Český teriér

FCI:

Patří do skupiny III – Teriéři, sekce 2 - Nízkonozí

Povaha:

Povahově jde o vyrovnaného, velmi klidného a přívětivého, zcela neagresivního, příjemného, veselého a dobře ovladatelného společníka člověka, poněkud rezervovaného k cizím osobám. Je velmi inteligentní, společenský a přizpůsobivý, může žít v městském bytě i na venkově, ale neměl by být trvale zavřen ve venkovním kotci, protože potřebuje kontakt s majitelem a členy jeho rodiny. Výchova nečiní větší problémy, respektuje-li při ní majitel elementární zásadu laskavé důslednosti. Č. t. je přirozeně poslušný, dobromyslný a vstřícný, rád udělá majiteli radost.

Výchova:

S dětmi vychází dobře, dokáže si s nimi roztomile hrát. Je vhodný i pro úplné začátečníky. Vzhledem k jeho nesmírné chápavosti a vstřícnosti, je komunikace s ním jednoduchá. Stačí správná intonace (nikoli intenzita!) hlasu. Pochvala musí působit jako pohlazení, pokárání – pokud je potřebné – by mělo být řečeno spíš vyčítavým hlasem (nikdy jako hrozba). Nutné je, aby intonace byla pokaždé jednoznačná, aby se chválení lišilo markantně od výtky.

Raná socializace, při které si štěně postupně zvyká na různá prostředí, rozmanité osoby, jiné psy a další drobná volně držená zvířata, je důležitá stejně jako na ni navazující laskavá, ale důsledná výchova. Ta musí probíhat klidně a vést k vzájemně vstřícnému vztahu psa a majitele. Nelze zapomínat, že č. t. je citlivý pes, drsné metody výchovy nejenže k vzniku takového vztahu nepomohou, naopak jej dokážou nenávratně poškodit, až zničit. Pro své povahové založení si navíc toto plemeno drsné zacházení rozhodně nezaslouží.

Ač bylo zamýšleno a vytvořeno jako pes lovecký, stalo se především plemenem společenským. Neznamená to ovšem, že by v lovecké praxi bylo nepoužitelné. Lovecké instinkty u něho zůstaly plně zachovány, může se uplatnit jak při práci pod zemí, norování, tak při práci na povrchu, nejčastěji barvářské.

Stavba těla:

Je to menší nízkonohý teriér obdélníkového tělesného rámce o koh. výš. 25 – 32 cm, ideální koh. výš. činí u psů asi 29 cm a u fen 27 cm. Těl. hmot. nesmí být nižší než 6 kg a vyšší než 10 kg.

Hlava tvoří dlouhý, tupý, nikoli však příliš široký klín. Je dlouhá 21 cm u psů a 20 cm u fen a široká 10 cm u psů a 9 cm u fen. Mozkovna není příliš široká, mezi ušními boltci a směrem k nadočnicovým obloukům se mírně zužuje. Týlní hrbol je dobře hmatný, jařmové oblouky mírně prominují, podélná čelní brázdička je jen slabě naznačená. Čelní sklon (stop) není srázný, je však svažitý, linie čela svírá při pohledu ze strany s nosním hřbetem výrazný úhel.

Nosní hřbet je rovný. Nos má být tmavý, velký, černý u jedinců s šedomodrou srstí, játrově hnědý u světle kávově hnědých. Čelisti jsou silné. Požaduje se nůžkový nebo klešťový skus a plnochrupost, ale chybění obou 3. stoliček (M3) se nepenalizuje. Zuby jsou silné, pravidelně uspořádané a kolmo zasazené v čelistech. Pysky mají být poměrně masité, dobře však přiléhají k čelistem a zubům.

Oči mají být střední velikosti, spíše hlouběji uložené v očnicích, přátelského výrazu, dobře kryté převislou srstí tvořící obočí. Barva duhovky je hnědá nebo tmavě hnědá u jedinců se šedomodrou srstí a světle hnědá u jedinců se srstí barvy bílé kávy. Ušní boltce jsou středně velké, dopředu klopené tak, aby zcela zakrývaly ústí zevních zvukovodů. Mají trojúhelníkový tvar s kratší stranou trojúhelníku v místě přehybu. Jsou nasazeny spíše vysoko a jejich přední okraje spadají těsně podél lící.

Krk je střední délky, nasazený dosti vysoko, poměrně silný, šikmo nesený. Kůže na něm bývá poněkud volnější, ale netvoří na hrdle lalok. Trup musí být protáhlý, jeho délka činí 43 cm u psů a 40 cm u fen. Horní linie těla není rovná, protože bedra jsou vždy lehce klenutá stejně jako záď. Hřbet by měl být silný, střední délky, bedra jsou poměrně dlouhá, svalnatá, široká a mírně vyklenutá.

Pánev je lehce svažitá, kyčelní hrboly jsou často poněkud výše než kohoutek, záď je mohutná, svalnatá. Ocas má být nízko nasazený, v ideálním případě dlouhý 18 – 20 cm, poměrně silný, v klidu zavěšený, případně na konci mírně vzhůru zahnutý. V afektu je nesen v úrovni horní linie těla nebo výš. Tvarem připomíná šavli.

Hrudník by měl být spíše válcovitý než hluboký, jeho obvod měřený hned za lokty činí u psů 45 cm a u fen 44 cm. Žebra jsou zřetelně klenutá, břicho je prostorné a lehce vtažené, slabiny mají být dobře vyplněné (nepropadlé).

Hrudní končetiny musejí být rovné, silných kostí, navzájem rovnoběžné. Plece jsou svalnaté, lokty poněkud volné, ale nesmějí být ani vbočené, ani vybočené. Tlapky mají být velké, s dobře klenutými prsty, silnými drápy a velkými a pevnými nášlapnými polštářky.

Pánevní končetiny jsou mohutné, navzájem rovnoběžné, dobře zaúhlené a svalnaté. Bérce musejí být krátké. Hlezna jsou pevná, poměrně vysoko nad podkladem. Tlapky by měly být menší než tlapky hrudních končetin.

Pohyb je volný, vytrvalý, vydatný a živý, cval pomalejší, ale rovněž vytrvalý. Hrudní končetiny se pohybují v akci přímo vpřed.

Kůže je silná, pevná, bez záhybů a laloku na hrdle, pigmentovaná. Srst má být dlouhá, jemná, ale pevná, jen mírně zvlněná, hedvábně lesklá, nemá být příliš bohatá. Upravuje se stříháním, na čenichové partii hlavy a nad očima se srst nestříhá, tvoří vous a obočí. Na spodní straně končetin, na hrudníku a na břiše se rovněž ponechává přirozeně dlouhá srst. Ve výstavní kondici nemá být na šíji, bocích těla a hřbetě delší než 1 – 1,5 cm. Zcela krátká je na ušních boltcích, lících, hrdle, plecích, loktech, stehnech, bércích, ocase a v okolí řitního otvoru.

Přechod mezi krátce stříhanými a neostříhanými partiemi musí být plynulý, nikdy náhlý. Zbarvení srsti může být šedomodré (štěňata se rodí černá) nebo světle kávově hnědé (štěňata se rodí čokoládově hnědá). U obou jsou přípustné žluté, šedé nebo bílé odznaky na hlavě (vous, líce), hrdle, hrudi, břiše, končetinách a v okolí řitního otvoru. Někdy se vyskytuje bílý „límec“ na krku nebo bílá špička ocasu. Základní barva musí vždy převládat.