Pudl

FCI:

Patří do skupiny IX – Společenská plemena, sekce 2 – Pudl.

Povaha:

Populárním společenským psem se stal p. nejen díky své přátelské a veselé povaze, věrnosti, učenlivosti a snadné cvičitelnosti, což z něho činí příjemného společníka, ale také kvůli možnosti výběru z několika velikostních a mnoha barevných rázů. Je to velmi chytrý, upřímný, rozumný, ale i hravý, živý a sportovně založený, mrštný a obratný pes. Dokáže být také nečekaně houževnatý a vytrvalý a nechybí mu ani odvaha.

Jako osvědčený společenský pes je závislý na majiteli a příslušnících jeho rodiny, milý a přítulný, něžný, vždy veselý, s dobrou náladou. „Svým lidem“ je oddaný a věrný, ale dobře snáší i cizí osoby. Ochotně a s radostí si hraje s dětmi, nevyhledává konflikty s jinými psy a je schopen žít „ve společné domácnosti“ i s různými volně drženými „miláčky“ (pets).

Výchova:

Jeho výchova je při klidném a uvážlivém přístupu a vlídné elementární důslednosti majitele snadná. Jako vnímavý pes citlivě reaguje na intonaci (nikoli intenzitu) hlasu. Je třeba na něho mluvit tiše, ale srozumitelně po stránce intonační. Slovní pochvala musí „pohladit“, pokárání „zatahat za kůži“.

Je hbitý a hodí se k výcviku agility i obedience a uplatňuje se často i při varietních a cirkusových vystoupeních. Hrubě se mýlí ti, kteří po spatření exkluzivně upraveného p. soudí, že jde o plemeno, jež se sebou nechá dělat, co se komu zachce. Netuší, že náročná úprava srsti není jen věcí umění upravujícího, ale také dílem trpělivosti psa, kterému musí být již od štěněcího věku přivykán a naučen.

Dokonale upravený p. je živé umělecké dílko, což však neznamená, že to není pes „každým coulem“. V případě potřeby je samostatný, a pokud jde o výkonnost, např. dostihy (zejména přes proutěné překážky), sportovně založený, snaživý a soutěživý.

Stavba těla:

Jde o psa harmonické stavby těla, vyvážených proporcí, s typickým osrstěním, které může být buď kučeravé, nebo šňůrovité. Jeho zjev musí být vždy elegantní, vystupování hrdé. Délka trupu měřená od předního okraje ramenního kloubu po sedací hrbol na pánvi je poněkud větší než koh. výška. Ta má být prakticky stejná jako výška zádi, měřená v úrovni kyčelních hrbolů.

Standard FCI rozlišuje čtyři velikostní rázy: velký, střední, trpasličí a toy. U velkého činí koh. výš. 45 – 60 cm s tolerancí +2 cm, u středního 35 – 45 cm, u trpasličího 28 – 35 cm a u toy 24 – 28 cm, přičemž za ideální je pokládána koh. výš. 25 cm s tolerancí –1 cm. Velký p. musí být souměrnou zvětšeninou středního se zachováním všech jeho typických znaků, trpasličí p. má být souměrnou zmenšeninou středního a nesmí vykazovat známky trpasličího růstu (nanismu) a toy p. musí být proporcionální zmenšeninou trpasličího, rovněž bez náznaků nanismu, pouze týlní hrbol u něho může být méně patrný.

Hlava je ušlechtilá, rovných obrysových linií, úměrná velikosti těla, pěkně tvarovaná, ani těžká a masivní (hrubá), ani přehnaně lehká a příliš jemná. Skus se požaduje nůžkový. Zuby jsou silné.

Oči jsou uložené v úrovni stopu, poněkud šikmé, mandlového tvaru, bystrého výrazu, černé nebo tmavě hnědé barvy, u hnědých mohou být sytě jantarové. Okraje očních víček musejí být černé u černých, bílých a stříbrných, u jedinců barvy aprikot (oranžovoplavých) nebo červenoplavých mohou být hnědé nebo černé.

