Jack Russell teriér

FCI:

Patří do skupiny III –  Teriéři, sekce 2 - Nízkonozí.

Povaha:

Je to nesmírně živý, ostražitý a aktivní teriér bystrého inteligentního výrazu, smělý a nebojácný, vždy přátelský a sebevědomý. Je milý, až okouzlující, za všech okolností činorodý a podnikavý, vždy spontánní, hravý, nespoutaně veselý a při své velikosti neuvěřitelně sebejistý. Protože je vrozeně bystrý, reaguje okamžitě na vše, co se děje v jeho okolí. Někteří jedinci přitom dost štěkají, ale tento sklon se dá výchovou (která musí začít již v útlém věku) výrazně tlumit. Je v něm tolik energie, vitality a optimismu, že se do něho „ani vejít nemůže“.

Také je silně společensky založený, potřebuje být v kontaku s majitelem a členy jeho rodiny, zavření do venkovního kotce by pro něho bylo těžkým trestem. V rodině funguje spolehlivě jako zdroj i pojistka všeobecné pohody a dobré nálady. Je ideálním společníkem dětských her, a to i bouřlivějších.

Výchova:

Jiné psy snáší většinou bez obtíží, stejně jako ostatní malá domácí zvířata, kočce nebo fretce by však měl být přivyklý od raného mládí. Jeho výchova obtížná není, pokud je majitel vlídně, ale neústupně důsledný. Musí si být stále dobře vědom toho, že každé jeho nedůslednosti bude dříve nebo později využito a pravděpodobně i „zneužito“, neboť J. R. t. je nejen chytrý, ale také „řádně mazaný“. Pro jeho roztomilost a radost ze života, která z něho doslova tryská, je obtížné, až nemožné, mu neodpustit drobné rozpustilosti.

Je velmi temperamentní, miluje hry s míčem i jiné fyzické a mentální aktivity. Je neúnavný a výborně se hodí k výcviku agility - je k němu disponován přirozenou rychlostí, obratností a snaživostí. Učí se rád a rychle, trénuje i soutěží s potěšením a obrovským nasazením. Z každého úspěchu se převelice těší a radost mu udělá, dá-li mu majitel pohlazením a pochvalou vyřčenou jednoznačně veselou intonací na vědomí, že se raduje s ním.

J. R. t. by měl být již v útlém věku naučen spolehlivě přivolání, jinak je lepší ho na vycházkách v přírodě mít na vodítku, protože jeho lovecký instinkt je stále silný. I když už většinou není loveckým psem, narazí-li na stopu zvěře, pravděpodobně se po ní vydá, a ta pro něho může být tak silným stimulem, že ji ani po přivolání neopustí, což by se mu mohlo stát osudným. Nemá-li přivolání stoprocentní, lze ho bezpečně pustit na volno pouze na oplocené zahradě, ale oplocení musí být dokonalé, neboť proleze i nevelikou děrou a výborně hrabe. Kvůli zálibě v hrabání (která není samoúčelná, většinou jde o vyhrabávání nor různých hlodavců) nemusí být ideálním společníkem zahrádkářů, ale mohou mu pevným plůtkem vyhradit prostor, na němž hrabat bude povoleno.

Stavba těla:

Stavba těla má být i při malých tělesných rozměrech silná a pružná. Tělesný rámec je obdélníkový, neboť celková délka těla přesahuje koh. výšku, která činí v ideálním případě 25 – 30 cm. Pokud jde o těl. hmot., odpovídá zhruba 1 kg 5 cm koh. výšky, tzn. že u jedince o koh. výš. 25 cm by měla činit asi 5 kg a u 30 cm vysokého by se měla pohybovat kolem 6 kg.

Hlava má mít svrchu plochou mozkovnu střední šířky, postupně se zužující směrem k očím a přecházející do široké čenichové partie. Čelní sklon (stop) je svažitý, nikoli však spáditý nebo dokonce srázný. Čenichová partie má být poněkud kratší než mozkovna, vzdálenost od stopu k nosu, měřená od spojnice vnitřních očních koutků po špičku nosu, by měla být o něco menší než vzdálenost od stopu po týlní hrbol, měřená od spojnice vnitřních očních koutků po vrchol týlního hrbolu.

