Bosenský hrubosrstý honič

FCI:

Bosenský hrubosrstý honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – honiči.

Povaha:

Je nadán vynikajícím čichem. Navíc má být díky energické povaze, intuici a ostražitosti, dobrým a spolehlivým hlídacím psem, což u jiných honičů rozhodně nebývá pravidlem. Schopnost hlídat může být dědictvím po orientálních ovčácích, příbuzných rumunského ovčáka. B. d. h. dokáže být rovněž milým společníkem člověka, má rád děti a je velice závislý na svém majiteli. Jako zdravý a otužilý pes byl předurčen k trvalému držení ve venkovním kotci, spokojenější však je, může-li žít ve stálém kontaktu s majitelem a členy jeho rodiny.

Stavba těla:

Je to robustní, středně velký pes obdélníkového tělesného rámce, délka těla má být asi o 10 % větší než koh. výška. Koh. výška psů činí 46 – 56 cm (ideál. 52 cm). Feny jsou poněkud menší. Těl. hmotnost obnáší 16 – 24 kg (ideál. 20 kg).

Hlava je při pohledu shora přiměřeně široká a směrem k nosu se zužuje. Její celková délka měřená od špičky nosu po týlní hrbol představuje asi 20 – 25 cm. Mozkovna je při pohledu ze strany v čele mírně klenutá, se zřetelným týlním hrbolem.

Nos má být velký, černě nebo tmavě červenohnědě zbarvený (z důvodů genetických nemůže být hnědý, jak uvádí standard, který na jiném místě pokládá čokoládově hnědé zbarvení srsti za krajně nežádoucí). Nozdry jsou široce otevřené. Zuby musejí být mohutné, žádoucí je úplný chrup a nůžkový skus.

Oči jsou velké, oválného tvaru, oříškově hnědé barvy, inteligentního a hravého až rozpustilého výrazu. Ušní boltce musejí být zavěšené, přiměřeně vysoko nasazené, středně dlouhé a široké, dosti silné, na vrcholcích tenčí a zaoblené.

Krk při pohledu z boku šikmo spadá od týlní krajiny hlavy k plecím. Je přiměřeně široký, svalnatý a jeho hloubka směrem k trupu vzrůstá. Kůže na něm těsně přiléhá ke svalovině a podkoží, je pružná, pokrytá hustou srstí.

Ocas má být nasazen ve správné výši, ani příliš nízko, ani příliš vysoko. U kořene je silný, směrem ke špičce se zužuje a dosahuje k hleznům nebo kousek pod ně. Je bohatě osrstěný.

Hrudní končetiny mají být kolmé k podkladu, rovné a rovnoběžné, a to jak při pohledu zepředu, tak ze strany. Tlapky mají být „kočičí“, s patřičně klenutými prsty, pevnými nášlapnými polštářky, silnými a sytě pigmentovanými drápy. Pánevní končetiny jsou kolmé k podkladu a vzájemně rovnoběžné jak při pohledu ze strany, tak zezadu.

Kůže má být středně silná, pružná. Těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží. Musí být sytě pigmentovaná a pokrytá hustou srstí. Osrstění je delší, tvrdé, zježené, jakoby rozcuchané, s hustou podsadou.

Základní barva srsti může být pšeničně žlutá, červenožlutá, zemitě šedá nebo černavá, bílé znaky jsou většinou na hlavě, kde tvoří „hvězdu“ na čele nebo „lysinu“, která se táhne z nosního hřbetu na čelo, na hrdle a zepředu na hrudi, na distálních částech končetin a na špičce ocasu. Možná je kombinace dvou nebo tří barev.

K těžkým vadám patří vzájemný velikostní nepoměr jednotlivých částí těla, lehká kostra, slabé osvalení, hlava příliš dlouhá nebo těžká, klešťový skus, nedostatečná pigmentace okrajů očních víček a pysků, ušní boltce dozadu složené nebo zvedající se, i pouze slabě naznačený lalok na hrdle, jen mírně pronesený nebo vyklenutý hřbet, hrudník příliš široký nebo úzký, nekorektní postoj nebo nesprávné zaúhlení končetin, „zaječí“ nebo „otevřené“ (roztažené) tlapky, perzistující paspárky.

K vylučujícím vadám se počítá agresivita nebo bázlivost, nápadný nepoměr mezi koh. výškou a délkou těla, hlava atypická či výrazně hrubá, depigmentace nosu, okrajů očních víček a pysků, chybějící zuby, degenerativní deformity čelistí, velmi světlé nebo „skelné“ (bělavé) oči, ocas uhnutý k jedné či druhé straně nebo zakroucený jako borlice, postoj pánevních končetin při pohledu zezadu do „O“ (rozbíhavá hlezna) nebo do „X“ (sbíhavá hlezna), srst příliš dlouhá, vlnovitá.

 

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com