Norbotenský špic

FCI:

Norbotenský špic patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 2 – Severští lovečtí psi. Uznán v roce 1966.

Povaha:

Norbotenský špic je vynikající stále veselý společník, vždy přívětivý k majiteli a jeho rodině, přátelský i k neznámým osobám, není tudíž nejvhodnějším hlídačem. Ostražitost mu sice rozhodně nechybí, s nepovolaným příchozím je však ochoten se spřátelit. Jde o inteligentního až „mazaného“ psa, pozorného, odvážného, čilého, samostatného a někdy trochu tvrdohlavého, ale to může být následek nedostatků ve výchově. Nikdy není ani plachý, ani nervózní, ani agresivní.

Výchova:

Jeho výchova není úplně jednoduchá. Vyžaduje od majitele dostatek trpělivosti, pochopení a vlídné, ale neústupné důslednosti. Jistá tvrdohlavost plyne z jeho vrozené individuality, jejímž projevem je jak samostatnost, tak značné sebevědomí. Při správném postupu může být tato vlastnost do značné míry utlumena. Proto není vhodný pro úplné začátečníky, lidi ukvapené, nerozvážné, se sklonem k unáhlenému jednání, nedůsledné.

Vychází dobře s dětmi, nikoli však úplně malými, a ani od větších si nenechá všechno líbit. Snadno a rychle se dokáže stát miláčkem celé rodiny, neboť i osoby, které by k němu zprvu neměly nejvřelejší vztah, si umí postupně naklonit a získat mazlením. S jinými psy a domácími zvířaty vychází dobře, ale je zapotřebí ho na ně od raného mládí soustavně navykat. Jeho raná socializace je v tomto směru velmi důležitá.

Potřebuje hodně pohybu a je velmi vytrvalý, bude-li mít možnost si postupně zvyknout, může např. běhat u kola, rovněž může doprovázet majitele holdujícího joggingu, stačí však i patřičně dlouhé vycházky konané rychlejším tempem, při kterých půjde na vodítku u nohy. V přírodě je nutno ho mít neustále na vodítku, jinak se zaběhne, neboť jeho lovecký instinkt je silný a nadšení pro lov nezměrné. Při lovu přímo hýří aktivitou, počíná si energicky, náruživě a samostatně, doma je naopak naprosto klidný, rozvážný a tichý.

Stavba těla:

Je to menší špicovitý pes čtvercového tělesného rámce, poněkud zavalitý, přitom ale suše a silně osvalený, s vysoko nesenou hlavou. Druhotné pohlavní znaky musejí být zřetelně vyjádřené ve stavbě hlavy a těla tak, aby byl na první pohled patrný rozdíl mezi psem a fenou. Ideální kohoutková výška činí u psů 44 cm, u fen 41 cm.

Hlava je suchá, silná, správně utvářená, klínovitého tvaru. Čenichová partie má být přiměřeně dlouhá, ostře zašpičatělá. Mozkovna se požaduje dost široká, svrchu téměř plochá. Čelo má být lehce klenuté, čelní sklon patrný, povlovný, nikdy nesmí být příliš srázný. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné. Nosní hřbet je rovný, nos černý.

Pysky mají být tenké, suché a musejí těsně přiléhat k čelistem a zubům. Zuby jsou dobře vyvinuté, patřičně velké, skus musí být nůžkový.

Oči mají být mandlového tvaru, šikmé, tmavě hnědé, přiměřeně velké, lesklé, klidného, ale energického výrazu. Ušní boltce musejí být vysoko nasazené, poněkud větší, pevně vztyčené a na vrcholcích lehce zaoblené.

Krk má mít odpovídající délku, je suchý a svalnatý, v šíji mírně klenutý, vysoko nesený. Hřbet musí být krátký, silný, svalnatý a pružný. Bedra jsou krátká a široká. Záď je přiměřeně dlouhá a široká, dobře osvalená, lehce spáditá. Ocas má být vysoko nasazený, nesený vzhůru v dosti vysokém oblouku, volně zatočený tak, že jeho špička se dotýká horní části stehna na jedné nebo druhé straně. Dolů natažený ocas nepřesahuje špičkou úroveň hlezen. Nikdy nesmí být ochable dolů zavěšený.

Hrudník musí být dostatečně hluboký i dlouhý, tvořený dobře klenutými žebry. Hruď má být zepředu přiměřeně široká oválného tvaru. Předhrudí je dosti výrazné a okraj hrudníku přechází plynule do linie břicha, to je lehce vtažené.

Hrudní končetiny mají silné, dlouhé a široké lopatky s dobře vyvinutým podélným hřebenem a svalovinou, přiléhají těsně k hrudníku a jsou přiměřeně vzad skloněné. Lokty směřují přímo vzad, předloktí jsou rovná, silných kostí, se suchou, ale pružnou svalovinou. Zápěstí a záprstí musejí být náležitě silná, lehce zešikmená. Tlapky musejí být malé, pevné, uzavřené a směřují přímo vpřed, prsty mají být správně klenuté, sevřené, nášlapné polštářky dobře vyvinuté, pevné.

Pánevní končetiny jsou navzájem rovnoběžné. Mají silně osvalená stehna, kolenní klouby jsou silné. Hlezna musejí být silná. Nárty jsou suché, pružné, poměrně dlouhé.

Srst je tvrdá, krátká, rovná, spíš těsně přilehlá, s jemnou a hustou podsadou. Na nosním hřbetě, svrchu na hlavě, na ušních boltcích a na předních stranách hrudních i pánevních končetin je kratší, na krku, zadních stranách stehen a spodní straně ocasu poněkud delší. Všechny barvy srsti jsou povoleny. Za ideální se považuje bílé zbarvení se žlutými nebo červenými skvrnami.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny.