Otterhound (Vydrař)

FCI:

Otterhound (Vydrař) patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Povahovým založením je to „velká osobnost“. Vypadá noblesně, trošku smutně a důstojně, ve skutečnosti je však povahově milý a vyrovnaný, přátelský a přítulný. Umí být až bouřlivě veselý a živý. Nepostrádá smysl pro humor a bez ohledu na svůj vážný zjev si často počíná jako klaun. Nevšední jsou jeho hlasové dispozice. Hlas má hluboký, melodický.

Je založen jednoznačně společensky. Rozhodně nemůže prožít převážnou část života, natož celý, ve venkovním kotci, i když je díky osrstění velmi odolný vůči nepřízni počasí. Jeho povahové založení to vylučuje.

K dětem je milý, ale při hře, do níž se vrhá s nadšením zděděným od teriérů, by mohl ty menší povalit. Prakticky nehlídá a obranářské vlohy nevlastní. Příchozí radostně uvítá, ale přesto na nezvané hosty působí preventivně svojí velikostí a nečitelným výrazem ve tváři, kterou zakrývá srst.

Výchova:

Jeho výchova není úplně snadná, obecně platí, že nebývá díky svému sebevědomí nejposlušnější, nicméně při vlídné, ale naprosté důslednosti, dostatečné trpělivosti, mírném a citlivém přístupu a patřičné vytrvalosti majitele je dobře zvládnutelný.

Tvrdé metody výchovy nebo výcviku nesnáší. Reaguje na ně pasivní rezistencí, nekomunikuje. Nikdy se na něho nesmí spěchat. Velmi důležitá je raná, naprosto nenásilná, ale o to širší socializace a včasná, ihned po převzetí započatá výchova. Čím později se s ní začne, tím je obtížnější a pro majitele náročnější.

U nejmenších štěňat je nutné používat hravé metody výchovy i výcviku doplněné pozitivní motivací (pochvalou, pamlskem). Výcvik musí být každodenní a může být i delší než u jiných plemen, záleží hlavně na majiteli, zda dokáže udržet po celou dobu zájem psa na patřičné úrovni.

Stavba těla:

Je to středně velký pes se silnými, rovnými končetinami, hrubým osrstěním a hlavou, která je výrazem vznešenosti. Stavba těla je statná a pohyb snadný, lehký. Hrubá srst a velké tlapky jsou charakteristické plemenné znaky. Koh. výška činí asi 69 cm u psů a asi 61 cm u fen.

Čelisti mají být silné a mohutné, zuby v nich pevně zapuštěné. Požaduje se dokonalý a pravidelný nůžkový skus, šest hornočelistních řezáků překrývá těsně šest dolnočelistních, přičemž obojí jsou zasazené v čelistech kolmo.

Oči inteligentního výrazu mají být uložené přiměřeně hluboko v očnicích. Spojivky smí být vidět jen nepatrně, okraje očních víček nesmějí být příliš volné. Barva oka a zbarvení okrajů očních víček odpovídá zbarvení srsti. U jedinců modro-tříslových a modrých s plavými odznaky mohou mít duhovky oříškově hnědou barvu. Žluté oči jsou nežádoucí.

Ušní boltce, které představují jedinečný plemenný znak, musejí být dlouhé, zavěšené, nasazené ve výši vnějších očních koutků. Pokud jsou bez násilí nataženy kupředu, dosahují svými konci až k nosu. Jsou vývrtkovitě stočené, jejich přední okraje směřují dovnitř, takže připomínají trošku závěs, což je velmi typické.

Ocas je vysoko nasazený a v afektu nebo za pohybu vzhůru nesený, nikdy však nesmí být stočený nad záď a bedra. V klidu může být dolů zavěšený. U kořene je silný, na konci zašpičatělý. Poslední obratle dosahují k hlezenním kloubům. Může být rovný nebo mírně prohnutý. Srst na jeho spodní straně bývá obvykle delší a bohatší než na horní.

Hrudní končetiny mají silné kosti a od loktů až k podkladu jsou rovné. Pánevní končetiny by měly být silné a mohutně osvalené při pohledu z kteréhokoli úhlu. Zezadu nemá být jejich postoj ani příliš široký, ani moc úzký. Zaúhlení je přiměřené.

Srst je dlouhá 4 – 8 cm, hustá, tvrdá, drsná, ježatého vzhledu, vodovzdorná, nikoli však drátovitá. Na hlavě a distálních partiích končetin bývá obvykle měkčí. Podsada musí být nápadně hustá. Na pohmat je krycí srst i podsada poněkud mastná.

 

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com