Patterdale teriér

FCI:

N – FCI neuznaná plemena.

Povaha:

Jedná se o loveckého psa používaného zejména k práci v noře. Mimo honitbu je mnohem klidnější a ovladatelnější než někteří jiní teriéři používaní k norování. K vlastní rodině se chová s nezměrnou láskou, má rád děti. Není bezdůvodně agresivní a nevyhledává za každou cenu střety s jinými psy. Má být mírumilovný k lidem, hospodářským zvířatům a psům. K neznámým osobám bývá obvykle přátelský, někdy však může být i dosti rezervovaný, to je však věcí socializace a výchovy. Je to pes učenlivý, dobře ovladatelný a ochotný vyhovět majiteli. Obvykle také dobře hlídá, označí štěkáním neznámého příchozího, není však rozhodně zbytečně uštěkaný.

Výchova:

Není plemenem pro každého, potřebuje vlastníka zkušeného, nadaného přirozenou autoritou, kterou dokáže nenásilně prosazovat, s pochopením pro jeho drsný teriérský temperament, tolerantního. Nehodí se pro začátečníky. Při rozumném přístupu a nezbytné důslednosti nedochází při výchově k větším problémům.

Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, neměl by v něm ale prožít celý život, protože nezbytně potřebuje častý kontakt s majitelem a členy jeho rodiny. Je skvělým a neúnavným aportérem a hodí se také pro soutěže v agility, flyballu, ale třeba i coursingu. Potřebuje dostatek pohybu a příležitostí k mentálním aktivitám, proto je pro něho pravidelný sportovní trénink, zejména neuplatňuje-li se lovecky, nezbytnou součástí života.

Stavba těla:

Je to statný, tvrdý hbitý neveliký teriér kompaktní a vyvážené stavby těla. Jeho hrudník proto musí mít takový obvod, aby se dal obejmout těsně za lokty průměrně velkými dlaněmi, přičemž jejich palce a prostředníky se musejí dotýkat. Protože je určen k přímým střetům s liškami nebo jezevci, má mít velmi silný krk, mocné čelisti a zuby. Musí být hbitý a vytrvalý, odvážný, schopný zakousnout se do protivníka nebo ho vyhnat z nory.

Jizvy utržené v bojích pod zemí nejsou na výstavě důvodem k penalizaci. Tělesný rámec je krátce obdélníkový. Kohoutková výška činí 25,5 – 38 cm, tělesná hmotnost musí odpovídat kohoutkové výšce. Na výstavě musí být vždy předváděn v dokonalé pracovní kondici bez přílišného množství podkožního tuku.

Hlava má být silná a velká, velikosti odpovídající velikosti těla. Při pohledu zepředu má tvar klínu nebo lichoběžníku. Mozkovna je stejně dlouhá jako čenichová partie nebo může být poněkud delší. Čenichová partie včetně dolní čelisti musí být velmi silná, nikdy nesmí být příliš zašpičatělá nebo slabá.

Chrup má být úplný, mohutný, zuby jsou bílé, žádoucí je nůžkový nebo klešťový skus. Zuby zlomené nebo řezáky chybějící v důsledku úrazu utrženého při práci nejsou důvodem k penalizaci. Nos má být černý s výjimkou játrově hnědých jedinců, ti mohou mít nos i červený (nepigmentovaný).

Oči mají být uloženy dosti daleko od sebe a tak, aby směřovaly přímo vpřed. Protože jde o norníka, nesmějí být vypoulené. Jejich barva musí odpovídat barvě srsti, nikdy však nesmí být modrá.

Ušní boltce jsou trojúhelníkového tvaru, malé až středně velké, dopředu klopené. Vnitřními okraji těsně přiléhají k lícím a jejich vrcholky dosahují k vnějším očním koutkům.

Krk je suchý, svalnatý, přiměřené délky. Od hlavy směrem k plecím se postupně rozšiřuje a plynule do nich přechází.

Trup musí být statný, hřbet by měl být přiměřeně dlouhý a rovný a přechází do svalnatých beder, která jsou mírně klenutá. Hrudník je pevný, ale pružný, hluboký tak, že dosahuje k loktům. Má být přiměřeně široký, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru. Tzv. spanning je důležitou součástí posuzování, zjišťuje se jím obvod a pružnost hrudníku.

Hrudní končetiny jsou silné, rovné, pevných kostí. Lopatky mají být dlouhé, šikmo uložené, takže jejich vrcholky směřují nahoru a vzad. Lokty těsně přiléhají k hrudníku, jsou však volně pohyblivé. Záprstí mají být silná a pružná.

Pánevní končetiny musejí být silné a svalnaté. Silou kostí, úhlením a osvalením odpovídají hrudním končetinám. Kolena mají být přiměřeně zaúhlená, hlezna nízko nad podkladem. Nárty jsou krátké a silné a v zootechnickém postoji při pohledu ze strany kolmé k podkladu, při pohledu zezadu musejí být navzájem rovnoběžné.

Ocas musí být vysoko nasazený, silný, nikoli však příliš tlustý nebo překlopený nad záď a bedra. Může být přirozeně dlouhý nebo kupírovaný, kupírovaním smí být zkrácen o 1/4 nebo 1/3 původní délky.

Srst může být buď krátká, nebo hrubá. U obou typů osrstění nechybí krátká a hustá podsada. Mírná úprava srsti je přípustná k zachování její dobré kondice. Jde v podstatě o důkladné občasné proškubání srsti trimovacím nožem, aby se včas odstranila odumírající podsada i tzv. přezrálá krycí srst. Krátká srst je drsná, hustá a tuhá, nesmí být ani trochu zvlněná. Pesíky hrubého osrstění jsou delší než u osrstění krátkého, mají být drsné, drátovité a smějí být zvlněné. Mohou tvořit, ale nemusejí, vous, licousy a obočí. Správné osrstění chrání jedince před vodou a trním. Jedinci s poškozeným osrstěním se nepenalizují za jizvy utržené při práci, pokud může být posouzena celková textura osrstění.

Zbarvení srsti může být černé, červené, játrově hnědé, tzv. grizzly, černo-tříslové, jednotné nebo s bílými znaky zepředu na hrudi a na tlapkách.