlé, nikdy příliš těžké (hrubé) kosti, dále mají patřičně šikmo uložené lopatky a rovná předloktí. Pánevní končetiny se vyznačují dlouhými stehny a přiměřeně zaúhlenými koleny a hlezny.

Tlapky mají být úhledné, uzavřené, s těsně sevřenými, ale dokonale od sebe oddělenými a klenutými prsty s pružnými nášlapnými polštářky a pevnými drápy, které by měly být tmavě zbarvené, nejlépe sytě černé. Tlapky hrudních končetin jsou mírně protáhlého tvaru, ani tzv. kočičí, ani tzv. zaječí, ale krátce oválné, na pánevních jsou vysloveně okrouhlé, „kočičí“. Pohyb musí být výrazem zdraví jedince, lehký a hbitý, rychlý a obratný.

Srst je velmi krátká, dlouhá max. 2 mm, jemná, hustá a hladká. Její zbarvení musí být vždy trikolorní, s převážně černo-tříslovou hlavou a bílými ostatními částmi těla, příp. s černým tečkováním a černými nebo tříslovými skvrnami na trupu. Japonští chovatelé mu věnují velkou pozornost, mnohdy větší než celkové stavbě těla. Černá musí být sytá (nesmí být šedočerná), tříslová červenohnědá, barvy zralého ze zeleného ostnitého osemení právě vyloupnutého semene jírovce maďalu.

V ideálním případě by měla být čenichová partie kolem nosu zbarvena tříslově. Nosní hřbet by měl být černý, na lících a nad očima mohou být malé okrouhlé skvrny tříslové barvy. Dolní čelist a hrdlo má být zbarveno bílo-tříslově, přičemž tříslová barva by měla tvořit plochu tvaru písmene „V“. Ušní boltce a ostatní partie hlavy mají být černé. Na převážně bílém trupu je žádoucí okrouhlý černý znak (tzv. spot). Někdy je trup celý bílý, někdy skvrny na svrchní straně trupu jsou velké a splývají v tzv. sedlo, někdy jsou oči obkrouženy bíle. Vyskytují se též jedinci jednotně bílí a jedinci s bílou hlavou a pouze černě zbarvenými ušními boltci, jakož i jedinci s bíle zbarveným okolím nosu a úzkým pruhem táhnoucím se přes nosní hřbet až na čelo, kde tvoří „lysinu“.

V Ósace a okolí se chovají j. t. s čokoládově hnědou hlavou s bílými znaky. Tento druh zbarvení však není plně v souladu s požadavky platného standardu FCI. Je-li hlava opravdu čokoládově hnědá, musí být čokoládově hnědý i nos, ten však současný standard nezná. Podle japonských chovatelů jsou jedinci s převahou černé barvy na trupu nežádoucí jak pro výstavní, tak pro chovatelské účely. Dvěma ohraničeným skvrnám na trupu se dává přednost před čistě bílým zbarvením. Černé tečkování na trupu je přípustné stejně jako větší skvrny tříslové barvy. Chybění tříslových odznaků na hlavě je přípustné, jednotně černě zbarvená hlava je pokládána za elegantní.

 

Chovatelský klub:

www.kcht.cz