Šiperka

FCI:

Patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi.

Povaha:

Tento malý, ale vynikající hlídač, neskonale agilní „oznamovatel“ všeho nového a neobvyklého, stále překypuje vitalitou. Ne nadarmo si vysloužil přízvisko „malý černý ďáblík“. Je to pes stále čilý, inteligentní, učenlivý, cílevědomý, temperamentní, veselý, bystrý a neúnavný. Neujde mu nic, co je v pohybu, a neunikne mu nikdo za dveřmi bytu nebo domu. Vzdor své velikosti je sebevědomý i patřičně samostatný a odvážný.

Výchova:

S výchovou si poradí i začátečník. Raná socializace je nezbytná i proto, že někteří jedinci překypují natolik odvahou, že jsou schopni provokovat mnohem větší cizí psy. Výchova musí být opravdu důsledná, byť vlídná. Musí se dbát na absolutní důslednost. Vůči cizím osobám je š. nedůvěřivá, někdy bývá v jejich přítomnosti dokonce poněkud neklidná, ale to je do značné míry záležitost nedostatečné socializace a nesprávné výchovy. K dětem je milá, miluje je a je ochotna si s nimi takřka stále hrát. Svému majiteli a jeho rodině je neskonale věrná a naprosto oddaná. S drobnými domácími zvířaty je nutno ji dobře seznámit již v raném věku, aby si na ně zvykla, jinak je má tendenci pronásledovat.

Její hbitosti, rychlosti i chytrosti a kladného vztahu k dětem je možno využít při výcviku v agility. Pravidelný trénink je pak účelným a smysluplným využitím jejího temperamentu a neutuchající energie. Do venkovního kotce nepatří, protože je společensky založená a potřebuje žít s lidmi. Je velmi přizpůsobivá, hodí se jak do městského bytu, tak na venkov.

Stavba těla:

Je to malý, ale silný ovčácký pes harmonické stavby těla, s krátkým trupem, čtvercového tělesného rámce. Standard FCI kohoutkovou výšku neudává, tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 3 – 9 kg.

Hlava je lupoidního typu (připomínající vlka), klínovitá, nikdy by neměla být příliš dlouhá, v mozkovně dostatečně široká. Nadočnicové a jařmové oblouky jsou lehce vyklenuté, mozkovna se zužuje a je mírně klenutá, čelní sklon je zřetelný.

Čenichová partie není příliš dlouhá a na konci by měla být zašpičatělá. Pysky jsou na okrajích černé a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Skus má být nůžkový, ale i klešťový se připouští. Povoluje se absence dvou prvních premolárů (P1) nebo jednoho druhého premoláru (P2) a ke třetím molárům (M3) se nepřihlíží. Líce jsou nevyboulené a plynule přecházejí do čenichové partie.

Oči jsou tmavě hnědé, poměrně malé, mandlového tvaru. Pohled je šibalský, živý a pronikavý. Okraje očních víček musejí být vždy sytě černé stejně jako nos. Ušní boltce jsou pevné, vztyčené, velmi malé, na koncích zašpičatělé, tvaru trojúhelníku, vysoko nasazené, velice pohyblivé.

Krk je silný, svalnatý, má být středně dlouhý, vysoko nesený. Trup je krátký a široký, zavalitý. Horní linie těla musí být rovná, pevná, od kohoutku k zádi lehce svažitá. Kohoutek je vysoký hřbet má být krátký, rovný, silný, bedra jsou krátká, široká a zavalitá, záď je krátká, patřičné šířky, vodorovná.

Ocas buď vrozeně chybí, nebo může být kupírovaný (pokud to nezakazuje zákon), případně přirozeně dlouhý. Pak je v klidu nesen dolů zavěšený a dosahuje min. k hleznům, v jejich úrovni se zatáčí lehce vzhůru. V pohybu je nesen výše, v úrovni horní linie těla. Zatočený ocas je přípustný, ale nežádoucí.

Hrudník dosahuje k loktům, žebra musejí být správně klenutá, dolní linie plynule stoupá od hrudníku směrem k břichu, které je přiměřeně vtažené.

Končetiny mají jemné kosti, hrudní musejí být rovné. Lopatky jsou dlouhé, šikmo uložené, lokty se požadují pevné, předloktí jsou rovná, lehce rozbíhavá, zápěstí pevná, záprstí tvoří pokračování předloktí a jsou lehce zešikmená. Tlapky mají být malé, okrouhlé, uzavřené s klenutými prsty a krátkými, silnými, vždy černě zbarvenými drápy. Pánevní končetiny musejí být rovnoběžné, stehna se požadují dlouhá, náležitě osvalená, bérce jsou přibližně stejně dlouhé jako stehna. Hlezna mají být normálně zaúhlená, nárty spíše krátké. Perzistující paspárky se považují za nežádoucí.

Osrstění je bohaté, husté, přiměřeně tvrdé, pevné, na pohmat suché. Podsada musí být hustá, měkká, poskytuje psu dokonalou ochranu před zimou a vodou. Srst na ušních boltcích má být velmi krátká, na hlavě a zepředu na hrudních i pánevních končetinách krátká, na trupu středně dlouhá, přilehlá, na krku, zepředu na hrudi a mezi hrudními končetinami delší, tvoří zde tzv. hřívu, která je u psů výraznější než u fen. „Hříva“ je pro plemeno typická, zasahuje až ke kohoutku a na plece. Zezadu na stehnech tvoří delší srst „kalhoty“. Na ocase by měla být stejně dlouhá jako na trupu.

Zbarvení je čistě černé, podsada nemusí být sytě černá, může mít i tmavě šedý odstín, ale jen pokud ji dokonale překrývá krycí srst.

Všechny odchylky od výše uvedených požadavků je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle jejich stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu jedince.