Australský silky teriér

FCI:

Australský silky teriér patří do skupiny III. –  Teriéři.

Povaha:

Je ztělesněním horlivosti, činorodosti, zdraví a výkonnosti. Vyniká inteligencí, nezměrnou energií, věrností a přítulností k majiteli a členům jeho rodiny, ostražitostí i odvahou. Rád pobývá v blízkosti vlastníka, samotu nemá rád a je-li dobře vychovaný, může ho doprovázet prakticky kamkoli, ostudu mu neudělá, chová se přímo reprezentativně.

I pes těchto vlastností a této velikosti nutně potřebuje výchovu založenou na laskavé důslednosti. Při své chytrosti záhy pochopí, co je a není žádoucí, učí se velice rychle. S dětmi je vždy připraven si hrát, je pro ně ideálním společníkem, nesmějí s ním ovšem zacházet jako s oživlou hračkou. Je stále čilý, temperamentní, veselý, zvídavý a poslušný. Cítí se být plnoprávným příslušníkem „smečky“ a při svém založení chce být účasten veškerého dění. K neznámým osobám se chová opatrně až nevšímavě.

Výchova:

Se psy se snáší dobře, na kočky a jiná domácí zvířata musí být zvykán od raného mládí, aby je nepronásledoval, ale zvykne-li si na ně. Může žít pospolu se zakrslými králíky, morčaty, křečky i potkany. Překypuje iniciativou, a proto potřebuje dostatek příležitostí k fyzickému zaměstnání, ale také k aktivitám mentálním. Při svojí učenlivosti a hbitosti se dobře hodí především k výcviku agility - tréninku se věnuje s nadšením a nevšední snahou uspět. Je i spolehlivý hlídač, který všechny neznámé osoby i cokoli neobvyklého v okolí oznámí majiteli hlasitým štěkotem.

A. s. t. je vhodným plemenem i pro začátečníky, jenom ho nesmějí rozmazlit. I když nemá sklon k tzv. syndromu malých psů a nesnaží se zaujmout vůdčí postavení, přece jen musí mít v rodině-„smečce“ své vymezeno místo, a to musejí respektovat všichni (co jeden zakáže, nesmí druhý dovolit). Je dobře, může-li se mu někdo z rodiny stále věnovat. Srst vyžaduje pravidelnou údržbu (česání).

Stavba těla:

Je to malý kompaktní, nízkonohý teriér přiměřené délky trupu (ani přehnaně dlouhý, ani moc krátký), elegantní stavby těla, s dostatečnou substancí (nikdy nesmí být slabý), vzbuzující oprávněný dojem, že i dnes by byl schopen lovit v domě a okolí obtížné hlodavce. Pěšinkou uprostřed hřbetní strany těla rozdělená rovná hedvábná srst musí působit pěstěným dojmem. Koh. výš. činí u psů 23 – 26 cm, u fen o něco méně. Těl. hmot. musí odpovídat koh. výšce.

Hlava je středně dlouhá, s čenichovou partií poněkud kratší než mozkovna, takže vzdálenost od špičky nosu ke spojnici vnitřních očních koutků je kratší než vzdálenost od spojnice vnitřních očních koutků po vrchol týlního hrbolu. Hlava musí být silná, typicky teriérská, mezi ušními boltci přiměřeně široká.

Mozkovna je svrchu plochá, pokrytá jemnou dlouhou hedvábnou srstí, která nesmí zakrývat oči. Dlouhá spadající srst na čenichové partii a lících je krajně nežádoucí. Mezi očima nemá být lebka „příliš vyplněná“, čelní sklon (stop) má být dobře znatelný. Nos je černý.

Pysky jsou tenké, hladké a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Čelisti mají být silné, zuby pravidelně uspořádané, nikdy k sobě příliš natěsnané. Hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, žádoucí je nůžkový skus.

Oči by měly být malé, oválné, nikdy nesmějí být kulaté nebo vypoulené. Musejí být co nejtmavší a jejich pohled je inteligentní a pronikavý.

Ušní boltce mají být malé, tvaru obráceného písmene „V“, tenké, vysoko nasazené, vztyčené a krátce osrstěné. Krk je středně dlouhý, elegantní, v šíji lehce klenutý. Plynule přechází do plecí a srst na něm má být dlouhá, hedvábná.

Trup by měl mít přiměřenou délku, aby byl ve správném poměru ke koh. výšce. Horní linie těla musí být v postoji i za pohybu rovná, je-li pronesená nebo vyklenutá, jde o těžkou vadu.

Bedra jsou silná. Přednost se dává ocasu kupírovanému (s výjimkou zemí, kde je jeho krácení zákonem na ochranu zvířat zakázáno), vysoko nasazenému, vzhůru, nikoli však přehnaně vesele nesenému (přiloženému k zádi). Srst na ocasu nesmí tvořit žádné „třásnění“. Je-li nekupírovaný, musejí být první tři obratle neseny vzhůru nebo lehce nahnuté vpřed, nikoli však překlopené nad záď. Nesmí tzv. kroužkovat. Délka ocasu musí harmonicky ladit s celkem.

Hrudník je přiměřeně hluboký a široký, žebra jsou patřičně klenutá, poslední zasahují daleko vzad, až k silným bedrům. Hrudní končetiny mají elegantní, na pomyslném příčném řezu zaoblené kosti. Tyto končetiny musejí být rovné, kolmé k podkladu, bez náznaku slabých zápěstí. Lokty nesmějí být ani vbočené, ani vybočené. Pánevní končetiny musejí mít silná stehna, přiměřeně zaúhlená kolena i hlezna. Ta jsou při pohledu zezadu nízko nad podkladem a nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá.

Tlapky mají být malé, se silnými nášlapnými polštářky - tzv. kočičí - s těsně sevřenými prsty. Drápy musejí být černě zbarvené nebo velmi tmavé. Pohyb by měl být volný a přímočarý, bez známek slabosti ramenních kloubů nebo loktů. Ani tlapky, ani záprstí nesmějí za lokomoce ani vybočovat, ani vbočovat. Pánevní končetiny jsou zdrojem vydatného dopředného impulzu (odrazu), přičemž kolena a hlezna musejí být velmi pružná. Při pohledu zezadu nesmějí být končetiny za pohybu ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe.

Srst hladce přiléhá ke kůži, je jemná, lesklá, na pohmat hedvábná. Nesmí být tak dlouhá, aby omezovala pohyb jedince, a nesmí dosahovat až k podkladu, pod psa či fenu musí být vždy vidět.

Přípustným zbarvením jsou všechny odstíny stříbromodré a tříslové barvy, čím sytější a jasnější, tím lépe. Stříbrošedá a bílá barva je krajně nežádoucí. Modrá barva srsti na ocasu musí být velmi tmavá. Žádoucí je stříbřitě modré nebo plavé zbarvení srsti tvořící dlouhou kštici na temeni. Tříslová barva je kolem základen ušních boltců, na čenichové partii a na lících, kolem řitního otvoru a táhne se přes kolena, hlezna a nárty až k prstům. Stříbromodrá se rozprostírá od týlní krajiny hlavy až po špičku ocasu, dolů po hrudních končetinách téměř až k zápěstím a dolů po stehnech a bércích až k hleznům. Na trupu nesmí mít ani tříslový, ani bronzový nádech. Tříslové znaky musejí být čisté, nesmějí být promísené černými pesíky (pročernalé). Černé zbarvení je přípustné u štěňat, ta však musejí do 18 měsíců věku „přebarvit“ na stříbromodrou.