Shikoku

FCI:

Shikoku-Inu patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 5 – Asijští špicové a příbuzná plemena. Uznán v roce 1995.

Povaha:

Shikoku-Inu je pes velice vytrvalý, odolný, aktivní, bystrý, energický a velmi pozorný, oddaný svému majiteli. Vyniká ale také mimořádnou samostatností a sebevědomím, což se projevuje nejen při lovu, kdy spoléhá převážně na sebe a nečeká na povely majitele, ale i v běžných situacích. Bývá pokládán za nejtvrdšího z původních japonských špiců, a proto se i dnes používá nejčastěji k lovu divokých prasat. Díky nevšední houževnatosti a hbitosti se uplatňuje stále především v horských regionech.

Výchova:

Přestože je k majiteli a členům rodiny přátelský a milý, není vhodný pro každého. Hodí se pro osoby tolerantní, klidné, důsledné, s přirozenou autoritou. Majitel musí chápat jeho mentalitu a musí ho vychovávat s železnou, leč laskavou důsledností už od nejútlejšího věku, vždy bez nejmenšího nátlaku. Otrockou poslušnost od něho nelze očekávat. Je velmi inteligentní a při správném přístupu se učí rychle.

Jako hlídací pes je vždy bdělý, připravený bránit sebe a svého vlastníka, coby lovecký pes vykazuje při práci nevšední náruživost ba nadšení, značnou ostrost na tzv. škodnou zvěř a mimořádnou přizpůsobivost k různým klimatickým podmínkám, nevadí mu ani extrémní zima, ani horko, vždy je na něho spolehnutí. Zatímco při lovu si počíná energicky a aktivně, doma je to klidný a tichý společník.

Má nemalé nároky na pohyb, volný výběh je však doporučitelný pouze na oploceném pozemku. Vzhledem k síle loveckého instinktu a povahovému založení není radno pouštět ho z vodítka na vycházkách. Možnosti loveckého využití v evropských podmínkách jsou omezené, mimo vlast se uplatňuje převážně jako společenský a hlídací pes. Nejvhodnější je pro osoby věnující se aktivně turistice a pobytu v přírodě.

Stavba těla:

Jde o středně velkého psa dokonale vyvážené stavby těla, kompaktního, silné konstituce, pevné kostry, se suchou, ale mocnou a zřetelně vykreslenou muskulaturou. Formát těla je krátce obdélníkový. Kohoutková výška činí u psů asi 52 cm a u fen asi 46 cm při toleranci u obou pohlaví +/–3 cm.

Hlava má široké čelo, čelní sklon je povlovný, ale zřetelný, čenichová partie poměrně dlouhá, klínovitá. Nosní hřbet má být rovný, nos černý. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. Zuby jsou silné, skus má být nůžkový. Líce by měly být díky silným žvýkacím svalům zaoblené.

Oči mají být poměrně malé, trojúhelníkového tvaru, uložené v očnicích dosti daleko od sebe, s tmavě hnědou duhovkou. Ušní boltce jsou malé, tvaru trojúhelníku, poněkud natočené vpřed, pevně vztyčené. Krk je silný, široký, kohoutek vysoký, výrazný, hřbet rovný a silný. Bedra jsou široká a svalnatá.

Ocas má být vysoko nasazený, silný, vysoko nesený, pevně stočený nebo srpovitě zahnutý nad zádí a bedry. Pokud je natažen dolů, jeho špička dosahuje téměř k hleznům.

Hrudník musí být hluboký, žebra mají být náležitě klenutá. Břicho je zřetelně vtažené. Hrudní končetiny mají mírně šikmo uložené, silně osvalené lopatky.

Lokty přiléhají k trupu. Předloktí jsou rovná a suše osvalená, záprstí při pohledu ze strany mírně zešikmená. Tlapky musejí mít těsně sevřené a dobře klenuté prsty se silnými a pružnými nášlapnými polštářky a tvrdými, černými nebo tmavě zbarvenými drápy.

Pánevní končetiny mají být mohutné a mocně osvalené, hlezna přiměřeně zaúhlená a velmi silná. Pohyb je pružný, s končetinami dosti blízko u sebe, lehký, rychlý, s možností hbitých obratů.

Krycí srst má být hrubá a rovná, na ocasu poměrně dlouhá, podsada měkká a hustá. Barva srsti může být sezamová (tvořená rovnoměrnou směsí bílých a černých pesíků), černě sezamová (tvořená směsí obsahující více černých než bílých pesíků) nebo červeně sezamová (tvořená směsí červených a černých pesíků).

Jakákoli odchylka od výše uvedených znaků musí být považována za vadu a posuzována přesně podle stupně vyjádření. K vadám patří samičí typ u psů (nedostatečně výrazné sekundární pohlavní znaky, takže pes vypadá na první pohled jako fena), samčí typ u fen (takže fena vypadá na první pohled jako pes), neveliký předkus nebo podkus dolní čelisti, dlouhá srst, ustrašenost. K vylučujícím vadám náleží agresivita nebo bázlivost, velký předkus nebo podkus dolní čelisti, jinak nesené než vztyčené ušní boltce, ocas zavěšený nebo krátký.

 

Chovatelský klub:

www.shiba-klub.cz