Francouzský buldoček

FCI:

Francouzský buldoček patří do skupiny XI. – Společenská plemena, sekce – 11 Malí molossoidní psi

Povaha:

Povahově je francouzský buldoček nesmírně přátelský, družný, veselý, hravý a sportovně založený pes, který je obzvlášť milý ve styku se svými majiteli a dětmi. Protože je velmi společenský, neměl by být nikdy ubytován ve venkovním psinci. Nutně potřebuje úzký kontakt s lidmi a také je třeba mít na paměti, že krátká srst ho dostatečně nechrání před zimou. Vždy musí projevovat náležitou živost a bystrost. Je chytrý, někdy až mazaný, učenlivý a inteligentní.

Výchova:

Jeho výchova nedělá žádné větší problémy, pokud je majitel důsledný. Snáší se dobře i s cizími osobami, se psy, které nezná, i s různými volně drženými drobnými domácími miláčky. Zvláštní pozornost je třeba mu věnovat v létě za vysokých teplot, zejména při vysoké relativní vlhkosti vzduchu, kdy podobně jako jiná plemena s chondrodystroficky zkrácenými kostmi báze lebky a poněkud komplikovaným průběhem začátku horních cest dýchacích hůře ventiluje. Pak musí mít možnost odpočívat převážně na stinném, dobře větraném místě.

Stavba těla:

Je to typický krátkosrstý dogovitý pes malé velikosti, ale přestože je malý, je silný, kompaktní, podsaditý a velmi svalnatý, se silnou a pevnou kostrou. U jedince v dobrém výživném stavu nesmí být těl. Hmot. menší než 8 kg a větší než 14 kg, přičemž koh. výš. jí musí být úměrná.

Hlava má být relativně mohutná, široká a hranatá. Kůže na ní tvoří skoro symetrické záhyby a vrásky. Čenichová partie je výrazně zkrácená. Lebka má být o to širší, oč je kratší. Mozkovna musí být svrchu široká, téměř plochá, se silně vyklenutým čelem. Vystupující nadočnicové oblouky jsou od sebe odděleny rýhou, která je obzvlášť výrazná mezi očima, nesmí ale pokračovat na čele.

Oči mají být hluboko uložené, dostatečně vzdálené od nosu a zvláště od ušních boltců. Jsou tmavé barvy, poměrně velké, pěkně okrouhlé, bystrého výrazu. Jen docela lehce vystupují a při pohledu přímo vpřed na nich nesmí být vidět ani kousíček bělimy. Okraje očních víček musejí být černě zbarvené.

Ušní boltce jsou střední velikosti, u základen široké a na vrcholcích zaoblené, vysoko na hlavě, nikoli však těsně u sebe nasazené, vzpřímené, dopředu otevřené. Kůže na nich musí být tenká a na dotek měkká.

Horní linie těla při pohledu z boku stoupá až po bedra a potom rychle klesá k nasazení ocasu. Příčinou tohoto velmi typického průběhu jsou krátká bedra.

Ocas má být krátký, nízko nasazený, u kořene silný, přilehlý k zadním stranám stehen a přirozeně zalomený nebo zauzlený. Směrem ke konci se zužuje. I v pohybu musí být vždy pod horní linií těla. Relativně dlouhý, nikoli však až k hleznům dosahující a zužující se zalomený ocas je přípustný, ale nežádoucí.

Hrudník by měl být válcovitý a velmi hluboký. Pánevní končetiny jsou silné a náležitě osvalené, poněkud delší než hrudní, takže výška v úrovni kyčelních hrbolů je větší než v kohoutku. Při pohledu ze strany i zezadu jsou rovné a kolmé k podkladu.

Krátká srst musí být na první pohled krásně hustá a lesklá, na pohmat měkká. Zbarvení může být jednotně plavé s tmavým žíháním či bez něj a s nepříliš rozsáhlým bílým skvrněním, anebo plavé s tmavým žíháním či bez něj a se středně rozsáhlým či převládajícím bílým skvrněním. Všechny odstíny plavé barvy, od červeného po světle kávový, jsou přípustné.

K vadám patří úzký nebo sevřený nos, vpředu neuzavřené nebo depigmentované pysky, světlé oči, lalok na hrdle, ocas vysoko nesený, příliš dlouhý nebo abnormálně krátký, uvolněné lokty, strmě zaúhlená či dopředu prolomená hlezna, nesprávný pohyb, tečkované zbarvení srsti, příliš dlouhá srst, jazyk viditelný při zavřených ústech, řezáky viditelné při zavřených ústech.