Maltézský psík

FCI:

Patří do skupiny XI. – Společenská plemena.

Povaha:

Povahově je to živý, vnímavý, inteligentní a učenlivý, citlivý a svému majiteli bezmezně oddaný pes. Musí žít v bytě, v těsném kontaktu s majitelem a členy jeho rodiny, jejímž se cítí být plnoprávným členem. „Své lidi“ miluje z celého srdce a je vděčný za každou pozornost, které se mu dostává. Byl by nešťastný, kdyby byl opomíjen či kdyby se dokonce cítil odstrčený. Počíná si však za všech okolností důstojně a nemá-li na něho právě nikdo čas, neobtěžuje, nevnucuje se.

Má svoji hrdost a jeho chování je vpravdě aristokratické. Nikde ve společnosti, ani té nejvybranější, rozhodně neudělá majiteli ostudu. Počíná si distingovaně a s patřičnou noblesou. Přesto mu nechybí kuráž ani hravost, ale tyto vlastnosti projeví jen tam, kde je to vhodné. Doma dokáže být veselý, aktivní a dokonce hlídá, vše nezvyklé a neznámé hlásí štěkotem, ač jinak uštěkaný rozhodně není. Je přátelský k dětem a dobře snáší různá volně držená drobná domácí zvířata.

Výchova:

Výchovu potřebuje jako každý jiný pes, musí být samozřejmě důsledná, ale veskrze laskavá. Snad jen krutý člověk by ho mohl fyzicky trestat za drobné prohřešky proti bontonu, jichž se může dopustit. Stačí napomenutí hlasem s výrazně vyčítavou či káravou intonací. Už křik, ostatně zbytečný, neboť m. p. slyší dobře, by byl zbytečně tvrdým trestem. Zaslouží si, aby jeho nezištná láska byla opětována, neznamená to však, že by měl být rozmazlený, pak už by tak milý a „sladký“ být nemusel.

Je vhodný i pro úplné začátečníky, pokud dokážou být důslední. Kdo by se domníval, že m. p. stačí trávit celé dny doma na gauči či na polštáři, mýlil by se. Pohodlí si užívat umí, ale pohyb má rád, i když se v případě potřeby spokojí i s kratšími vycházkami. Je však šťastný, když je za pěkného počasí procházka delší a zpestřená nějakou hrou, třeba s míčkem. Překvapuje nečekanou pohyblivostí a výbornými skokanskými schopnostmi.

Stavba těla:

Jde o malého psíka delšího tělesného rámce, jehož tělo pokrývá velmi dlouhá splývající bílá srst. Je nesmírně elegantní a vyniká hrdým a ušlechtilým nesením hlavy. Délka těla přesahuje asi o 38 % kohoutkovou výšku. Ta činí u psů 21 – 25 cm, u fen 20 – 23 cm, těl. hmot. se pohybuje v rozmezí 3 – 4 kg.

Hlava je v mozkovně dosti široká, její šířka mírně přesahuje 1/2 její celkové délky. Ta se rovné 6/11 koh. výšky. Mozkovna má být o něco delší než čenichová partie, bizygomatická šířka, měřená v úrovni nejširšího vyklenutí jařmových oblouků, je rovna délce mozkovny, a proto musí být větší než 1/2 celk. délky hlavy. V podélném směru je velmi mírně protáhle vejčitého (ovoidního) tvaru.

Nos má být prodloužením nosního hřbetu a při pohledu z profilu je zepředu svislý. Musí být plný, s otevřenými nozdrami, zaoblený a zcela černý. Zuby mají být bílé, patřičně velké. Požaduje se úplný nůžkový skus a kompletní chrup.

Oči mají být otevřené, živého a pozorného výrazu, větší než by se dalo očekávat u psa této velikosti, spíše okrouhlého tvaru. Nikdy nesmějí být hluboko uložené (zapadlé), spíše mají mírně vystupovat, aby byly téměř v úrovni čela. Při pohledu zepředu nesmí být vidět bělimu. Duhovka má tmavě okrovou barvu. Oční víčka těsně přiléhají k očním bulvám a jejich okraje jsou černě zbarvené.

Ušní boltce mají zhruba tvar trojúhleníku, jejich šířka odpovídá asi 1/3 jejich délky. Jsou nasazeny vysoko nad jařmovými oblouky a těsně přiléhají k lícím.

Horní linie těla musí být rovná až k nasazení ocasu. Kohoutek nad ni mírně vystupuje. Záď představuje plynulé pokračování linie hřbetu a beder, je velmi dlouhá a široká, svažitá tak, že při pohledu z boku svírá s horizontálou úhel 10 °.

Ocas je nasazený v úrovni zádě, silný u kořene a tenký na konci. Jeho délka odpovídá zhruba 60 % kohoutkové výšky. Je nesen tak, že tvoří jeden velký oblouk. Jeho konec směřuje mezi kyčle a dotýká se špičkou zádě. Může také směřovat k jedné nebo druhé straně těla.

Hrudník je prostorný, takže jeho obvod je o 2/3 větší než koh. výška, a hluboký tak, že dosahuje až pod lokty. Tlapky mají být okrouhlé, s těsně sevřenými a klenutými prsty. Nášlapné polštářky musejí mít černou barvu stejně jako drápy, přinejmenším by měly být alespoň tmavé.

Kůže dobře přiléhá na všech partiích těla ke kosterní svalovině a podkoží, pigment na ní tvoří skvrny černé a vínově červené barvy, zvláště na hřbetě. Okraje očních víček a pysků a mžurky ve vnitřních očních koutcích jsou černé.

Srst je hustá, lesklá, „těžká“, splývající, hedvábné struktury, velmi dlouhá na celém těle a po celé délce rovná bez náznaku zvlnění či zkadeření. Na trupu má být delší než koh. výška a splývá k zemi jako těsně přiléhající plášť, který se ani nerozvírá, ani netvoří chomáče nebo vlny. Ty jsou přijatelné jen na hrudních končetinách od loktů po tlapky a na pánevních od kolen k tlapkám. Podsada úplně chybí. Na hlavě je srst velmi dlouhá jak v obličeji, kde se prolíná s vousy, tak na mozkovně, kde splývá se srstí na ušních boltcích. Na ocasu spadá srst k jedné straně těla na slabinu a stehno a má být tak dlouhá, aby dosahovala k hleznu. Barva srsti musí být čistě bílá, světle slonovinový nádech je přípustný.

K vadám patří oboustranný strabismus (šilhavost) a délka těla přesahující 43 % koh. výšky. K těžkým vadám náleží klabonos (vyklenutý nosní hřbet), výrazný předkus dolní nebo horní čelisti (pokud ruší vnější vzhled čenichové partie), koh. výška psů větší než 26 cm a menší než 19 cm, koh. výška fen větší než 25 cm a menší než 18 cm.