Čínský chocholatý pes

FCI:

Čínský chocholatý pes patří do skupiny IX. – Společenská plemena, sekce 4 – Naháči.

Povaha:

Je inteligentní, veselý, čilý, nebojácný, bystrý a hravý. Nikdy není zlý nebo zlomyslný. Miluje svého majitele a projevuje mimořádnou citlivost vůči náladě panující v rodině. Vnímá ji intenzivně a je-li dobrá, je šťastný a veselý, není-li dobrá, je smutný a skutečně nešťastný. Má však také svoji hrdost a nepřátelí se s každým na potkání.

Vůči neznámým osobám bývá rezervovaný. S jinými psy, i cizími, vychází dobře. Při hře s dětmi, a to jen většími, je třeba dbát, aby nedošlo k jeho zranění. Děti je nutno v tomto směru poučit a na hru s menšími by měla vždy dohlížet dospělá zodpovědná osoba.

Výchova:

Protože je velmi chytrý a rychle chápe, nečiní jeho výchova takřka žádné problémy, a proto je plemenem vhodným i pro začátečníky. Laskavá důslednost při výchově je ovšem nezbytná.

Č. ch. p. vyžaduje velmi citlivé zacházení a vstřícný přístup majitele. Jakékoli drsné metody výchovy jsou a priori vyloučené, špatně reaguje i na hrubé okřiknutí. Velmi přesně vnímá intonaci hlasu, jen musí být zřetelná (pochvala, řečená radostně, se musí diametrálně odlišovat od pokárání, které by mělo znít spíš vyčítavě, nikdy zlostně nebo hrubě).

Stavba těla:

Je to malý, aktivní, půvabný a elegantní pes jemné až středně silné kostry, buď s tělem převážně neosrstěným, se srstí jen na hlavě (a krku), tlapkách a ocasu, anebo zcela osrstěným, pokrytým srstí připomínající jemný závoj. Bez ohledu na osrstění se rozlišují dva typy – Deer Typ s jemnější kostrou, lehčí stavby těla, a Cobby Type s těžší kostrou, mohutnější stavby těla. Ideální koh. výška činí u psů 28 – 33 cm a u fen 23 – 30 cm. Těl. hmotnost bývá dosti proměnlivá, ale nemá přesáhnout 5,5 kg.

Nos jakékoli barvy je typicky úzký stejně jako celá čenichová partie. Čelisti musejí být patřičně silné, s  pravidelným nůžkovým skusem, tzn. že hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní přičemž obojí jsou kolmo zasazené v čelistech.

Oči jsou střední velikosti, uložené v očnicích daleko od sebe. Duhovky mají být tak tmavé, že vypadají černé, bělimu není vidět téměř nebo vůbec. Ušní boltce mají být nízko nasazené, takže nejvyšší bod jejich báze je v úrovni vnějšího očního koutku. Jsou velké a vztyčené, osrstěné nebo neosrstěné. U příslušníků osrstěného rázu, tzv. labutěnek (Powder Puffs), jsou přípustné ušní boltce zavěšené.

Ocas by měl být nasazen vysoko, je dlouhý a směrem ke špičce se zužuje, za pohybu má být nesený vzhůru nebo na stranu, spíše rovný, nikdy ani spirálovitě kroucený, ani ke straně stočený. V klidu bývá zavěšený. Srst na něm je dlouhá a splývá. Roste pouze na posledních 2/3 jeho délky. Řidší osrstění se pokládá za přípustné.

Hrudník by měl být poměrně široký, nikoli však sudovitý, a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Vrchol hrudní kosti nevystupuje při pohledu ze strany před přední okraj ramenního kloubu.

Hrudní končetiny jsou dlouhé a štíhlé, v postoji kolmé k podkladu. Tlapky musejí být výrazně oválné, „zaječí“, úzké a dlouhé, s mimořádně protáhlými kostmi tvořícími články prstů, a to zvláště u hrudních končetin. Jejich tlapky vypadají téměř tak, jako kdyby měly o jeden kloub navíc. Nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Drápy jsou středně dlouhé a mohou být jakékoli barvy. Srst tvořící tzv. ponožky se v ideálním případě omezuje na prsty, nesmí zasahovat nad zápěstí.

Kůže má být jemná, na dotek hladká, teplá. U lysého rázu nesmějí být nikde na trupu větší osrstěné okrsky nebo plochy. Přednost se dává bohaté dlouhé splývající srsti tvořící chocholku na hlavě a „hřívu“ na šíji. Chocholka začíná v ideálním případě nad stopem a přechází na šíji užším pruhem. I řidší osrstění těchto partií je přípustné. U osrstěného rázu („labutěnky“) sestává srst z podsady a lehkého „závoje“ tvořeného krycí srstí, který je velmi typický. Jakákoliv barva nebo kombinace barev srsti je přípustná.