Španělský sabueso

FCI:

Španělský sabueso patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Povahově je vyrovnaný, oddaný majiteli, mírný, přátelský, dobrácký. Jako většina honičů se chová jinak v honitbě a doma. S jinými psy se snáší dobře, s kočkami a volně drženými drobnými domácími zvířaty by se měl seznamovat od raného mládí, aby si na ně v rámci nezbytné socializace zvykl.

Výchova:

Protože je zvyklý při lovu rozhodovat se zcela samostatně podle aktuální situace, není od něho možno ani požadovat, ani očekávat absolutní bezmyšlenkovitou poslušnost. Při výchově vyžaduje jisté pochopení majitele pro svoji samostatnost. Jakékoli nátlakové metody se nejen míjejí účinkem, ale udělají z něho velmi smutného až ustrašeného psa. Výchova musí být důsledná, ale citlivá. Parforsní výcvik je naprosto nepřípustný. Obzvláštní pozornost je nutno věnovat přivolání.

Stavba těla:

Je to středně velký pes obdélníkového tělesného rámce, délka těla přesahuje výrazně koh. výšky o 7 – 10 cm. Trup je protáhlý, s mohutným hrudním košem pozoruhodně velkého obvodu a délky. Hlava má být líbivá, ušlechtilá, s dlouhými ušními boltci. Kostra musí být pevná, končetiny jsou silné.

Koh. výška činí u psů 52 – 57 cm, u fen 48 – 53 cm. U jedinců výborné stavby těla se toleruje její překročení o 1 cm. Pohlavní dimorfismus je výrazný, mezi psy a fenami jsou rozdíly zřetelné na první pohled. Hlava má být dlouhá a velikostí musí odpovídat velikosti trupu.

Nos je velký, vlhký, s plně otevřenými nozdrami. Jeho barva může být světle hnědá až sytě černá, vždy musí odpovídat zbarvení viditelných sliznic (okrajů pysků a očních víček, dutiny ústní).

Požaduje se nůžkový skus. Zuby jsou bílé, zdravé, špičáky mohutné. Premolárů (P) má být plný počet.

Oči mají být středně velké, mandlového tvaru, tmavě oříškově hnědé barvy. Jejich výraz je ušlechtilý a inteligentní. Okraje očních víček mají být pigmentované. Při odpočinku mohou být mírně uvolněné.

Ušní boltce jsou velké, dlouhé, zavěšené, na pohmat měkké, obdélníkového tvaru, na vrcholcích zaoblené, nasazené pod úrovní linie očí, volně vývrtkovitě stočené. Nataženy bez sebemenšího násilí vpřed musejí zasahovat zřetelně přes nos. Těsně pod kůží je na nich dobře zřetelná síť žil.

Krk má tvar komolého kuželu, je široký a silný, svalnatý a pohyblivý. Kůže na něm musí být silná a dost volná, tvoří dobře patrný lalok, který by však neměl být přehnaně velký.

Ocas má být středně vysoko nasazený, u kořene tlustý, celkově silný, porostlý krátkou srstí, která tvoří na špičce malou štětičku. V klidu je zavěšený, mírně prohnutý. Dosahuje až pod hlezna. Při práci a za pohybu bývá nesen výše, ne však příliš vysoko, šavlovitě zahnutý a pohybuje se stále ze strany na stranu. Nikdy nesmí svisle trčet nad hřbet nebo být přilehlý na záď.

Hrudník je mohutný. Tvoří jej výrazně klenutá žebra a široká mezižebří, která jsou spolu se šířkou, délkou a hloubkou jednou z podmínek jeho prostornosti. Při pohledu ze strany dosahuje k loktům.

Hrudní končetiny musejí být dokonale kolmé k podkladu, rovné a vzájemně rovnoběžné. Vypadají relativně krátké a svaly a šlachy na nich jsou dobře patrné. Jejich kosti mají být silné.

Pánevní končetiny musejí být mohutné, svalnaté, patřičně zaúhlené, v postoji korektní (kolmé k podkladu). Dodávají psu sílu, hbitost a schopnost vydatného odrazu, která je nezbytná pro sledování stopy v členitém terénu s velkými výškovými rozdíly.

Srst má být hustá, krátká, jemná a přilehlá. Rovnoměrně pokrývá celé tělo včetně meziprstních prostorů.

Zbarvení je bílo-oranžové, s převahou jedné či druhé barvy, tvořící zřetelně ohraničené skvrny nepravidelného tvaru, nikdy však tečkování. Oranžová může být různého odstínu, od velmi světlého (citronového) po tmavě kaštanový.

 

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com