Německý špic malý

FCI:

Patří do skupiny V – Špicové a primitivní plemena, sekce 4 – Evropští špicové.

Povaha:

Německý špic je pes za všech okolností ostražitý, pozorný, živý, veselý, temperamentní, inteligentní a mimořádně oddaný majiteli, na něhož je také silně fixovaný. Vyniká učenlivostí a při dodržení zásady laskavé důslednosti je i snadno vychovatelný. Nikdy nesmí být bázlivý ani agresivní. Nedůvěřivost k cizím lidem a absence loveckého pudu z něho činí ideálního hlídače do domu se zahradou stejně jako do městského bytu, kde je ovšem riziko, že může štěkotem obtěžovat některé citlivější sousedy.

Příjemná je dlouhověkost, kterou špicové překonávají mnohá jiná plemena, běžně se dožívají při odpovídající péči čtrnácti roků.

Výchova:

Stále je velmi aktivní, vždy ochotný si hrát, a proto je ideálním kamarádem dětí. Zejména příslušníci malých velikostních rázů jsou velmi mazliví. Stejně dobře jako s dětmi vychází i s domácími zvířaty.

Je excelentním hlídačem, každou návštěvu a každé neobvyklé dění sdělí hlasitým štěkotem, nic a nikdo mu neunikne. Někdy je mu proto vytýkána uštěkanost, systematickou výchovou je tuto přirozenou vlastnost možno částečně ztlumit tak, že své upozornění omezí např. na jedno přidušené zaštěknutí. V žádném případě však nelze špice za štěkání trestat, neboť dělá jen to, co bylo úkolem generací jeho předků.

Při svém založení potřebuje hodně pohybu a příležitostí k mentální aktivitě. Nejmenší rázy jsou, pokud jde o pohyb, méně náročné než větší. Obojí lze uspokojit nejlépe tréninkem agility, flyballu aj. psích sportů vyhovujících jejich velikosti. Postačí však i delší pravidelné vycházky. Učí se ochotně a rád, ale výcvik ho musí bavit, proto je nejlepší volit při něm formu hry a nezapomínat na pozitivní motivaci v podobě nadšené pochvaly a pamlsku.

Díky osrstění je odolný vůči nepřízni počasí, ale ubytováni ve venkovním psinci mohou být jen jedinci větších velikostních rázů. Nelze také zapomínat, že v psinci nemůže špic v žádném případě prožít celý život, ani jeho podstatnou část. Jako plemeno výrazně společensky založené se silnou vazbou na „své“ lidi potřebuje stálý nebo aspoň častý a co nejdelší kontakt.

I když uvedené vlastnosti platí v té či oné míře pro všechny velikostní rázy, přece jen mezi velkými a malými jisté rozdíly existují, např. příslušníci velkých rázů bývají většinou poklidnější, nejmenší rázy naopak doslova překypují pohybovou aktivitou a činorodostí i v bytě. I z tohoto důvodu není každý ráz stejně vhodný pro každého.

Stavba těla:

Kohoutková výška u vlčího špice činí 49 cm (+/-6 cm), u velkého špice 46 cm (+/-4 cm), u středního špice 34 cm (+/–4 cm), u malého špice 26 cm (+/–3 cm) a u trpasličího špice 20 cm (+/–2 cm). Tělesná hmotnost každého velikostního rázu má odpovídat kohoutkové výšce.

Hlava je středně velká, klínovitě se zužuje směrem k nosu. Čelní sklon má být mírně svažitý (u větších rázů), až srázný (u malých rázů). Čenichová partie není příliš dlouhá, ani zašpičatělá. Nos je kulatý, malý a čistě černý, u čokoládově (játrově) hnědých tmavě hnědý.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. U všech barevných rázů jsou jejich okraje černě pigmentované, pouze u hnědých hnědé. Čelisti musejí být normálně utvářené, skus se požaduje nůžkový, chrup má být úplný. U malých a trpasličích špiců / pomeranianů se tolerují nevelké ztráty premolárů (P). Klešťový skus je u všech rázů přípustný.