Nos je černý. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům a jejich okraje jsou černě pigmentované. Čelisti mají být v poměru k velikosti psa velmi silné, hluboké (tj. vysoké), široké a pevné. Zuby musejí být relativně velké, skus se požaduje nůžkový. Oči by měly být malé, mandlového tvaru, tmavé, bystrého výrazu. Nesmějí být vypoulené. Oční víčka musejí těsně přiléhat k očním bulvám, jejich okraje jsou černě pigmentované. Ušní boltce mohou být dopředu klopené nebo zavěšené, patřičně silné a velmi pohyblivé. Žvýkací svaly na lících jsou pevné.

Krk je silný, suchý a umožňuje elegantní nesení hlavy. Trup má být obdélníkový, vzdálenost od kohoutku ke kořeni ocasu mírně přesahuje koh. výšku. Hřbet musí být rovný, bedra jsou krátká, silná a díky osvalení velmi mohutná. Ocas je v klidu zavěšený, při pohybu by měl být vztyčený. Pokud je kupírovaný, jeho konec by měl být v úrovni ušních boltců. Kupírování je možné (ale pouze v zemích, kde úkon není zakázán zákonem na ochranu zvířat).

Hrudník má být spíše hluboký než široký, jeho spodní okraj musí být patřičně vysoko nad podkladem. Hrudní kost by měla být zhruba v 1/2 vzdálenosti mezi podkladem a vrcholem kohoutku. Hloubka by v úrovni kohoutku měla odpovídat délce volných částí hrudních končetin měřené od podkladu k vrcholům loktů. Obvod měřený těsně za lokty by měl činit asi 40 – 43 cm. Žebra jsou výrazněji klenutá v horních částech u páteře, směrem dolů k hrudní kosti jsou plošší. Při pohledu ze strany vystupuje vrchol hrudní kosti před přední okraj ramenního kloubu a tvoří tak podklad předhrudí.

Hrudní končetiny mají šikmo uložené, vrcholky vzhůru a vzad směřující, nepříliš hrubě osvalené lopatky, dostatečně dlouhé ramenní kosti a lokty přesně pod trupem. Volné části končetin jsou rovné od loktů k tlapkám při pohledu zepředu i ze strany. Pánevní končetiny mají být silné a svalnaté, vyvážených proporcí vzhledem k plecím. Kolena jsou náležitě zaúhlená, hlezna nízko nad podkladem, nárty v postoji při pohledu zezadu navzájem rovnoběžné. Hlezna nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá.

Tlapky mají být okrouhlé, poměrně malé, s přiměřeně klenutými prsty a pevnými nášlapnými polštářky. Nemají být ani vybočené, ani vbočené. Pohyb směřuje přímo vpřed, je volný a lehký, elegantní.

Srst může být hladká, tvrdá („lámavá“) nebo hrubá, odolná vůči nepřízni počasí. Nikterak se neupravuje, aby vyhlížela hladce nebo zježeně. Ve zbarvení musí převládat základní bílá barva, skvrny mohou být černé nebo tříslové. Tříslové znaky smějí být různého odstínu - od nejsvětlejšího po nejsytější (kaštanově hnědočervený). Každou odchylku od požadavků standardu je nutno pokládat za vadu a hodnotit přesně podle stupně závažnosti a vlivu na zdraví a pohodu psa či feny.

Za vady se považuje zvláště nedostatek typických teriérských vlastností, nedostatek harmoničnosti ve stavbě těla (např. v důsledku přílišného zdůraznění kteréhokoli morfologického znaku), lenivý nebo nejistý pohyb, špatný skus. Diskvalifikován musí být na výstavě každý jedinec vykazující zřetelné anomálie fyzické či v chování.