Artoisský honič

FCI:

Patří do skupiny VI. - Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Střední honiči.

Povaha:

Je pracovitý a uplatní se i v obtížných klimatických a terénních podmínkách. Není sice nejrychlejší, zato však velmi vytrvalý a má vynikající čich. Osvědčuje se v poli při lovu zajíců, výborný je ve vysokém lese při lovu srnčí zvěře a v podrostu dokáže díky svojí odvaze bravurně nadhánět černou zvěř. Tento otužilý pes má podle lovců jeden z nejúžasnějších hlasů - vysoký a daleko slyšitelný. Vždy je vyrovnaný, klidný, majiteli věrný, ale jako každý honič též patřičně samostatný, což mu nelze vyčítat, protože při práci musí spoléhat vždy jen sám na sebe.

Výchova:

Potřebuje majitele-cvičitele klidného, rozvážného, trpělivého a naproto důsledného, schopného svoji přirozenou autoritu uplatnit za jakékoli situace, absolutně bez násilí. Jeho jednání musí být za všech okolností vlídné a konzistentní. Svého majitele a. h. miluje, je mu oddaný a vděčný za každý projev přízně a lásky. Jeho lovecký instinkt je velmi mocný, takže naprosto nejšťastnější je na stopě zvěře. Z toho plyne, že na vycházce, jejímž účelem není lov, musí být vždy na vodítku, volný výběh je možný pouze na oploceném pozemku.

Stavba těla:

Je to dobře stavěný, svalnatý pes nepříliš dlouhého tělesného rámce, ze kterého vyzařuje spousta energie a síly. Vzájemný poměr koh. výš. a dél. těla se má jako 10 : 10 – 11. Koh. výš. psů i fen se pohybuje v rozmezí 53 – 58 cm s tolerancí + / – 1 cm. Těl. hmot. činí zhruba 28 – 30 kg.

Mozkovna je mohutná, široká a dost krátká, její šířka se má k celk. dél. hlavy jako 5 : 9. Je oblá, svrchu oploštělá, s málo výrazným týlním hrbolem. Čelní sklon (stop) má být výrazný. Čenichová partie musí být při pohledu ze strany přiměřeně dlouhá, její délka se má k délce mozkovny jako 8 : 10. Nosní hřbet má být rovný, nos je černý, velký, se široce otevřenými nozdrami.

Horní pysk musí být tak hluboký, aby překrýval dolní a dodával čenichové partii na konci hranatý tvar. Skus se požaduje nůžkový, horní řezáky musejí těsně překrývat dolní, přičemž obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo. Líce jsou suché.

Vzhledem k šířce čela nejsou oči uloženy příliš blízko u sebe, mají okrouhlý tvar, nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé a jejich výraz je měkký, poněkud melancholický. Zbarveny jsou tmavě hnědě, spojivky nesmí být vidět, oční víčka musejí těsně přiléhat k očním bulvám.

Ušní boltce jsou zavěšené, nasazené v úrovni linie očí, poněkud silnější, široké a na konci zaoblené, téměř ploché a dosti dlouhé, takže nataženy kupředu dosahují k bázi nosu.

Krk je středně dlouhý, silný, s nepatrným lalokem na hrdle. Hřbet má být široký a pevný. Bedra jsou mírně klenutá, záď je lehce svažitá a řádně osvalená. Ocas má být silný, dosti dlouhý, srpovitě prohnutý, nikdy však nesmí být přetočený nad hřbet. Někdy bývá směrem ke konci pokryt kolem dokola jednotlivými delšími, hrubšími a odstávajícími pesíky („osinami“), které mu dodávají vzhled obilného klasu.

Hrudník má být široký a dlouhý, dostatečně hluboký, takže hrudní kost je v úrovni loktů. Vzájemný poměr hloubky hrudníku a koh. výš. se má jako 1 : 2. Žebra mají být dobře klenutá, slabiny jsou vyplněné.

Hrudní končetiny musejí být silné a v postoji kolmé k podkladu. Lopatky mají být šikmo uložené a dobře osvalené. Lokty směřují přímo vzad, nesmějí být vybočené ani vbočené. Záprstí by měla být lehce zešikmená. Pánevní končetiny mají mít při pohledu zezadu střed stehna, hlezna, nártu a tlapky na svislici spuštěné se sedací hrbolu na pánvi. Stehna jsou dlouhá a velmi dobře osvalená. Hlezna mají být silná a přiměřeně zaúhlená. Nárty musejí být krátké a silné. Tlapky by měly být lehce protáhlého tvaru, pevné. Prsty jsou dostatečně sevřené, nášlapné polštářky černé, odolné a kompaktní. Pohyb má být pravidelný, lehký.

Kůže je velmi silná. Srst má být krátká, hustá a ploše přilehlá. Zbarvení může být trikolorní nebo bílo-červené (přičemž srnčí červená může přecházet do zaječí nebo jezevčí barvy) s tmavým (černým) pláštěm nebo s velkými tmavými (černými) plotnami. Hlava je obvykle červeně zbarvená, někdy s černým nádechem.

K vadám patří výrazně zašpičatělá čenichová partie, nedostatečně hluboký a nadměrně přiléhající horní pysk, poněkud světlejší oči, viditelná spojivka, ušní boltce nasazené pod úrovní linie očí, krátké a nedostatečně ploché, krk příliš dlouhý nebo slabý, hřbet velmi dlouhý nebo měkký, pronesená (konkávní) hřbetní linie těla, slabiny vysoko vykasané jako u chrta, ocas příliš dlouhý nebo v klidu na stranu nesený.