Nivernaisský hrubosrstý honič

FCI:

Nivernaisský hrubosrstý honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Povahově se zdá být n. h. h. trochu zasmušilý, nikdy však nesmí být nervózní. Pokud jde o temperament, jsou mezi jednotlivci značné rozdíly. Obecně však platí, že je to velmi klidný, tichý, majiteli, kterého miluje, naprosto věrný pes, schopný být i příjemným společníkem. Zároveň však je také tvrdým, ostrým, samostatným, naprosto nebojácným, iniciativním a nadšeným lovcem.

Jeho samostatnost jde tak daleko, že ti, kteří jeho povaze dobře nerozumějí, o něm prohlašují, že je neposlušný a tvrdohlavý. Přesto však uznávají, že po stránce výkonnostní je to pozoruhodný lovecký pes, schopný sledovat s nesmírnou vytrvalostí a přímo vášnivě stopu zvěře, a to v jakkoli obtížném, hustou vegetací zarostlém terénu.

Výchova:

Nesnáší tvrdé zacházení a drsné metody výchovy a výcviku. Nezbytná je vlídná důslednost majitele či cvičitele, trpělivost, jakož i schopnost pochopit jeho chování. Jak s výchovou, tak s výcvikem je přitom nutno začít již ve štěněcím věku, samozřejmě naprosto laskavě a nenásilně. N. h. h. tudíž určitě není plemeno vhodné pro každého.

Stavba těla:

Jde o statného, typicky suše osvaleného hrubosrstého honiče s tvrdou, ježatou, jakoby rozcuchanou srstí. Dél. těla měřená od předního okraje ramenního kloubu po sedací hrbol na pánvi je poněkud větší než koh. výška. Ta činí u psů 55 – 62 cm a u fen 53 – 60 cm (při toleranci + / –1 cm). Hlava je suchá, lehká, nikoli však malá, mírně, nikdy však příliš protáhlá.

Čelisti mají být silné. Skus se požaduje nůžkový, přípustný je však i klešťový. Řezáky musejí být v čelistech zasazené kolmo. Chrup by měl být úplný, ale absence prvních premolárů (P1) se nepenalizuje.

Dává se přednost tmavě zbarveným očím. Jejich pohled má být živý a pronikavý. Obočí je nemá zakrývat a spojivku nesmí být vidět. Okraje očních víček jsou plně pigmentované.

Ušní boltce mají být u základny nejméně 3 cm široké, nasazené v úrovni horních okrajů očí, zavěšené, měkké, spíše tenké, středně široké, ke konci lehce dovnitř zatočené a tak dlouhé, že nataženy kupředu dosahují k zadnímu okraji nosu. Jsou dostatečně pokryté srstí.

Ocas by měl být poněkud výše nasazený, nikoli však příliš dlouhý. Má být přiměřeně osrstěný. V klidu je nesen poněkud pod horní linií těla, v pohybu bývá šavlovitě zahnutý tak, že jeho konec je nad úrovní zádě.

Hrudník má být dlouhý, směrem dozadu k posledním žebrům se rozšiřuje a měl by být tak hluboký, aby dosahoval pokud možno až k loktům.

Srst je delší, hrubá a tvrdá, zježená, chundelatá. Nikdy nesmí být vlnatá nebo zvlněná. Břicho a vnitřní strany stehen nesmějí být lysé.

Zbarvení může být tmavě vlkošedé nebo modrošedé, což je způsobeno tím, že některé pesíky jsou na koncích vždy tmavší než u kořene.

K vadám patří především bázlivost, agresivita nebo plachost, nepatřičný typ, předkus nebo podkus dolní čelisti, oči nejednotné barvy nebo tzv. skelné (bělavě zbarvené), perzistující paspárky, zakroucený (smyčku tvořící) ocas, zbarvení srsti jednotně černé, oranžové, barvy zralé pšenice (pšeničné) nebo trikolorní, bíle zbarvené tlapky, rozsáhlá depigmentace nosu, okrajů očních víček nebo pysků.