Mozkovna má být při pohledu shora oválná, při pohledu ze strany svrchu mírně klenutá. Její svrchní linie je při pohledu ze strany v pomyslném prodloužení lehce rozbíhavá s linií nosního hřbetu. Podélná čelní brázdička je široká mezi očima a pozvolna se zužuje směrem k výraznému týlnímu hrbolu. Čelní sklon (stop) má být povlovný. Čenichová partie musí být silná, její délka se rovná přibližně 9/10 délky mozkovny.

Nosní hřbet je zcela rovný, nos velký, u černých, bílých a stříbrných má černou barvu, u hnědých je hnědý, u aprikotů (oranžovoplavých) a červenoplavých hnědý nebo černý. Pysky mají být přilehlé k čelistem a zubům – u černých, bílých a stříbrných jsou jejich okraje černé, u hnědých hnědé, u zbarvení aprikot (oranžovoplavého) a červenoplavého světle až tmavě hnědé nebo černé. Skus se požaduje nůžkový. Líce nesmějí být do stran vyboulené, jařmové oblouky jsou jen velmi málo klenuté.

Oči jsou uložené v úrovni stopu, poněkud šikmé, mandlového tvaru, bystrého výrazu, černé nebo tmavě hnědé barvy, u hnědých mohou být sytě jantarové. Okraje očních víček musejí být černé u černých, bílých a stříbrných, u jedinců barvy aprikot (oranžovoplavých) nebo červenoplavých mohou být hnědé nebo černé. Ušní boltce jsou dosti dlouhé, volně zavěšené podél lící, ploché, nasazené v prodloužení spojnice špičky nosu a vnějšího očního koutku, u základen širší, na vrcholcích zaoblené, pokryté velmi dlouhou zvlněnou srstí.

Krk je silný, v šíji lehce klenutý, středně dlouhý, na pomyslném příčném řezu oválný, bez laloku na hrdle. Hlavu nese vysoko a hrdě. Trup musí být dokonale proporcionální. Kohoutek přiměřeně výrazný, hřbet krátký, horní linie těla plynulá a pevná. Bedra jsou pevná a svalnatá. Záď je zaoblená, nikoli však spáditá. Ocas musí být nasazen dosti vysoko. Může být buď přirozeně dlouhý, nebo kupírovaný na 1/3 nebo 1/2 původní délky (pouze v zemích, kde není zákonem na ochranu zvířat tento úkon zakázán). V postoji je nesen nízko, v pohybu šikmo zvednutý.

Hrudní končetiny musejí být zcela rovné a vzájemně rovnoběžné, dobře osvalené, patřičně silných kostí. Pánevní končetiny mají být při pohledu zezadu vzájemně rovnoběžné, jejich osvalení je mocné a velmi zřetelné. Zaúhlení v kyčelních kloubech, kolenou i hleznech výrazné. Tlapky mají být spíše malé, pevné, krátce oválného tvaru. Nášlapné polštářky jsou tuhé, drápy musejí být u černých a stříbrných černé, u hnědých tmavé nebo hnědé, u bílých mohou být zbarveny různě, od barvy rohoviny až po černou, u aprikotů (oranžovoplavých) a červenoplavých jsou hnědé nebo černé. Při narození nesmějí být na pánevních končetinách paspárky. Pohyb je lehký, taneční.

Srst je kučeravá, nebo šňůrovitá. Kučeravá musí být nadýchaná, jemná, texturou připomínající vlnu, silně zkadeřená, pružná, hustá, bohatá. Šňůrovitá srst má být bohatá, jemná, texturou připomínající vlnu. Tvoří charakteristické šňůry dlouhé min. 20 cm.

Barva srsti musí být jednotná, a to černá, bílá, hnědá, stříbrná (stříbřitě šedá), oranžovoplavá (aprikot) nebo červenoplavá. Hnědá má být sytá, dosti tmavá, stejnoměrná po celém těle, teplého odstínu. Béžová a její světlejší odstíny nejsou přípustné. Stříbrná musí být stejnoměrná po celém těle, sytá – ani černavá, ani bělavá. Oranžovoplavá (aprikot) má být stejnoměrná po celém těle – ani plavá, ani krémová, ani červenoplavá. Červenoplavá musí být stejnoměrná po celém těle, nikdy nesmí přecházet do oranžovoplavé.