Polský honič

FCI:

Polský honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

P. h. je klidný a vyrovnaný pes, který je jak stvořený k práci ve smečce, družný a společenský, vyžaduje pokud možno stálý kontakt s člověkem. Může být současně psem loveckým i společenským. Vychází dobře s dětmi, což platí zejména o fenách. Nevykazuje sklony k agresivnímu chování a jeho soužití s jinými psy i s ostatními zvířaty nepřináší žádné problémy.

Povahové založení umožňuje, aby byl chován i jednotlivě ve městech. Také na tyto podmínky se adaptuje bez potíží. V bytě se chová klidně až lenošivě, ale potřebuje delší vydatné vycházky a alespoň jednou za čas dostat se s jinými honiči do přírody, na lov nebo sportovní soutěž ve stopování.

Výchova:

Absolutní až otrockou poslušnost od něho nelze ani čekat, ani vyžadovat. Samozřejmě ho nelze za „nepřesné“ či „opožděné“ plnění příkazů trestat. Byla by to nejspolehlivější cesta ke ztrátě jeho důvěry v majitele a k závažnému narušení vzájemného vztahu.

Ani jeho výchova, je-li vlídně důsledná, včas započatá a systematická, ani jeho výcvik, dokáže-li majitel respektovat jeho plemenné i individuální zvláštnosti, nečiní žádné větší obtíže.

Učí se lehce a vcelku ochotně, pozitivní stimulace (horlivé chválení a odměna za úspěšné výkony) je ovšem naprosto nezbytná. Potřebuje majitele klidného, rozvážného, který ani při příp. neúspěchu nezvyšuje zbytečně intenzitu hlasu a s výcvikem nespěchá.

Stavba těla:

Je to středně velký pes o koh. výšce 56 – 65 cm (u psů) a 55 – 60 cm (u fen) při  těl. hmotnosti 25 – 32 kg (u psů) a 20 – 26 kg (u fen), kompaktní, poněkud těžké stavby těla a silné kostry, s končetinami odpovídajícími délkou i silou mohutnosti trupu.

Hlava má být skutečně těžká, současně však ušlechtile modelovaná, při pohledu ze strany obdélníková, střední délky. Nos musí být černý, velký, široký. Skus se požaduje pravidelný, úplný.

Oči jsou měkkého, klidného výrazu, šikmé. Nesmějí být uložené příliš hluboko v očnicích (zapadlé). Jsou hnědé barvy. U starších jedinců bývají dolní oční víčka volná.

Ušní boltce mají být nízko nasazené, dosti dlouhé, volně zavěšené, na koncích mírně zaoblené. Dolní části jsou dovnitř zatočené a těsně přiléhají k hlavě.

Krk je střední délky, silný, svalnatý a při přechodu do trupu zřetelně širší. Na hrdle má být výrazný lalok tvořený volnou kůží.

Ocas by měl být nízko nasazený, silný v dolní části a pokrytý na spodní straně trochu delší srstí. Je-li nesen mírně dolů zavěšený, přesahuje špičkou úroveň hlezen. Zhruba v polovině nártů se mírně zahýbá směrem vzhůru. Při normálním pohybu je zahnutější, nikdy však zakroucený. V běhu je poněkud výše nesený, aniž by se zvedal nad horní linii těla.

Hrudník musí být prostorný, patřičně široký a hluboký tak, že hrudní kost je v úrovni loktů. Hrudní končetiny mají šikmo uložené, náležitě osvalené lopatky. Pánevní končetiny mají dlouhá, silná stehna s mohutným osvalením a mocnými kostmi.

Srst je hustá, střední délky, s měkkou podsadou. Na svrchní straně těla, zezadu na stehnech a zespoda na ocase je o málo delší než jinde na těle.

K vadám patří nedostatečné osvalení, chraplavý hlas, málo znatelný týlní hrbol, nevýrazné nadočnicové oblouky, čenichová partie zašpičatělá nebo černě zbarvená, vady skusu, světlé oči, ušní boltce příliš dlouhé, velmi krátké nebo odstávající od hlavy, nedostatečně prostorný hrudník, ocas tenký, příliš krátký, nadměrně dlouhý, chudě osrstěný nebo zakroucený.

 

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com