Gaskoňsko-saintgeoiský honič

FCI:

Gaskoňsko-saintgeoiský honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Povahově to jsou klidní, dobře ovladatelní psi vyznačující se odvahou a vytrvalostí. Mimo honitbu je jejich chování důstojné, aristokratické až vznešené. Svého majitele milují a jsou mu cele oddáni. Jsou však převážně v rukou lovců, u nichž tato vlastnost nemá příliš možností se projevit, protože psi u nich bývají drženi trvale v psincích.

Pokud je jich více, pak jim to jako pravým smečkovým honičům nevadí a v oblastech s příznivým klimatem mohou být takto ubytováni celoročně. Horší je, pokud má majitel jediného psa a drží ho ve venkovním kotci, což vzhledem ke krátkému osrstění není v zimě, např. v našich podmínkách, dost dobře možné bez vytápěné boudy. V tom případě je však v chování psa patrné, že trpí osaměním, že mu kontakt s majitelem chybí.

Výchova:

Jeho výchova není úplně jednoduchá. Majitel musí mít neustále na paměti, že jde o honiče zvyklého v nejrůznějších situacích, které nastávají při lovu a zejména při štvanicích, rozhodovat se samostatně, podle vlastního uvážení, spoléhat jen na sebe a nečekat na povely majitele, jenž může být i dost daleko. Proto od něho nelze dost dobře ani očekávat, ani vyžadovat absolutní slepou poslušnost.

Potřebuje majitele důsledného, ale vlídného, cílevědomého, trpělivého, neústupného, empatického, přísného, spravedlivého a laskavého. Tvrdé (parforsní, donucovací) výcvikové metody přitom absolutně nepřicházejí v úvahu, vedou pouze k narušení vztahu mezi psem a majitelem a komplikacím ve vzájemném soužití.

Stavba těla:

Je to pes dokonalé stavby těla, celkovým habitem, utvářením hlavy a výrazem ve tváři typický francouzský honič vzbuzující na první pohled zcela oprávněný dojem síly a elegance. Koh. výška činí v případě velkého g.-s. h. 65 – 72 cm u psů a 62 – 68 cm u fen a v případě malého g.-s. h. 56 – 62 cm u psů a 54 – 59 cm u fen, vždy s tolerancí + / –1 cm.

Nos se požaduje velký, černý, s dobře otevřenými nozdrami.

Žádoucí je nůžkový skus, přičemž řezáky musejí být zasazeny v čelistech kolmo.

Oči mají být oválné, hnědé barvy. Jejich pohled je mírný a důvěřivý. Okraje očních víček jsou černě zbarvené.

Ušní boltce mají být jemné, lehce spirálně svinuté a dlouhé tak, že nataženy kupředu dosahují ke špičce nosu. Jsou nasazené pod úrovní linie očí a dosti vzadu na hlavě. Volně splývají po stranách mozkovny.

Ocas je u kořene silný, směrem ke špičce se postupně zužuje. Měl by být tak dlouhý, aby dosahoval k hleznům. Je nesen elegantně šavlovitě prohnutý.

Hrudník má být dlouhý a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Hruď je při pohledu zepředu náležitě široká. Hrudní končetiny musejí být silné. Mají dosti dlouhé, dobře osvalené a přiměřeně šikmo uložené lopatky. Tlapky by měly mít tvar mírně protáhlého oválu. Prsty jsou suché a těsně sevřené, nášlapné polštářky a drápy černé.

Pánevní končetiny mají být proporcionální.

Srst je krátká a přilehlá. Základní barva musí být bílá s černými skvrnami a tečkováním, kterého však nesmí být mnoho.

Za chybu se pokládá krátká hlava, široká mozkovna, ušní boltce krátké nebo vysoko nasazené, chybějící tříslové zbarvení, trup bez patřičné substance (slabý), měkká horní linie těla.

K vylučujícím vadám patří agresivita nebo přehnaná bázlivost, nedostatečná typičnost celkového vzhledu způsobená zčásti širokou a okrouhlou mozkovnou, podkus nebo předkus dolní čelisti, světle zbarvené oči a jakékoli jiné osrstění než uvedené ve standardu.