Kai

FCI:

Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 5 – Asijští špicové a příbuzná plemena.

Povaha:

Je to temperamentní, živý a ostražitý pes, učenlivý a pozorný, nesmírně vytrvalý, odolný, aktivní, bystrý, energický a oddaný svému majiteli. Vyniká ale také mimořádnou samostatností a sebevědomím, což se projevuje nejen při lovu, kdy spoléhá výhradně sám na sebe a nečeká na povely majitele, ale i v běžných situacích.

Jeho povaha bývá pokládána za poněkud nezkrotnou. To je způsobeno tím, že byl ve své vlasti po spoustu generací používán výlučně jako lovecký pes, který nežil trvale v úzkém kontaktu s lidmi. Proto také byl dost dlouho považován za nevhodného k držení v bytě. Jedinci z organizovaného chovu nejsou však již tak povahově drsní jako jejich lovecky užívaní předkové.

Výchova:

I tak jde o plemeno vhodné jen pro majitele, kteří mají již nějaké zkušenosti se psy, nikoli pro úplné začátečníky. Přestože je k majiteli a členům jeho rodiny přátelský a milý, hodí se pouze pro osoby tolerantní, klidné, důsledné a nadané přirozenou autoritou. Jen toho, kdo s ním jedná konzistentně, bude pokládat za vůdce „své smečky“ a respektovat. Majitel nesmí nikdy zklamat jeho důvěru. Musí chápat jeho psychiku a vychovávat ho s neústupnou, leč vlídnou důsledností už od nejútlejšího mládí, vždy bez nejmenšího nátlaku.

Jde o plemeno náročné na pohyb, volný výběh je však doporučitelný pouze na oploceném pozemku. Vzhledem k lovecké minulosti a povahovému založení není radno pouštět ho z vodítka na vycházkách v přírodě.

Jako hlídací pes je vždy bdělý, připravený bránit sebe i majitele. Coby lovecký pes vykazuje nevšední přizpůsobivost k různým klimatickým podmínkám, nevadí mu ani zima, ani horko, pracuje vždy naprosto spolehlivě. Projevuje přitom nevšední náruživost a značnou ostrost na tzv. škodnou zvěř. Možnosti jeho loveckého využití v evropských podmínkách jsou však omezené. Nedá-li se odvolat ze stopy srnčí, jelení či černé zvěře, hrozí mu, že bude odstřelen myslivcem.

Stavba těla:

Tento středně velký dokonale vyvážený severský špic silné stavby těla s výrazným osvalením vznikl jako svébytná forma spontánně reproduktivní izolací v hornatých oblastech ostrova Honšú a jeho charakteristickým znakem jsou velmi silné končetiny s mohutnými hlezny. Formát těla je krátce obdélníkový. Kohoutková výška činí u psů asi 53 cm a u fen asi 48 cm (s tolerancí + /-3 cm u obou pohlaví).

Hlava má mozkovnu se širokým čelem a mělkou podélnou čelní brázdičkou. Čelní sklon je srázný. Čenichová partie má být zašpičatělá, nemá být příliš dlouhá, měla by ale být přiměřeně široká. Nosní hřbet musí být rovný, nos černý. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, požaduje se silný chrup a nůžkový skus. Líce jsou svalnaté.

Oči mají být relativně malé, téměř trojúhelníkového tvaru, tmavě hnědé barvy. Ušní boltce bývají poněkud větší a mají tvar trojúhelníku. Musejí být dokonale vztyčené a lehce kupředu nakloněné.

Krk je silný, relativně tlustý, svalnatý. Kohoutek má být vysoký, hřbet rovný, krátký. Bedra jsou široká, řádně osvalená. Ocas je vysoko nasazený, silný, vzhůru nesený, těsně stočený nebo srpovitě zahnutý nad zádí a bedry. Kdyby byl dolů nesený, dosahoval by špičkou téměř k hleznům.

Hrudník musí být hluboký, s náležitě klenutými žebry. Břicho by mělo být vtažené. Hrudní končetiny mají lopatky šikmo uložené a výrazně osvalené. Lokty těsně přiléhají k trupu, předloktí jsou rovná, silná, svalnatá, záprstí při pohledu ze strany lehce zešikmená. Tlapky jsou tvořeny řádně klenutými, těsně sevřenými prsty se silnými a pružnými nášlapnými polštářky. Drápy mají být tvrdé, přednost se dává tmavě zbarveným. Pánevní končetiny mají dlouhá stehna, krátké bérce a silná, pružná hlezna. Pohyb musí být lehký, pružný.

Osrstění sestává z tvrdé rovné krycí srsti a měkké husté podsady. Na ocasu je srst poněkud delší a odstává. Zbarvení srsti je u štěňat jednotné, s přibývajícím věkem, dříve než jedinec dosáhne věku 6 měsíců, se objevuje žíhání, a to nejprve na končetinách, což je pro plemeno typické. U dospělých jedinců se rozeznávají tři druhy zbarvení srsti, tzv. černé žíhání (kuro-tora), červené žíhání (aka-tora) a červeno-černé žíhání (ču-tora). U černého žíhání převládá základní červená barva srsti, u červeného převažuje základní černá barva srsti, u červeno-černého žíhání jsou obě barvy přibližně v rovnováze.

Jakákoli odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být považována za vadu a hodnocena přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny.

K vylučujícím vadám náleží agresivita, bázlivost, velký předkus nebo podkus dolní čelisti, ušní boltce jinak nesené než vztyčené, ocas zavěšený (dolů nesený) nebo velmi krátký, příliš světlé zbarvení srsti, větší množství bílých znaků a extrémní plachost.