Thai Bangkaew dog

FCI:

Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 5 – Asijští špicové a příbuzná plemena.

Povaha:

Jde o psa stavby těla typické pro vývojově starobylá plemena špicovitých psů jižního typu, s hlavou zhruba klínovitého tvaru se zašpičatělou čenichovou partií, vztyčenými ušními boltci a s ocasem v afektu a za pohybu vzhůru neseným, nad zádí a bedry zatočeným nebo obloukovitě zahnutým. Je čilý, živý, velmi inteligentní.

Výchova:

Majiteli je naprosto oddaný a věrný. Je současně nejen pozorným hlídačem, ale také poslušným, dobře ovladatelným a snadno vycvičitelným společníkem člověka. K neznámým osobám se chová poněkud odtažitě.

Stavba těla:

Jde o psa čtvercového tělesného rámce, dokonale proporcionální stavby těla, který nikdy nesmí být příliš nízkonohý. Feny bývají o maličko delšího tělesného rámce. Kohoutková výška činí u psů min. 46 cm a max. 55 cm, u fen min. 41 cm a max. 46 cm.

Hlava klínovitého tvaru má silnou, dostatečně širokou mozkovnu, která však nikdy nesmí být hrubá. Svojí velikostí odpovídá celkové velikosti trupu. Čelní sklon je patrný, ale pouze svažitý, nikdy nesmí být srázný. Čenichová partie má být středně dlouhá, u základny (v úrovni přechodu stopu do nosního hřbetu) široká, směrem k nosu je zašpičatělá. Nosní hřbet musí být rovný, nos je černý a svojí velikostí harmonuje s velikostí čenichové partie.
Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům a okraje mají plně černě pigmentované bez světlých skvrn. Horní i dolní čelist má být silná, žádoucí je plnochrupost a nůžkový skus, klešťový se však také připouští.

Oči by měly být střední velikosti, mandlového tvaru, s duhovkami barvy černé nebo temně hnědé. Ušní boltce jsou v poměru k velikosti hlavy malé, vysoko, nikoli však blízko u sebe nasazené, tvaru trojúhelníku, pouze lehce kápovité, na vrcholu mírně zašpičatělé, vždy vztyčené a směřující kupředu.

Krk musí být silný, svalnatý, plynule přechází do plecí, je nesen hrdě vzhůru. Trup má při pohledu ze strany rovný a vodorovný hřbet. Bedra mají být široká a pevná. Záď je svažitá. Ocas by měl být střední délky, bohatě osrstěný, silný u kořene, ani příliš nízko, ani moc vysoko nasazený, vzhůru nesený, zahnutý nad záď a bedra.

Hrudník je dosti široký i hluboký, zasahuje mezi hrudní končetiny a dosahuje k loktům, tvoří jej řádně klenutá, nikoli však sudovitá žebra. Dolní linii těla tvoří okraj hrudníku, který se zvedá do mírně vtaženého břicha. Hrudní končetiny mají svoje volné části (od loktů k podkladu) poněkud delší, než je hloubka hrudníku. Lopatky jsou přiměřeně šikmo uložené, takže jejich vrcholy směřují nahoru a vzad. Mají být řádně osvalené. Předloktí musejí být silná a rovná, při pohledu zepředu vzájemně rovnoběžná. Záprstí mají být krátká a při pohledu ze strany jen nepatrně zešikmená. Tlapky jsou okrouhlého tvaru s klenutými a těsně sevřenými prsty (tzv. uzavřené).

Pánevní končetiny mají svalnatá stehna a zaúhlením odpovídají hrudním končetinám. Kolena by neměla být ani moc tupě, ani příliš ostře úhlená. Hlezna jsou nízko nad podkladem. Pohyb musí být pružný a energický, patřičně vydatný, nikoli však přehnaně protáhlý nebo překotně rychlý.

Osrstění je středně dlouhé. Krycí srst je rovná, drsná, podsada měkká a hustá. Na trupu musí být osrstění středně dlouhé, kolem krku a na plecích, kde tvoří tzv. límec, který je výraznější u psů než u fen, je delší stejně jako zezadu na hrudních končetinách až po zápěstí, kde tvoří tzv. praporce. Podobně dlouhá srst tvoří na zadních stranách stehen „kalhoty“. Na hlavě, předních stranách hrudních a distálních partiích obojích končetin je osrstění krátké. Přehnaně dlouhá srst není žádoucí, protože zakrývá přirozené obrysové linie těla.

Zbarvení srsti je bílé s ostře ohraničenými barevnými skvrnami. Ty bývají nejčastěji citronově žluté, červené, plavé nebo šedé s černými konci většího nebo menšího počtu pesíků. Někdy dokonce mohou pro velké množství černých konců chlupů krycí srsti vyhlížet někteří jedinci jako trikolórně zbarvení. Vyskytuje se i zbarvení bílo-černé. Jakékoli rozmístění barevných znaků je přípustné, ale symetrickému na hlavě, kolem očí a na ušních boltcích, s bíle zbarvenou čenichovou partií se dává přednost. Řídké tečkování bílých ploch se připouští pouze u jedinců jinak vynikajících.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny. K vadám náleží příliš široká čenichová partie, světle zbarvený nos, oči velké, okrouhlé nebo světlé barvy, nadměrně velké ušní boltce, hřbet vyklenutý jako u kaprovité ryby plotice obecné, sedlovitě pronesený, ocas nesený těsně přiložený na záď a bedra nebo směřující ke straně, absence „límce“ a „praporců“, pohyb cupitavý nebo valivý, nadměrná nebo nedostatečná koh. výška.

K těžkým vadám patří absence více než tří zubů, jednotně bílé nebo tečkované zbarvení srsti K vylučujícím vadám se počítá agresivita nebo bázlivost, jakékoli abnormality fyzické nebo v chování, podkus nebo předkus dolní čelisti, klopené ušní boltce, ocas přirozeně zkrácený, zakroucený nebo zalomený, převážně tmavé zbarvení srsti s pouze nevelikými bílými znaky.

 

Chovatelský klub:

www.spic.cz