Norfolkský teriér

FCI:

Norfolkský teriér patří do skupiny III. –  Teriéři.

Povaha:

Je čilý, nebojácný, nikoli však hašteřivý. Počíná si ostražitě, ale na rozdíl od mnoha jiných teriérů úplně postrádá veškerou ostrost i jakékoli lovecké vlohy, zvěř a její stopy ho vůbec nezajímají. Svému majiteli je nesmírně oddaný, nejšťastnější je, může-li být v jeho bezprostřední blízkosti. Smutný naproti tomu je zavřený ve venkovním kotci, kde psychicky strádá z nedostatku kontaktu s lidmi.

Přestože je úhledného zevnějšku, jeho největší ozdobou a předností je povaha. Je roztomilý, veselý a přátelský, a to jak k lidem včetně dětí (i k cizím), tak k jiným psům a ostatním domácím zvířatům včetně volně držených domácích miláčků. Nikdy není agresivní, konflikty s jinými psy v žádném případě nevyhledává a snaží se jim vyhnout. Je bystrý, nebojácný, ale také mimořádně citlivý.

Výchova:

Jeho výchova nepřináší žádné obtíže, je k ní zapotřebí jen laskavá důslednost. Jako inteligentní a učenlivý pes vstřícný k majiteli a členům rodiny se učí dobře a rychle, jen musejí všichni „táhnout za jeden provaz“. Co mu jeden zakáže, nesmí druhý povolit. N. t. je natolik chytrý, že by toho začal záhy zneužívat a zbytečně by pak byl pokládán za neposlušného. Drsné jednání ze strany majitele si nezaslouží a je z něj nešťastný, zejména když je nespravedlivé. K pokárání při skutečném prohřešku stačí napomenutí s patřičnou intonací (nikoli intenzitou) hlasu, nejlépe vyčítavou, nikoli výhrůžnou.

Svojí velikostí i osrstěním se hodí i do malých městských bytů. Na délku vycházek není nikterak náročný, i když je klidně schopen absolvovat i delší túry. Jeho obrovskou výhodou je, že nemá tendenci vzdalovat se od majitele, protože zvěř ani její stopy ho nezajímají, proto může být pouštěn na vycházkách volně.

Vzhledem k žádoucí bytelné stavbě těla je vhodné ho krmit i v dospělosti 2krát denně. Vyžaduje úpravu srsti, která není v žádném případě střihem jako třeba u skotského teriéra, ale jen citlivým zdůrazněním žádoucích obrysových linií, proto je dosti náročná a nelze ji svěřit kdekomu. Pouze ten, kdo plemeno dobře zná a je nadán i určitým výtvarným cítěním, se jí dokáže zhostit s úspěchem.

Stavba těla:

Je to jeden z nejmenších teriérů - malý, nízkonohý pes kompaktní stavby těla, krátkého hřbetu, pevné konstituce, odpovídající substance a silné kostry. Ideální koh. výš. činí asi 25 cm u obou pohlaví.

Hlava má širokou, jen lehce zaoblenou a svrchu mírně klenutou mozkovnu, která je nejširší mezi ušními boltci. Čelní sklon (stop) má být zřetelně svažitý. Čenichová partie je silná a má klínovitý tvar. Její délka, vzdálenost od špičky nosu po stop (spojinici vnitřních očních koutků), má být asi o 1/3 menší než délka mozkovny, vzdálenost od týlního hrbolu ke stopu.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. Čelisti jsou silné stejně jako zuby, které mají být v poměru k celkové velikosti psa dosti mohutné. Žádoucí je perfektní kompletní nůžkový skus, což znamená, že 6 řezáků hornočelistních těsně překrývá 6 dolnočelistních, přičemž obojí mají být v čelistech zasazené kolmo.

Oči jsou oválného tvaru, tmavě hnědé až skoro černé barvy. Jejich výraz je ostražitý, bystrý a inteligentní. Ušní boltce mají být střední velikosti, tvaru písmene „V“, s lehce zaoblenými špičkami, dopředu klopené tak, že vnitřními okraji těsně přiléhají k lícím.

Krk je silný, střední délky. Trup má být kompaktní, horní linie těla rovná, hřbet krátký. Ocas je nasazen v úrovni horní linie těla, vzhůru nesený. Může být kupírovaný (pokud úkon není zakázán zákonem na ochranu zvířat) nebo nekupírovaný. Krátí se tak, aby byl středně dlouhý, nekupírovaný nemá být příliš dlouhý a má jedince celkově vyvažovat. U kořene je silný, směrem ke špičce se zužuje a měl by být co nejrovnější. Má být nesen vesele, ne však tak, aby byl už od kořene překlopený dopředu nad hřbet.

Hrudník tvoří náležitě klenutá žebra. Hrudní končetiny jsou suše osvalené, krátké, silné a rovné.
Tlapky jsou okrouhlého tvaru s pružnými nášlapnými polštářky. Pánevní končetiny musejí být dobře osvalené, kolena patřičně zaúhlená. Hlezna jsou nízko nad podkladem a nesmějí být ani rozbíhavá, ani sbíhavá. Jsou podmínkou výrazného odrazu za lokomoce.

Pohyb má být energický, plynulý a vydatný. Dopředná akce hrudních končetin vychází z plecí. Náležitě zaúhlené pánevní končetiny jsou zdrojem značné dopředné hnací síly. Při chůzi sledují hrudní končetiny, pohybují se stejným směrem. Jejich akce vychází z kyčlí, kolen a pružných hlezen. Horní linie těla zůstává za pohybu rovná.

Srst je tvrdá, drátovitá, rovná, těsně přilehlá ke kůži, uzavřená, na krku a plecích delší a hrubší (tvoří tzv. límec), na hlavě a ušních boltcích kratší a měkčí s výjimkou nepříliš mocného vousu a obočí. Nadměrná úprava osrstění je nežádoucí.

Zbarvení srsti může být červené jakéhokoli odstínu včetně tzv. pinkie, tj. růžového. Takoví jedinci se rodí prakticky bílí, beze stop pigmentu v nose, nášlapných polštářcích tlapek, drápech atd., ale od narození po celý život tmavnou, dopigmentovávaj. Již v 8 – 10 týdnech věku tedy mají při správné výživě plně pigmentovaný nos, okraje očních víček, pysků atd. a srst má v té době načervenalou („růžovou“) barvu. V angl. a švéd. průkazech původu bývá jejich zbarvení označováno „red born pinkie“, což je důležité pro chov, neboť není radno spolu spojovat jedince tohoto zbarvení pro možnost úbytku pigmentu u štěňat (v nose, okrajích očních víček a pysků atd.). Běžný je odstín pšeničný, černo-tříslový nebo „grizzly“ (červenošedý, červený se stínováním), který je tvořen směsí červených a černošedých pesíků. Bílé odznaky nebo skvrny vyskytující se nejčastěji zepředu na hrudi jsou nežádoucí, ale přípustné.