Lapinporokoira

FCI:

Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 3 – Severští pastýřští psi.

Povaha:

Je to přizpůsobivý, přátelský a mírný pes, což ho předurčuje k uplatnění společenského psa. Je inteligentní a přátelský, naprosto oddaný majiteli, ale také dosti samostatný, energický a hrdý.

Výchova:

Vzdor všem svým pozitivním vlastnostem není vhodný pro každého majitele. S ohledem na svoji samostatnost se hodí pouze pro osoby důsledné, klidné a rozvážné, nadané přirozenou autoritou a schopností ji nenásilně uplatňovat při laskavé, ale důsledné výchově a výcviku.

Pozorně hlídá, cizí osoby oznámí hlasitým štěkotem, ale nechová se k nim vysloveně nepřátelsky, spíš je ignoruje. Chová se snášenlivě k volně drženým domácím zvířatům i k dětem. Jako společenský pes by také neměl v kotci prožít celý život, musí mít možnost trávit dostatek času s majitelem a příslušníky jeho rodiny. Je poměrně temperamentní, a proto je mu nutno zajistit dostatek fyzické i mentální aktivity, nejlépe formou provozování některého z mnoha psích sportů a podobnými činnostmi. Má výborné předpoklady jak pro agility, tak pro tahání vozíku či saní, obedience, flyball nebo pro soutěže v pasení ovcí (herding trials). V tomto směru potřebuje samozřejmě určitou předchozí průpravu, neboť práce s ovcemi je přece jen něco jiného než usměrňování sobích stád, které má v sobě hluboce zakódováno.

Obrovská odolnost vůči nepříznivým životním podmínkám, zejména chladu, studenému větru a přívalům sněhu, z něj činí plemeno, které může být celoročně ubytováno ve venkovním kotci. Třebaže ji bude využívat zřídka, měl by mít k dispozici zateplenou boudu, aby v případě potřeby mohl vyhledat vhodné mikroklima. Někteří jedinci hůře snášejí letní horka, na což je třeba pamatovat při umístění kotce. Ten musí být chráněn před přímým slunečním zářením a na vhodném, nejlépe na sever orientovaném a neomezenému proudění vzduchu vystaveném místě.

Stavba těla:

Jde o středně velkého severského špice obdélníkového tělesného rámce a celkové stavby těla typické pro špicovitá plemena. Je silný a svalnatý, přitom však pohyblivý. Srst má hustou, středně dlouhou, ušní boltce vztyčené a ocas velmi bohatě osrstěný, nesený, zejména v afektu a za rychlejšího pohybu, nad zádí a bedry. Ideální kohoutková výška činí u psů 51 cm a u fen 46 cm, povolená tolerance pro obě pohlaví je +/-3 cm, tělesná hmotnost se podle něj pohybuje v rozmezí 27 – 30 kg.

Hlava je středně dlouhá, mozkovna má být poněkud delší než čenichová partie, svrchu má být lehce klenutá, mezi ušními boltci široká. Podélná čelní brázdička je zřetelná a nadočnicové oblouky jsou dobře patrné. Čelní sklon má být výrazný, nikoli však příliš strmý, čenichová partie je poměrně krátká, široká, s rovným nosním hřbetem, směrem k nosu se zvolna zužuje, takže má mírně klínovitý tvar.

Nos by měl být černý, ale jeho barva může také odpovídat barvě osrstění, může tedy být i hnědý. Pysky jsou tenké, zuby silné, skus se požaduje nůžkový. Jařmové oblouky mají být zřetelně patrné.

Oči jsou oválné, dosti velké, tmavě zbarvené, ale jejich barva může také odpovídat zbarvení srsti, tj. být světlejší. Ušní boltce mají být středně velké, vztyčené, dále od sebe (zeširoka) nasazené, u základen široké, na vrcholcích ostře zašpičatělé. Téměř vždy směřují kupředu, z vnitřní strany jsou bohatě osrstěné, zejména u báze.

Krk je středně dlouhý, silný, pokrytý dlouhou, velmi hustou srstí. Naprosto plynule přechází do silného trupu. Kohoutek musí být výrazný, hřbet silný, velmi široký, svalnatý, bedra jsou krátká, dobře osvalená, záď má být poněkud delší, lehce svažitá.

Ocas musí být středně dlouhý a poměrně nízko nasazený. V klidu je nesen dolů zavěšený, v pohybu a v afektu směřuje vzhůru, nesmí však být zatočený nad zádí, pouze mírně zahnutý. Vždy musí být hustě a bohatě osrstěný.

Hrudník je poměrně dlouhý, hluboký, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru, prostorný. Žebra by měla být zřetelně klenutá a břicho se požaduje mírně vtažené. Končetiny jsou silné, rovné, svalnaté, hrudní i pánevní musejí být rovné a vzájemně rovnoběžné. Hrudní končetiny mají svalnaté plece, předloktí jsou kolmá k podkladu, zápěstí pružná, šlachovitá, záprstí mírně zešikmená. Tlapky mají být spíše oválného než okrouhlého tvaru, prsty musejí být sevřené, klenuté, meziprstní prostory bohatě osrstěné. Nášlapné polštářky jsou tlusté a pružné. Pánevní končetiny by měly být dobře zaúhlené.

Stehna jsou dosti dlouhá, široká a svalnatá. Hlezna mají být nízko nad podkladem, výrazně úhlená, nárty jsou poměrně krátké, svislé. Paspárky se tolerují, lepší však je, chybějí-li.

Srst je na předních stranách hrudních i pánevních končetin a na tlapkách krátká, na zadních stranách předloktí a stehen výrazně delší. Krycí srst musí být středně dlouhá nebo dlouhá, drsná na pohmat, rovná, spíše odstávající. Podobně jako zepředu na končetinách je i na hlavě, v obličeji a na ušních boltcích kratší. Na hrudi a na hřbetě má být delší tak jako na krku a zezadu na končetinách. Podsada musí být měkká a velmi hustá, barvy černé, šedavé nebo hnědavé.

Zbarvení je tmavé, černé různého odstínu, šedavé nebo tmavě (čokoládově) hnědé s odznaky světlejšími, než je základní barva na hlavě, spodní straně těla a končetinách. Bílé znaky jsou povolené na hrdle, zepředu na hrudi, na hlavě a tlapkách.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny. K vadám patří nevýrazné sekundární pohlavní znaky (neumožňující na první pohled rozpoznat psa od feny a fenu od psa), velmi světlé oči u černě zbarvených jedinců, nepevné (chvějící se) vrcholky ušních boltců za pohybu, ocas zakroucený nebo zatočený nad zádí, srst měkká, vlnovitá nebo ploše přilehlá, absence podsady. K těžkým vadám náleží agresivita nebo bázlivost, podkus nebo předkus dolní čelisti, zavěšené ušní boltce.

 

Chovatelský klub:

www.kchmpp.cz