Finský špic

FCI:

Finský špic patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 2 – Severští lovečtí psi.

Povaha:

Je to čilý, silný, odvážný a vůči cizím osobám poněkud nedůvěřivý pes, který nikdy není agresivní. Používá se především k lovu tetřevů, vodní pernaté zvěře, drobných šelem a dokonce i losů. Při lovu je velice náruživý a naprosto samostatný. Rád se rozhoduje sám, podle vlastního uvážení. Vydatně to však majiteli vynahradí svojí inteligencí, veselou a vyrovnanou povahou. Je zvědavý, sebevědomý a iniciativní, nikoli však dotěrný.

Výchova:

Jeho výchova musí být důsledná, ale laskavá. Majitel by měl mít nějaké předcházející zkušenosti se psy, pro úplné začátečníky není nejvhodnějším plemenem. Vyžaduje od svého majitele dost tolerance a pochopení, a to právě pro svoji samostatnost.

Nejspokojenější je v přítomnosti majitele a v kruhu jeho rodiny, nepatří natrvalo do venkovního kotce. Rád hrabe, takže není nejvhodnějším plemenem pro zahrádkáře, pokud mu nejsou schopni nebo nechtějí vymezit plůtkem část zahrady, kde hrabání bude možné. Ostražitě a velmi hlasitě hlídá. Umí se po dlouhou dobu zabavit sám, např. dováděním s nějakou hračkou.

Stavba těla:

Je to poněkud menší než středně velký severský špic suché a pevné stavby těla čtvercového formátu. Kohoutková výška činí v ideálním případě u psů 47 cm, u fen 42 cm, při toleranci + /-3 cm, tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 12 – 13 kg u psů a v rozpětí 7 – 10 kg u fen.

Hlava má při pohledu shora mozkovnu vejčitého tvaru, přičemž směrem k ušním boltcům se pozvolna rozšiřuje, je lehce klenutá. Podélná čelní brázdička má být jen velmi mělká. Nadočnicové oblouky jsou málo patrné a také týlní hrbol je jen slabě naznačený. Čelní sklon není příliš výrazný.

Čenichová partie má být úzká, suchá a směrem k nosu se postupně zužuje. Nosní hřbet má být rovný, nos dosti malý, lakově černý. Dolní čelist musí být dobře patrná, nesmí být slabá. Pysky jsou tenké, napjaté, na okrajích plně pigmentované. Čelisti mají být silné, zuby dobře vyvinuté, symetricky rozmístěné v čelistech. Chrup má být úplný, skus se požaduje těsný nůžkový. Jařmové oblouky jsou jen slabě naznačené, nesmějí být příliš vyklenuté do stran.

Oči mají být středně velké, mandlového tvaru, poněkud šikmé a co možná nejtmavší. Jejich výraz musí být živý a bystrý. Ušní boltce jsou dosti vysoko nasazené, vždy vztyčené, spíše malé, na vrcholcích zašpičatělé, velmi pohyblivé, hustě osrstěné.

Krk musí být patřičně svalnatý, u fen středně dlouhý, u psů se může zdát opticky kratší a silnější. Kohoutek je dobře patrný, výrazný zvláště u psů-samců. Hřbet má být spíš krátký, rovný, dobře osvalený. Bedra jsou krátká, svalnatá, záď je středně dlouhá, pevná a při pohledu ze strany mírně svažitá.

Ocas by měl být vzhůru nesený, od kořene zatočený těsně nad záď a bedra. Koncem směřuje zpět k horní části stehna a špičkou se dotýká jeho středu. Je-li dolů natažený, sahá přibližně k hleznům.

Hrudník nemá být přehnaně široký, žebra jsou lehce klenutá, předhrudí musí být zřetelně patrné, spodní linii těla určuje lehce vtažené břicho.

Hrudní končetiny jsou rovné a vzájemně rovnoběžné, jejich kosti nesmějí být ani moc silné, ani příliš slabé. Lopatky musejí být velmi pohyblivé, relativně strmé. Ramenní kosti jsou silné, lehce zešikmené, poněkud kratší než lopatky nebo předloktí. Předloktí jsou kolmá k podkladu, záprstí mají být středně dlouhá a mírně zešikmená. Tlapky hrudních končetin jsou okrouhlé, prsty musejí být těsně sevřené a řádně klenuté. Nášlapné polštářky jsou pružné, vždy černě pigmentované a po stranách hustě osrstěné.

Pánevní končetiny jsou rovné, vzájemně rovnoběžné a přiměřeně zaúhlené, jejich kosti mají být středně silné. Stehna mají být poměrně široká, dobře osvalená, kolena by měla být přiměřeně zaúhlená a musejí směřovat vpřed. Bérce mají být svalnaté, hlezna jsou nízko nad podkladem, dostatečně zaúhlená. Nárty jsou krátké, silné, kolmé k podkladu. Paspárky by měly být odstraněny.

Srst na těle je velice lesklá, dosti dlouhá, zpola nebo úplně odstávající, na krku a na hřbetě postavená. Na hlavě a končetinách s výjimkou zadní strany stehen je krátká a ploše přilehlá. Postavená srst na plecích je znatelně delší a hrubší zvláště u psů. Na zadních stranách stehen, kde tvoří tzv. kalhoty. Na ocase je srst dlouhá a hustá. Podsada má být krátká, měkká, bohatá, světlejší barvy než srst krycí.

Zbarvení na hřbetě je „červenohnědé“ nebo „zlatohnědé“. Z hlediska genetiky by mělo být definováno jako „červenooranžové“ či „zlatožluté“, protože nos, okraje pysků a nášlapné polštářky požaduje standard jednoznačně černé. Zevnitř na ušních boltcích, na lících a hrdle, na hrudi a břiše, na vnitřních stranách končetin, na zadních stranách stehen a na ocase může být zbarvení světlejší. Úzký bílý proužek zepředu na hrudi a malé bílé odznaky na tlapkách jsou přípustné.

Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny.

K vylučujícím vadám náleží agresivita nebo bázlivost, masově zbarvený (zcela depigmentovaný) nos, předkus nebo podkus dolní čelisti, oči žluté nebo skelné (bělavé barvy), ušní boltce s dopředu klopenými vrcholky, zalomený ocas, srst zvlněná nebo kučeravá, odstíny zbarvení srsti některých partií těla nápadně odlišné od barvy základní, velké bílé odznaky zepředu na hrudi nebo na končetinách (vysoko zasahující, tzv. punčochy).

 

Chovatelský klub:

www.spicove.cz