Parson Russell Teriér

FCI:

Parson Russell Teriér patří do skupiny III. – Teriéři.

Povaha:

Je pracovitý, aktivní a přičinlivý, rychlý a vytrvalý, odvážný (někdy až bezhlavě), přátelský a nesmírně veselý, životním optimismem překypující, inteligentní až „mazaný“, ostražitý, samostatný a sebevědomý. Má rád společnost, dobře vychází s dětmi a může být partnerem jejich her včetně poněkud divočejších. Vůči jiným psům, zejména shodného pohlaví, má sklon vystupovat poněkud dominantně, ostatní malá domácí zvířata mu nevadí, byl-li jim přivykán od útlého mládí.

Výchova:

Raná socializace je však velmi důležitá. Výchova nečiní větší problémy, jestliže majitel respektuje za všech okolností zásadu vlídné důslednosti. Stále však musí brát v úvahu původ plemene a respektovat jeho osobitost. Vrozená chytrost a vynalézavost vede p. R. t. často ke snaze obalamutit v různých situacích rozmanitým způsobem a v podstatě roztomile majitele a převzít iniciativu, za což je sice možno ho vlídně kárat, stěží však trestat, neboť jde o jednání zcela spontánní, které rozhodně není žádnou schválností nebo zlomyslností.

Jako společensky založené plemeno potřebuje žít v nejužším kontaktu se „svými lidmi“, trvalé ubytování ve venkovním kotci mu psychicky nesvědčí. Je doslova plný energie, nutně potřebuje dostatek pohybu a příležitostí k nějaké činnosti. Nesmí se nudit, z nedostatku aktivity by se mohl pustit třeba do destrukce bytového zařízení. Potřebuje hodně rozmanitých hraček, nejlépe moderních interaktivních, i když v nouzi se umí zabavit i sám.

Stavba těla:

Celkově má být ztělesněním vyváženosti a mrštnosti. Je pracovitý, aktivní a čilý, nikoli však hyperaktivní. Stavba těla svědčí o jeho odolnosti a vytrvalosti. Ideální koh. výš. činí u psů 36 cm a u fen 33 cm.

Za nejdůležitější je pokládána silná a vyvážená stavba těla typická pro teriéra určeného k lovu lišek pod zemí, kterého ovšem právě proto musí být možno pohodlně obejmout dlaněmi obou rukou těsně za plecemi resp. hrudními končetinami. Vzhledem k tomu je proto přijatelná i celkově menší velikost. Jizvy získané při lovu nejsou důvodem k penalizaci. Délka trupu měřená od kohoutku po sedací hrbol na pánvi přesahuje poněkud koh. výšku, tělesný rámec je krátce obdélníkový.

Hlava má celkově klínovitý tvar, mozkovna je svrchu plochá, přiměřeně široká a směrem k očím se postupně zužuje. Čelní sklon (stop) má být povlovný. Čenichová partie by měla být poněkud kratší než mozkovna, vzdálenost od nosu po spojnici vnitřních očních koutků musí být menší než vzdálenost od ní po týlní hrbol. Nos je černý.

Čelisti jsou silné, dolní má být řádně osvalená. Skus se požaduje dokonalý, pravidelný, úplný, se 6 řezáky nahoře a 6 dole, nůžkový. Hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, přičemž obojí musejí být v čelistech zasazené kolmo.

Oči jsou mandlového tvaru, dosti hluboko uložené, tmavě zbarvené, ostražitého výrazu.

Ušní boltce mají být malé, středně silné, tvaru písmene „V“, dopředu klopené tak, že jejich vrcholky dosahují k vnějším očním koutkům. Vnitřními okraji musejí těsně přiléhat k lícím a jejich ohyby nemají při pohledu z kterékoli strany vyčnívat nad úroveň mozkovny.

Krk je suchý, svalnatý, přiměřeně dlouhý. Směrem k plecím se postupně rozšiřuje a musí do nich být pevně zasazen. Trup má být náležitě vyvážený, hřbet pevný a rovný. Bedra jsou silná, mírně klenutá.

Ocas je vždy středně vysoko nasazený, v pohybu vzhůru nesený, v klidu může být nesen níže. Obvykle se kupíruje, v zemích, kde je úkon zákonem na ochranu zvířat zakázán, se ponechává přirozeně dlouhý. Je-li krácený, má být silný, rovný a jeho délka musí odpovídat velikosti těla. Měl by vždy umožňovat pevné uchopení rukou, což je častý požadavek u norujících teriérů, aby bylo možno jednou rukou psa či fenu vytáhnout za ocas z nory. Není-li kupírovaný, má být přiměřeně dlouhý a co nejrovnější. Celkově psa vyvažuje, je silný u kořene a směrem ke konci se zužuje.

Hrudník musí být patřičně hluboký, nedosahuje však pod úroveň loktů. Průměrně velkými dlaněmi by jej měl člověk bez obtíží obejmout za plecemi, těsně za hrudními končetinami. Žebra nesmějí být ani příliš klenutá, ani nadměrně plochá. Poslední zasahují daleko vzad.
Hrudní končetiny jsou silné a rovné, v normálním postoji musejí být přímo pod trupem, nemohou být ani rozbíhavé, ani sbíhavé. Jejich postoj musí být přiměřeně široký.

Pánevní končetiny mají být silné, svalnaté, náležitě zaúhlené. Kolena musejí být přiměřeně, nikoli však přehnaně úhlená. Tlapky pánevních končetin by měly být stejné jako tlapky hrudních končetin. Pohyb má být volný, přiměřeně vydatný („zabírající dostatek půdy“), dokonale koordinovaný.

Akce hrudních i pánevních končetin směřuje přímo vpřed. Nežádoucí je jak tzv. sekání končetinami, tak „stepování“ (krátký krok při příliš vysokém zdvihu končetin).

Osrstění je buď hrubé a tvrdé, anebo hladké, ploše přilehlé, uzavřené, tvořené přirozeně drsnými rovnými a hustými pesíky s bohatou podsadou, vždy dokonale odolné vůči nepřízni počasí. Břicho musí být osrstěné stejně jako celá spodní část trupu.

Zbarvení může být jednotně bílé nebo převážně bílé s tříslovými, citronově žlutými či černými skvrnami nebo s jakoukoliv kombinací těchto barev. Přednost se dává barevným skvrnám omezeným na hlavu a/nebo kořen ocasu, na jiných místech těla je jich přípustné jen minimum.

 

Chovatelský klub:

www.kcht.cz