Belgický ovčák - Malinois

FCI:

Belgický ovčák malinois patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi s pracovní zkouškou. Uznán v roce 1891.
Ráz belgického ovčáka s krátkou srstí.

Povaha:

Belgický ovčák malinois se vyznačuje chytrostí, vytrvalostí, pracovitostí a učenlivostí.

Výchova:

Příslušníci těchto rázů jsou oproti svému hrubosrstému příbuznému mnohem snáz cvičitelní i ovladatelní, vysloveně měkčí, poddajnější, ale ani na ně nelze mechanicky uplatňovat výcvikové metody, které se osvědčily u německých ovčáků. Vyžadují mírnější přístup, tvrdým postupem je lze snadno psychicky zlomit.

Malinois vyniká ve služebním i sportovním výcviku, a proto je tolik oblíbený jak u policie a armády, tak u sportovních cvičitelů nebo u záchranářů (lehčí stavba těla a hbitost mu umožňují poměrně snadno prolézat rozvaliny a pátrat v troskách po obětech, a protože je od přírody pracovitý, postupuje přitom rychle a přesto je na něho spolehnutí). Jako pracovní pes je dobře ovladatelný i bez bezprostředního kontaktu s psovodem.

Vzhledem ke svému přívětivému založení jsou také vhodnými společenskými psy. Hrubým přístupem majitele nebo psovoda se však poměrně lehko zradí.

Stavba těla:

Malinois je zřetelně drobnější a lehčí než zbývající rázy. Má harmonickou stavbu těla, je suše osvalený. Belgičtí ovčáci jsou středně velcí psi krátce obdélníkového tělesného rámce. Kohoutková výška psů se pohybuje kolem 62 cm, u fen činí průměrně 58 cm (pro obě pohlaví platí tolerance – 2 / + 4cm). Tělesná hmotnost psů kolísá v rozmezí 25 – 30 kg, u fen v rozpětí 20 – 25 kg.

Hlava je vysoko, hrdě nesená, přiměřené délky, rovných obrysových linií, jakoby vytesaná, suchá. Mozkovna má být náležitě široká, šířky odpovídající délce hlavy, téměř stejně dlouhá jako čenichová partie. Čelo musí být spíš ploché. Podélná čelní brázdička je jen málo výrazná. Týlní hrbol je jen málo patrný. Čelní sklon je zřetelný, přiměřeně svažitý. Čenichová partie má být pod očima dobře tvarovaná, nepropadlá a má celkově tvar protáhlého klínu. Líce jsou suché, opravdu ploché, přesto dobře osvalené.

Ústa jsou relativně velká a široká. Pysky mají být úzké, těsně přiléhající k čelistem a zubům, na okrajích plně pigmentované. Zuby jsou velké, čistě bílé, pravidelně rozmístěné a pevně zasazené v silných čelistech. Požaduje se nůžkový skus, ale toleruje se také skus klešťový. Žádoucí je plnochrupost, ale mohou chybět dva 1. premoláry (P1) a na 3. stoličky (M3) se nebere zřetel.

Oči mají být středně velké, lehce mandlového tvaru, šikmé, hnědé barvy. Tmavě zbarveným očním duhovkám se dává přednost. Okraje očních víček jsou černě pigmentované. Pohled je otevřený, živý, smělý, odhodlaný.

Vztyčené ušní boltce mají být spíš malé, vysoko nasazené, zřetelně trojúhelníkového tvaru, s pevnými špičkami. V afektu musejí být nesené svisle, nikoli rozložené do stran nebo naklánějící se vrcholy k sobě.

Krk je zřetelně odsazený od hlavy, spíš delší, patřičně osvalený. Hrdlo musí být bez laloku, šíje mírně klenutá. Trup má být silný, horní linie těla je v oblasti hřbetu a beder rovná, kohoutek musí být výrazný, hřbet pevný, krátký a pevně osvalený. Bedra mají být krátká, přiměřeně široká, svalnatá. Záď je jen velmi málo svažitá, dosti široká a dobře osvalená.

Ocas by měl být nasazený ve vhodné výši, u kořene silný, středně dlouhý. Dosahuje nejméně k hlezenním kloubům. V klidu je dolů zavěšený a jeho konec bývá v úrovni hlezen lehce vzhůru zahnutý. V pohybu je nesen zřetelně výš, nikdy však nad horní linií těla. Špička nesmí tzv. háčkovat.

Hrudník by neměl být moc široký, je však hluboký. Žebra jsou ve své horní části výrazněji klenutá než poblíž hrudní kosti. Břicho je přiměřeně vykasané. Hrudní končetiny mají být silných kostí, aniž by byly hrubé, a měly by být řádně osvalené, kolmé k podkladu. Lopatky mají být dlouhé, šikmo uložené a těsně přiléhají k hrudníku. Lokty mají být silné, předloktí jsou dlouhá, rovná, zápěstí pevná, suchá. Záprstí mají být silná a krátká. Tlapky jsou okrouhlé, „kočičí“, prsty klenuté a sevřené, nášlapné polštářky tuhé, ale pružné, drápy pevné, tmavě zbarvené.

Pánevní končetiny mají být silné, kolmé k podkladu. Stehna by měla být středně dlouhá, široká a velmi dobře osvalená. Kolena musejí být zaúhlená. Bérce musejí mít odpovídající délku, jsou široké a svalnaté. Hlezna mají být nízko nad podkladem, široká, přiměřeně zaúhlená. Nárty jsou silné, krátké. Perzistující paspárky se pokládají za nežádoucí. Všechny druhy pohybu jsou čilé, volné, rovnoběžné a rovnoměrné.

Srst má nejkratší na hlavě a na distálních partiích obojích končetin, poněkud delší jen na zadní straně stehen, na krku, kde je „límec“ začínající u báze ušních boltců a táhnoucí se až na hrdlo, a na ocase, kterému jednotlivé odstávající pesíky dodávají podobu osinatého obilného klasu.

Zbarvení malinoise musí být béžové až červené s černým stínováním. Béžová musí být sytá, nikoli vysvětlalá. V obličeji musí být výrazná tmavá, nejlépe černá maska, která se rozprostírá na celé čenichové partii a zasahuje až po ústní koutky, oční víčka a ušní boltce. Minimálně musí být černé ušní boltce, horní okraje očních víček a pysky. Srst nesmí být středně nebo úplně kratičká tvořící hladké osrstění či hrubá a zježená nebo žíhaná.

Jakékoli odchylky od požadavků standardu musejí být považovány za vady a hodnoceny přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu jedince. K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost, atypický celkový vzhled, podkus nebo předkus dolní čelisti, zkřížený skus, absence jednoho špičáku nebo P3, P4, M1, M2 nebo 3 a více zubů, rozsáhlá depigementace nosu, okrajů očních víček a pysků, ušní boltce zavěšené nebo chirurgickým zákrokem vztyčené, ocas chybějící nebo zkrácený, nesený příliš vysoko, zatočený do kruhu nebo zakroucený, jakákoli jiná barva srsti než uvedená ve standardu, rozsáhlá bílá náprsenka, bílé znaky na končetinách zasahující výše než do poloviny hrudních končetin nebo bílé znaky kdekoli jinde na těle, absence masky i na čenichové partii, kohoutková výška vymykající se standardem stanoveným limitům.