Bloodhound

FCI:

Bloodhound patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Velcí honiči.

Povaha:

Povahově je milý a vůči lidem veskrze přátelský, klidný a nesmírně trpělivý, dobrácký, svému majiteli cele oddaný a citově na něho vázaný. Potřebuje nutně žít v jeho blízkosti, pokud je trvale ubytovaný ve venkovním kotci, psychicky strádá. Dokáže však být i poněkud rezervovaný, např. je-li neprávem okřiknut, a v případě potřeby i patřičně samostatný jako každý honič.

Protože je citlivý na pochvalu a pokárání, potřebuje laskavé, vlídné, i když důsledné vedení. Nikdy si nepočíná agresivně, pokud není vysloveně zkažený špatným až krutým zacházením, např. nevhodným výcvikem. Vůči ostatním psům a jiným domácím zvířatům je velmi tolerantní a právě tak k dětem, včetně těch nejmenších.

Výchova:

Dnes je b. převážně společenským plemenem, stále je však použitelný lovecky, zejména k dohledávce raněné zvěře a jako stopař, např. při pátrání policie po nezvěstných osobách, nikoli však po zločincích nebo uprchlých vězních.

Snaha podněcovat v něm drsnými výcvikovými metodami ostrost vede jednoznačně k jeho zrazení. Díky stavbě těla je obdařen velkou vytrvalostí, která mu při výjimečném čichu umožňuje sledovat stopu bez obzvláštní námahy na značnou vzdálenost i v těžce přístupných terénech a za krajně nepříznivých povětrnostních podmínek.

Stavba těla:

Je to mohutný pes, jeden z největších honičů, harmonické stavby těla, silné kostry, patřičného osvalení, celkově velmi robustního, nikoli však těžkopádného zjevu, působící impozantním a ušlechtilým dojmem. Držení těla je vznešené, tělesný formát obdélníkový. Délka těla se má ke koh. výšce jako 10 : 9. Ideální koh. výška činí u psů 68 cm a u fen 62 cm při toleranci + / –4 cm. Těl. hmotnost se pohybuje u psů v rozmezí 46 – 54 kg a u fen v rozpětí 40 – 48 kg.

Nos může být černý nebo hnědý. U černo-tříslových jedinců je vždy černý. Musí být široký, velký, s náležitě otevřenými nozdrami. Chrup má být úplný, skus nůžkový, klešťový je však přípustný. Zuby jsou silné, bílé, pravidelně rozmístěné v mohutných čelistech.

Oči mohou být tmavě hnědé nebo oříškově hnědé (barvy lískového ořechu), u jedinců bez černého „sedla“ nebo „pláště“ mohou být světlejšího (jantarového) odstínu. Mají být středně velké, oválné. Nesmějí slzet, být vypoulené nebo zapadlé. Duhovky by měly být celé vidět. Příliš hluboko uložené nebo velmi malé oči jsou nežádoucí. Okraje očních víček musejí být celistvé, bez jakýchkoli nepravidelností. Mají přiléhat těsně k očním bulvám, ale poněkud volnější dolní víčka částečně odhalující spojivky se tolerují. Příliš volná víčka jsou však nežádoucí. Řasy se nikdy nesmějí dotýkat rohovky (dráždily by oko). Výraz očí je příjemný, milý a důstojný, trošku posmutnělý.

Ušní boltce jsou tenké a pružné, porostlé krátkou, na dotek jemnou sametovou srstí. Mají být velmi dlouhé, takže nataženy bez násilí kupředu dosahují alespoň ke špičce nosu. Musejí být nízko nasazené, v úrovni linie očí nebo ještě níže, zavěšené po stranách hlavy. Stáčejí se vývrtkovitě dovnitř a dozadu a spadají dolů v půvabných záhybech.

Ocas má být dlouhý, silný, nasazený vysoko, v prodloužení horní linie těla. Směrem ke špičce se postupně zužuje. Je nesen elegantně šavlovitě prohnutý, za pohybu nad horní linií těla, nikdy však nesmí být ani zatočený do kruhu, ani uhnutý k jedné nebo druhé straně. Na spodní straně má tvrdší, asi 5 cm dlouhé pesíky, které se směrem ke špičce výrazně zkracují.

Hrudní končetiny jsou dobře osvalené, silné, rovné a navzájem dokonale rovnoběžné. Pánevní končetiny musejí být pevné, mohutně osvalené. Silou odpovídají hrudním končetinám. Při pohledu zezadu by měly být navzájem dokonale rovnoběžné, ani kravský postoj (se sbíhavými hlezny), ani sudovitý (s rozbíhavými hlezny) není přípustný.

Osrstění trupu má být krátké, dokonale přiléhavé, husté, dosti tvrdé a odolné vůči nepřízni počasí. Na hlavě a ušních boltcích je srst velmi krátká a na dotek měkká. Na spodní straně ocasu bývá poněkud delší a hrubší.

Zbarvení srsti může být černo-tříslové, hnědo-tříslové nebo jednotné, červené. U černo-tříslových jedinců může černá barva tvořit „plášť“ nebo „sedlo“. U jedinců s „pláštěm“ černá barva převládá. Tzv. pálení (různě syté tříslové odznaky) jsou na čenichové partii, na lících, nad očima, zepředu na hrudi, na končetinách a kolem řitního otvoru. U jedinců se „sedlem“ převládá tříslová barva, neboť černá je omezena pouze na hřbetní partii trupu. Stejné rozložení barev je u jedinců hnědo-tříslových (játrově hnědých s pálením).

 

Chovatelský klub:

www.bloodhound-club.cz