Německý brakýř

FCI:

Německý brakýř patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Povahově je to přátelský a přítulný, velmi citlivý, někdy trošku nesmělý pes, ale to záleží především na prostředí, ve kterém žije, a na vzájemném vztahu mezi ním a majitelem. V podstatě je společensky založený a neměl by prožít celý život ve venkovním kotci. Potřebuje kontakt s lidmi.

Je zvídavý, náležitě samostatný, přitom však i docela poslušný, úměrně tomu, jak kvalitní výchovy se mu dostalo.

Vychází dobře s dětmi. K neznámým osobám bývá nedůvěřivý a sám si vybírá, s kým se bude přátelit. Nehlídá, i když obvykle ohlásí štěkotem, že se něco neobvyklého děje. Většinou se dobře snáší s jinými psy, kočky a jiná volně držená domácí zvířata toleruje, měl by však na ně být zvykán už od útlého mládí.

Výchova:

Nemá-li někdo zkušenost s honiči, dá mu jeho výchova trochu víc práce. Musí být důsledný, přitom však laskavý a trpělivý. Nesmí s ním zacházet tvrdě, snadno by ho zradil. Musí jednat vždy klidně a srozumitelně, nesmí vydávat příkazy, kterým pes nemůže rozumět, protože jim ho nikdo nenaučil.

Stavba těla:

Je to celkově lehčí pes s končetinami normální délky (nezkrácenými), elegantní, ale statné stavby těla, s ušlechtilou, poměrně lehkou hlavou, zavěšeným ušním boltcem a silným ocasem, který je velmi důležitý pro jeho celkový vzhled. Koh. výška činí 40 – 53 cm a její mírné překročení je přípustné.

Hlava je lehká, suchá, protáhlá, při pohledu zepředu úzká a dlouhá. Její délka činí u středně velkých jedinců asi 21 cm, přičemž délka čenichové partie měřená od špičky nosu po spojnici vnitřních očních koutků činí asi 9 cm.

Čelisti jsou silné, souměrné. Hornočelistní řezáky těsně překrývají svými zadními stranami přední strany dolnočelistních řezáků, žádoucí je nůžkový skus. Špičáky mají být obzvlášť mohutné.

Oči jsou tmavé barvy, jasné, přátelského výrazu. Ušní boltce musejí být zavěšené, dlouhé (asi 14 cm) a široké (asi 9 cm), na vrcholcích zaoblené. Předními okraji těsně přiléhají k lícím.

Ocas má být dlouhý, u kořene nepříliš silný, proti zraněním při práci v křoví a lesním podrostu chráněný hustou delší srstí, takže vypadá silnější, než ve skutečnosti je. Vybíhá do špičky a má mírně „kartáčovitý“ vzhled. Je nesen zavěšený nebo lehce obloukovitě vzhůru prohnutý.

Hrudní končetiny jsou vysoké, rovné, štíhlých kostí, suše osvalené, šlachovité. Pánevní končetiny jsou dobře zaúhlené, mají široká a při pohledu ze strany vzadu zaoblená stehna a dlouhé, nikoli však příliš široké bérce.

Srst je na krátkosrstého psa dosti dlouhá, velmi hustá, tvrdá, téměř štětinovitá. Pokrývá celou spodní stranu těla a i na břiše je hustá. Na spodní straně ocasu bývá o maličko delší a tvoří nepříliš výrazný „kartáč“. Zezadu na stehnech je náznak „kalhot“.

Zbarvení může být červené až žluté s černým „sedlem“ nebo „pláštěm“ a bílými odznaky. Ty sestávají z průběžné „lysiny“ spojující bíle zbarvenou čenichovou partii s „obojkem“ na krku (ten by měl být „uzavřený“) a bílou náprsenkou zepředu na hrudi, bílých znaků na končetinách a špičce ocasu.

K vadám patří protáhlý (dlouze obdélníkový) tělesný rámec (způsobený krátkostí končetin), hlava připomínající jezevčíka, ušní boltce na vrcholcích zašpičatělé, zavěšené v záhybech nebo krátké, ocas šavlovitě zahnutý nebo do kruhu zatočený, nekorektní postoj končetin.

 

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com