Anglo-francouzský honič de Petite Venerie

FCI:

Angl.-franc.honič de Petite Venerie patří do skupiny VI. -  Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1 - Honiči.

Povaha:

I když byl vyšlechtěn k lovu zajíců, je a-f. h. ke š. na d. z. použitelný i při lovu srnčí zvěře, lišek a dokonce divokých prasat. Jako lovecký pes je vytrvalý, rychlý, odvážný, inteligentní a má vynikající čich. Je schopen pracovat v jakémkoli terénu, ve smečce i jednotlivě.

Protože byl vyšlechtěn jako vysloveně lovecký pes a je takřka výlučně v rukou lovců, nestal se dosud psem společenským a mimo rodnou Francii se prakticky nevyskytuje.

Stavba těla:

Je to pes pevné a vyvážené stavby těla, bez známek hrubosti. Při pohledu ze strany je jeho silueta typická pro dobře stavěného honiče francouzského původu. Koh. výš. činí 48 – 56 cm s přípustnou tolerancí + / –2 cm pro jinak vynikající jedince.

Hlava je protáhlá, nepříliš široká. Týlní hrbol má být nevýrazný. Mozkovna by měla být svrchu mírně klenutá, nikoli však příliš.

Nosní hřbet může být rovný nebo mírně klenutý (lehký klabonos). Nos je sytě pigmentovaný, nozdry mají být široce otevřené.

Oči jsou velké, hnědé, mírného, ale živého výrazu.

Ušní boltce musejí být zavěšené, nasazené pod linií očí, u základen úzké, pružné, lehce dovnitř vývrtkovitě zavinuté, středně široké. Nataženy kupředu dosahují nejméně na dva prsty od základny nosu.

Hřbet má být pevný, rovný.

Ocas má být středně dlouhý, suchý, nasazený tak, že tvoří plynulé prodloužení linie zádě. Musí být hustě osrstěný, není však směrem ke špičce „osinatý“ (ze srsti nevystupují jednotlivé delší pesíky připomínající osiny na obilném klasu).

Hrudník má být prostorný, hluboký tak, že dosahuje nejméně k loktům.

Hrudní končetiny jsou patřičně silné, mohutné a rovné.

Pánevní končetiny mají svalnatá a dlouhá stehna a mírně zaúhlená hlezna dosti nízko nad podkladem.

Tlapky jsou suché, tzv. uzavřené (kompaktní, tj. s těsně sevřenými prsty).

Srst má být hladká, hustá, hladce přilehlá. Zbarvení může být trikolorní, tj. bílo-černé se sytým pálením a černý nosem, bílo-černé se světlými tříslovými odznaky a černým nosem nebo bikolorní, tj. bílo-oranžové s tabákově hnědým nosem.

Všechny odchylky od požadavků standardu musejí být pokládány za vady a hodnoceny přesně podle stupně vyjádření. Patří k nim všechny chyby vyskytující se obecně u honičů, příliš krátká nebo nadměrně velká hlava, svrchu zakulacená mozkovna, depigmentovaný nos, hranatá čenichová partie, předkus nebo podkus dolní čelisti, pysky příliš převislé, oči světlé nebo vypoulené, ušní boltce nasazené vysoko, široké, krátké nebo příliš ploché, krk velice krátký.