Trpasličí pinč

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Je to vyrovnaný, čilý, temperamentní, velice živý, ale také sebevědomý, ostražitý a nebojácný pes.  Nikdy nesmí být ustrašený nebo nervózní. Majiteli a členům jeho rodiny je věrný a oddaný. Vyniká nevšední inteligencí, činorodostí a snadno se učí. Má velmi pěkný vztah k dětem i doma volně drženým drobným domácím zvířatům (pets) včetně koček. Na morčata, potkany a zakrslé králíky si musí zvykat již v raném mládí.

Za všech okolností je spolehlivým a ostražitým hlídačem. Cokoli neobvyklého oznámí hlasitým štěkotem. V kontaktu s cizími i mnohem většími psy je někdy až příliš odvážný, určitě netrpí komplexem méněcennosti pro svoji velikost.

Výchova:

Přestože je malý, musí být od útlého věku vychováván vlídně, ale důsledně. Jestliže se mu nedostane patřičného vedení, hrozí, že se u něho projeví tzv. syndrom malých plemen (Small Dog Syndrome), který se samozřejmě může z týchž důvodů vyskytnout i u mnoha dalších malých plemen a je do určité míry obdobou napoleonského komplexu u lidí. V podstatě to znamená, že jestliže se takovému malému psu někdo nebo něco nelíbí, může být i agresivní. Z milého a veselého společníka se pak stává malý nepříjemný tyran. Je to samozřejmě především chyba majitele, který zanedbal zásadu důslednosti při výchově, protože třeba sám byl vinou svého povahového založení nedůsledný. Podobné případy nejsou běžné, stávají se spíš nezkušeným majitelům. Ve skutečnosti nečiní výchova m. h. p., je-li správně vedena, větší problémy, neboť je to pes bystrý a učenlivý.

Je také podnikavý a hravý a kromě dostatku pohybu potřebuje též nějakou mentální činnost, aby se nenudil. Díky své obratnosti a rychlosti si vede znamenitě ve psích sportech vyhovujících jeho velikosti, vhodným zaměstnáním pro něho může být třeba pravidelný trénink agility. Jako společník člověka má mnoho předností a jednou z nich je nesporně také jeho velikost. Vejde se i do nejmenšího městského bytu.

Stavba těla:

Je to elegantní pes hrdého držení těla, plynulých obrysových linií a čtvercového tělesného rámce. Výrazné osvalení je díky krátkému hladce přiléhajícímu osrstění dobře patrné, obzvlášť za pohybu. Aby formát těla byl pokud možno čtvercový, musí být poměr délky trupu a koh. výška 1 : 1. U psů i fen činí koh. výška 25 – 30 cm, těl. hmotnost se pohybuje u obou pohlaví v rozmezí 4 – 6 kg.

Délka hlavy měřená od špičky nosu po týlní hrbol je přibližně rovna 1/2 vzdálenosti od kohoutku k nasazení ocasu. Mozkovna má být silná, protáhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolu. Čelo musí být ploché, bez vrásek. Horní linie mozkovny je v pomyslném prodloužení při pohledu ze strany rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Čelní sklon (stop) musí být povlovný, ale jasně patrný. Čenichová partie má na konci tvar tupého klínu. Nosní hřbet je rovný, nos velký, vždy černý.

Pysky jsou na okrajích černě pigmentované a hladce a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Ústní koutky mají být uzavřené. Horní i dolní čelist musí být patřičně silná. Požaduje se nůžkový skus a úplný chrup sestávající ze 42 čistě bílých zubů odpovídajících zubnímu vzorci. Zuby jsou silné a přesně do sebe zapadají.

Oči mají být tmavé, oválné, s černě pigmentovanými okraji očních víček těsně přiléhajícími k očním bulvám. Ušní boltce jsou vysoko nasazené a mohou být vztyčené nebo dopředu klopené, tvaru písmene „V“, natočené kupředu a přiléhající vnitřními okraji těsně k lícím. Jejich rovnoběžné ohyby nemají vyčnívat nad temeno hlavy.

Krk je v šíji ušlechtile klenutý a nesmí být příliš krátký. Plynule přechází do plecí a musí být suchý, bez laloku nebo volné kůže na hrdle. Horní linie těla má být od kohoutku směrem k zádi mírně svažitá. Kohoutek je jejím nejvyšším bodem. Hřbet by měl být rovný, krátký a pevný. Bedra jsou silná, a aby trup byl dostatečně kompaktní, nesmí být vzdálenost od posledních žeber ke kyčlím moc dlouhá.

Záď je mírně zaoblená a plynule přechází do nasazení ocasu. Ten se ponechává přirozeně dlouhý a je žádoucí, aby byl nesen šavlovitě nebo srpovitě vzhůru zahnutý.

Hrudník má být přiměřeně široký, na pomyslném příčném řezu oválný, hluboký tak, že dosahuje k loktům. Dolní linii těla tvoří okraj hrudníku stoupající směrem vzad elegantní křivkou.

Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu silné, rovné a jejich postoj nesmí být úzký. Lopatky přiléhají těsně k hrudnímu koši a musejí být po obou stranách podélného hřebene dobře osvalené. Mají být šikmo uložené tak, že jejich podélné osy svírají s horizontálou zhruba 50° úhly. Lokty přiléhají k trupu, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Tlapky jsou krátké a okrouhlé („kočičí“), s prsty těsně sevřenými a správně klenutými, s pevnými nášlapnými polštářky a krátkými, černými a silnými drápy.

Pánevní končetiny jsou při pohledu ze strany šikmo vzad postavené a při pohledu zezadu rovnoběžné. Jejich postoj nesmí být nikdy příliš úzký. Výrazně zaúhlená hlezna nesmějí být ani vybočená, ani vbočená. Nárty jsou kolmé k podkladu, tlapky pánevních končetin bývají poněkud delší než tlapky končetin hrudních.

Pohyb je harmonický, jistý, energický, uvolněný, s patřičně dlouhou akcí končetin. Kůže těsně přiléhá na celém těle ke kosterní svalovině a podkoží. Srst je krátká a hustá, hladce přilehlá, lesklá, bez lysin.

Zbarvení může být buď jednotné, nebo černo-tříslové. Jednotné může mít odstín jelení červeně, červenohnědý až tmavě červenohnědý, u černo-tříslového je základní barva lakově černá s červenými nebo červenohnědými odznaky, které mají být pokud možno co nejtmavší, syté a zřetelně ohraničené. Jsou nad očima, na hrdle, na záprstí, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a kolem řitního otvoru. Dva symetrické, zřetelně od sebe oddělené trojúhelníkové odznaky jsou též zepředu na hrudi.