Líce jsou měkce zaoblené, oči mají být středně velké, mandlového tvaru, poněkud šikmé, tmavé barvy. Okraje očních víček jsou černě pigmentované, u hnědých tmavě hnědé. Ušní boltce mají být malé, relativně blízko u sebe, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích zašpičatělé. Jsou neseny vždy vzpřímeně a jejich špičky musejí být pevné.

Středně dlouhý krk je zeširoka zasazen do plecí a v šíji lehce klenutý, kohoutek je vysoký a přechází v pokud možno krátký rovný pevný hřbet. Bedra jsou krátká, široká, silná, záď má být široká a krátká, nikdy nesmí být spáditá. Ocas musí být vysoko nasazený, středně dlouhý, bohatě osrstěný, vzhůru nesený a zatočený nad záď, bedra a hřbet. Hned od kořene se obrací vzhůru a těsně přikládá k trupu. Dvojitá smyčka na jeho konci je přípustná. Srst ocasu překrývá částečně horní linii těla a celkově zaobluje siluetu.

Hrudník musí být hluboký, dobře klenutý, se zřetelným předhrudím. Břicho je mírně vtažené.

Hrudní končetiny jsou rovné, široce postavené. Lopatky mají být dobře osvalené, dlouhé a šikmo uložené, lokty mají být pevné, přilehlé k hrudníku, předloktí jsou středně dlouhá, silná, zcela rovná, s hustými „praporci“ srsti na zadních stranách. Záprstí se požadují silná, středně dlouhá. Tlapky by měly být malé, okrouhlé, s těsně sevřenými a dobře klenutými prsty, drápy a nášlapné polštářky jsou u všech barevných rázů černé, u čokoládově hnědých tmavohnědé.

Pánevní končetiny musejí být dobře osvalené a až po hlezna bohatě osrstěné, rovné a navzájem rovnoběžné. Kolena mají být silná, mírně zaúhlená. Nárty jsou středně dlouhé, velmi silné, kolmé k podkladu. Pohyb musí být vydatný, plynulý, lehký a směřující vpřed.

Osrstění sestává z dlouhé rovné odstávající krycí srsti a krátké husté vatovité podsady. Hlava, ušní boltce, přední strany hrudních i pánevních končetin a tlapky jsou osrstěny krátce a hustě, zbytek těla je porostlý dlouhou a bohatou srstí. Srst nesmí být zvlněná, kadeřavá, chundelatá, ani na hřbetě rozdělená pěšinkou.

Zbarvení srsti je u vlčího špice tzv. šedooblačné (vlkošedé), u velkého rázu může být černé, hnědé nebo bílé, u středního černé, hnědé, bílé, oranžové, šedooblačné (vlkošedé) nebo jiné, u malého černé, hnědé, bílé, oranžové, šedooblačné (vlkošedé) nebo jiné, u trpasličího může být černé, hnědé, bílé, oranžové, šedooblačné (vlkošedé) nebo jiné. Jiným zbarvením se rozumí krémové, krémově sobolí, oranžově sobolí, černo-tříslové a strakaté.

U černých jedinců musí být tmavě zbarvená i podsada a kůže a krycí srst musí být lakově černá bez bílých nebo jinak zbarvených odznaků. U čokoládově hnědých má být srst stejnoměrně jednotně tmavě hnědá. U bílých má mít čistě bílou barvu bez jakéhokoliv (zejména žlutavého) nádechu. U oranžových má být stejnoměrně jednotně středně sytě oranžového odstínu. U šedooblačných (vlkošedých) má mít barvu stříbrošedou s černými špičkami pesíků. Strakoši musejí mít základní barvu bílou a černé, hnědé, šedé nebo oranžové skvrny mají být rozmístěny po celém těle. O srst je nutné pravidelně pečovat (česat a koupat).

Jakákoli odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být považována za vadu a posuzována přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny. K vylučujícím vadám náleží agresivita a ustrašenost, neuzavřená fontanela, předkus nebo podkus dolní čelisti, ektropium nebo entropium, dopředu klopené ušní boltce, zřetelné bílé skvrny u všech barevných rázů s výjimkou bílého.